Areál hradu v Ledči nad Sázavou

Tahle opravdu nepřehlédnutelná dominanta města se vypíná ze skalnatého ostrohu nad historickým jádrem Ledče na protilehlém právém břehu řeky. Dle letopočtu svého založení je řazena mezi nejstarší šlechtická sídla v celých Čechách a je jediným takovýmto zachovalým hradem v oblasti středního Posázaví.

 

Jeho nejstarší část vznikla pravděpodobně v první půli 13.století, Výrazná dostavba se uskutečnila za Jana Ledečského z Říčan kolem roku 1475. Na výstavný renesanční zámek se hrad proměnil ve století šestnáctém. Ten byl roku 1642 dodatečně opevněn za Adriana z Enkefurtu, kdy zde vznikla nová brána chráněná dvojicí pětibokých bašt. Dalších přestaveb se sídlo dočkalo za Thunů v 17.století, ty pozdější měly už jen drobnější charakter. Byly prováděny až do března roku 1879, kdy město Ledeč zachvátil rozsáhlý požár, přenesla se až na zámek a ten byl z velké části zničen. Nedostatek financí umožnil jen provizorní opravu a při stavbě železniční trati roku 1903 „padla za vlast“ i část vnějšího hradního opevnění.

V té době byl vlastníkem ledečského panství a feudálního sídla Tereziánský ústav šlechtičen, který o něj přišel na konci první světové války, kdy vše převzala státní správa.

Větší opravy po tom ničivém požáru z konce 19.století se „hradozámek“ dočkal až roku 1926 a roku 1938 do něj bylo umístěno Městské muzeum.

Po druhé světové válce přešel pod Správu státních lesů a po „sametu“ se dostal do vlastnictví Společnosti hrad Ledeč nad Sázavou, která je ze tří čtvrtin tvořena městem a ten zbytek firmou Kovofiniš.

 

Společnost se poté pustila do rozsáhlých oprav a v současnosti jsou návštěvníkům k dispozici hned tři prohlídkové okruhy, návštěva muzea veterána skautingu a hradní věž.

 

Z nejstaršího období bývalého feudálního sídla upoutá pohled na masivní a 32 metrů vysokou válcovou věž (bergfrit) a na dva obloukovité hradní paláce svírající mezi sebou hradní nádvoří. Ani jejich poměrně rozsáhlé obytné plochy dalším hradním pánům k bydlení nestačily, a proto byly v 16.století doplněny novým třípodlažním palácem, z něhož se po schodišti sestupovalo přímo na hradní nádvoří.

 

První prohlídkový okruh – Muzejní, nabízí expozici historických hodin od renesance do současnosti (asi 200 „kousků“) a expozice Vlastivědného muzea z třicátých let minulého století. Shromážděné předměty představují práce místních řemeslníků (hlavně hrnčířů) a při prohlídce má být údajně v jedné místnosti k vidění i nádherný, sgrafity pokrytý strop.

 

Druhý okruh – Dětský – je určen hlavně dětem a všem, kdo mají rádi staré hračky. K vidění je tu i tisícovka Méďů „plyšáků.“

 

Třetí okruh – Sklářský – nás seznámí s historií sklářství v Posázaví a na Českomoravské vysočině od 16.století po současnost.

 

Tyto tři okruhy jsou přístupny pouze s průvodcem, ale další dvě lákadla už individuálně.

 

První sestává z Muzea Jaroslava Foglara a je jediným oficiálním u nás. V nedaleké Sluneční zátoce Foglar totiž vedl skautské tábory a čerpal zde inspiraci ke svému psaní, z nichž později vzešli slavní Hoši od Bobří řeky.

 

Druhá nabízí po 111 schodech výstup na 32 m vysokou hradní věž a fantastický výhled dolů na řeku, město a líbeznou krajinu Posázaví.

 

(Hradní areál je v sezóně otevřen již od deváté hodiny ranní, jenže expozice bohužel až o hodinu později. S tím jsme při naší návštěvě nepočítali a protože jsme měli ten den ještě hodně nabitý program, smutně jsme se „spokojili“ toliko s prohlídkou hradního nádvoří a okouknutí info panelů, jež nás seznámily se stavebním vývojem hradu a historií stavebních prací, díky nimž je tato kulturní památku postupně opravována od roku 2000.)