Azory – ostrov Pico – kopeček… - Vrchol

Výstup na nejvyšší horu Portugalska se začíná na parkovišti, u základny Casa da Montanha. Je lepší tady být co nejdříve. Člověk se sem dostane nejlépe půjčeným vozem, jinam lze na parkovišti spatřit také dodávky agentur, které se zabývají výstupem na tento kopeček.

My jsme přijeli až před devátou hodinou, jelikož jsme to chtěli vzít zkratkou a ta byla zavřená. Vzhledem k pozdnímu příjezdu máme obavy, že se na nás nedostane povolení ohledně vstupu na nejvyšší místo. Na internetu někdo psal, že přímo až na vrchol pouští pouze 40 lidí denně. Jinak na výšlap do kaldery by to mělo být 140 osob.

Kupujeme si tedy čip (vstupenku) za 20 eur, vyplňujeme o sobě údaje a zjišťujeme další informace ohledně výstupu a počasí. Moc šancí nám nedávají, že spatříme sluníčko. Možná také proto dovolují dnes většímu množství človíčků se vydat nahoru. Patrně si říkají, že je to přestane bavit a brzy se vrátí. Anebo je ten počet nesmysl, jelikož oficiálně tam neměli nic uvedeno.

Pět minut před půl desátou vyrážíme na výšlap. Každý máme u sebe GPS, pomocí kterého nás mohou dole sledovat na monitoru. K dokonalému špiclování slouží také dvě kamery, které potkáváme po cestě.

Po celé trase je rozmístěno 47 kůlů, kterých se musí člověk držet. Pokud se stane něco mimo vyznačenou trasu, tak volají rescue team a jejich výjezd stojí hodně (1250 euro). Ztráta GPS také není levná záležitost (270 euro).

Člověk se snaží sledovat kůly a určit si co nejlepší cestu, ale není to vůbec jednoduché. Je tam totiž vyšlapáno spousta cestiček, a tak na nás občas nějaký chytrý průvodce zavolá a vyhrožuje pokutou, že šlapeme na zelený povrch. Mě to však připadá, že si každý jde, kudy chce.

Na hraně kaldery většina lidí odpočívá před posledním úsekem výšlapu na vrcholovou špic, která bývá často ukrytá v mracích. Není tomu dlouho, co vystoupil ostrov Pico z mořských vln. Já to sice nepamatuji, ale bylo to před pouhými 300 tisíci lety, což z hlediska historie Země, je doba zanedbatelná. Vzpomínám si na články o tom, že se vulkán čas od času probudí, tudíž dýmá kouř a z podzemí tryskají proudy lávy, možná i nějaké kameny létají. Ale naposledy se tomu tak stalo v roce 1963, což také nemohu pamatovat.

V 11 hodin 40 minut stojím na nejvyšším místě Portugalska. Kopeček jménem Montaha do Pico vyrostl kdysi do nadmořské výšky 2.351 metrů. Výstup nám trval dvě a čtvrt hodiny.

Kocháme se. Za bezoblačné oblohy ke vidět všech pět centrálních ostrovů.

Cesta zpět je o malinko rychlejší, ale člověk musí být také opatrný. Užíváme si krásné pohledy směrem dolů, kde je mimo jiné nějaký skalní útvar – kráter. V mapě je to označené jako Furna Abrigo a mělo by se jednat o jeskyni. A můžeme konstatovat, že to souhlasí, jelikož jsme si ji trochu prohlédli.

Zbývající úsek k informačnímu středisku zvládáme také bez problémů. Dole vracíme přesně v 15 hodin GPS a dostáváme diplom.

V informačním středisku jsme mezitím zjistili, že dnes bylo na výšlapu asi 120 lidí a omezení na samotný vrchol nebylo žádné. Kdoví, jak to tedy je.

O svém báječném putování po Azorských ostrovech jsem sepsal trochu obšírnější povídání:

Další zajímavá místa s větším množství fotografií než u výše zmíněného cestopisu: