Barokní Kuks hraběte Šporka

Kuks je malá obec jihovýchodně od města Dvůr Králové na horním toku řeky Labe v malebném Podkrkonoší. Dnes je u nás i v zahraničí Kuks s nedalekou přírodní galerií Betlém proslulý množstvím uměleckých památek z doby baroka.

Obec Kuks má nedlouhou historii, během níž zažila především dvě významné epochy. První souvisí s rýžováním zlata. Známější je však období konce 17. a počátku 18. století, které přineslo do Kuksu barokní umění a slávu. V této době žil český šlechtic a významný mecenáš umění František Antonín Špork, který se rozhodl využívat místní prameny, z nichž tři měly pověst vody léčivé a vybudovat zde rozsáhlý barokní areál, vyhlášené lázně s divadlem a závodištěm. Lázeňští hosté se měli věnovat odpočinku těla i ducha a také navštěvovat divadelní představení.  Dominantou obce se stal dvouposchoďový zámeček na levém břehu Labe a komplex Barokního špitálu s lékárnou a barokním kostelem na druhé straně řeky. Vedle tohoto mecenáše umění a lázeňství je zdejší místo ještě spojena s dalšími dvěma jmény. Prvním byl rakouský řezbář a sochař Matyáš Bernard Braun, který je autorem plastik ve zdejším areálu. Kompletního urbanistického řešení lázní Kuks a projektu kostela Nejsvětější Trojice se ujal významný barokní architekt, italského původu, Giovanni Battista Alliprandi.

Každý, kdo zavítá do Kuksu, bude určitě nadšen. Nám nemohlo radost z návštěvy zkazit ani mlžné a zamračené počasí. Na obou březích řeky Labe se zde nachází celá řada zajímavých staveb a míst k prohlížení i focení. Třeba takové monumentální schodiště se širokým kaskádovitým zábradlím. Voda na něm tryská z lastur, které drží v rukou plastiky Tritonů vytvořené z pískovce. Bohužel schodiště je jediné, co zůstalo z komplexu lázeňského zámku.

Kromě všudypřítomných soch, jsou to především objekty původních lázní, hospitalu, kláštera a další objekty včetně barokní lékárny z roku 1743 (dnes lékárnické muzeum s expozicí historie lékárnictví). Zaujala nás i překrásná zahrada a dlouhá schodišťová cesta ke kostelu. Sochařská výzdoba průčelí kostela sestává ze dvou řad alegorických soch představujících postavy křesťanských ctností (víra, naděje, láska, trpělivost, moudrost, statečnost, cudnost, píle, štědrost, upřímnost, spravedlnost, pohostinství) a neřestí (pýcha, lakomství, smilstvo, závist, obžerství, hněv, lenost, zoufalství, lehkomyslnost, pomluva, lstivost, podvod). Mezi sochami nelze také přehlédnout dva obrovské anděly, z nichž jeden je zasvěcen Blažené smrti (v ruce drží lebku ověnčenou květy) a druhý Žalostné smrti (levou nohou se opírá o lebku s trny). Obdobné téma (Memento mori) lze spatřit ve špitálním parku u sochy sv. Jeronýma, který drží v ruce lebku.

V případě většiny té nejznámější sochařské výzdoby se jedná o kopie, jejichž originály jsou umístěny v lapidáriu a lze je shlédnout při prohlídce zámku. Především tyto barokní sochy přitahují do Kuksu každým rokem okolo 50 tisíc návštěvníků, kteří obdivují jak geniální kompozici díla, tak dokonalé provedení detailů.

V době své největší slávy musel být tenhle areál naprosto úžasný. Jednalo se totiž o jedny z nejvýstavnějších lázní v Evropě. Spolu s nedalekou galerií Betlém zde vznikl urbanisticky i krajinářsky unikátní celek, kde se setkávali politikové, umělci i vědci.

Význam Kuksu však postupně upadal a po smrti vizionáře a idealisty, hraběte Šporka (1738) díky nezájmu dědiců začaly lázně chátrat. I dnes se ale jedná o zajímavé místo a návštěvu tohoto unikátního barokního areálu citlivě včleněného do přírodního prostředí lze jen doporučit.