Barokní sochařské památky Litomyšle

První část pojednání o litomyšlských sochařských památkách se soustředí především na díla z období baroka, částečně pak na památky pokračující určitým způsobem v této barokní tradici a ikonografii ještě v 19. století; bude se jednat pochopitelně především o sochy světecké. Všímat si budeme víceméně jen volných skulptur, vynecháme řadu krásných sochařsky zdobených portálů, které by měly být pojednány v příspěvcích týkajících se příslušných budov. Sochami a pomníky z moderní doby se budeme zabývat příště.

Barokní Mariánský sloup na Smetanově náměstí pochází z roku 1716 a je dílem zdejšího sochaře Antonína Appelera, jen sokl a zábradlí vytvořil až v roce 1904 Č. Jansa. Z trojbokého podstavce vyrůstá vysoký kanelovaný sloup, završený pozlacenou skulpturou Panny Marie Immaculaty. U paty sloupu stojí po stranách ještě sochy sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého.

Na náměstí se nachází ještě socha sv. Augustina z 1. třetiny 18. století od Jiřího Pacáka, umístěna je ve výklenku domu č. 96, patřícím kdysi purkmistru Janoušovi.

V parčíku pod kostelem Povýšení sv. Kříže se nachází socha sv. Floriána od Václava Hendrycha (1720-1806) z roku 1767. Tato skulptura byla původně (do roku 1894) umístěna na náměstí na kašně od Jana Mělnického.

Na okraji města, v ulici V. K. Jeřábka, u silnice do České Třebové se na volutovém podstavci zdobeném rokajovými motivy tyčí dramaticky rozevlátá postava sv. Prokopaz roku 1764 od místního sochaře Bartoloměje Hendrycha (1714-1772), zhotovená na objednávku hraběte Emanuela Valdštejna.

Týž autor zhotovil o rok později rovněž skulpturu sv. Václava, která stojí u někdejšího pernštejnského dvora, při silnici do Nedošína, v dnešní Sokolovské ulici. Původně světce doprovázela ještě dvojice andělů po stranách, bohužel nedochovaná.

V Lánech, naproti bývalé barokní katovně, nalezneme ještě sochu sv. Jana Nepomuckého (na starším barokním podstavci), dílo některého pražského sochaře, přivezené sem v 2. polovině 18. století na náklady zdejšího zbožného kata Jana Zelingera.

Další, tentokrát výjimečně polychromovanou skulpturu tohoto světce najdeme nedaleko od zámku, v mělkém výklenku na nároží budovy pivovarských sklepů. Jedná se opět o dílo z pacákovského okruhu z 2. poloviny 18. století.

A ještě jednu svatojanskou sochu můžeme ve městě vidět, tentokrát od významného sochaře Emanuela Maxe (1810-1901) z roku 1827, stojí na Jiráskově náměstí.

Z novodobějších skulptur stojí za zmínku ještě sv. Metoděj z roku 1878 ve výklenkové kapli v nároží zdi panské zahrady, kterého také nemůžeme minout cestou k zámku.

V areálu zámku se nachází řada dalších barokních soch, např. muž krotící vzpínajícího se koně, dílo braunovského okruhu na průčelí barokní Kaňkovy konírny.

Před konírnou si můžeme prohlédnout ještě oválnou kašnu z roku 1857, sloužící původně jako brodidlo pro koně.

Na ohradní zdi v panské zahradě je osazeno několik dalších pozoruhodných skulptur alegorických a antikizujících námětů z braunovského okruhu a místní hendrychovské dílny a také dekorativní vázy.

V Trstěnické ulici – u silnice do Benátek nás čeká již empírová socha kojící Madony, vytvořená Václavem Hendrychem roku 1801, a také Boží muka z 18. století.

A za hřbitovem se docela nenápadně ukrývá ještě drobné sousoší Nejsvětější Trojice od J. Dvořáka z roku 1824.

Umělecké památky Čech, Litomyšl v dějinách a výtvarném umění, Wikipedie, …