Batvači (Peroj - Barbariga) – bazilika sv. Fošky (Crkva Sveta Foška)

Sveta Foška je bezesporu jednou z nejkrásnějších sakrálních památek na celé Istrii a ve zdejší stepní krajině působí jako oáza na poušti. Mezi městečky Peroj a Vodnjan, uprostřed trnů a sukulentů a nedaleko někdejší vesnice Batvači se v liduprázdnu tyčí impozantní bílá bazilika, která bývá odborníky částo označována jako předrománská stavba, pocházející z přelomu 8. a 9. století. Jiní se sice spokojí jen se zařazením do období raného středověku, ale to na významu a kráse tomuto svatostánku nikterak neubírá. Stejně jako skutečnost, že dnešní – velice elegantní - podoba kostela je výsledkem rozsáhlé rekonstrukce, která zde proběhla v letech 2000 až 2004. V rámci této rekonstrukce byly také objeveny zajímavé graffiti a částečně změněn půdorys stavby. Jejím hlavním úkolem však bylo zejména obnovení osvětlení interiéru chrámu horními bazilikálními okny střední lodi a záchrana nástěnných maleb i prostorné vstupní arkádové části. Tato otevřená čtvercová prostora, nazývaná lopica, je tradičním prvkem istrijské regionální architektury, a ta zdejší je zřejmě největší na celém poloostrově.

Bazilika sv. Fošky je vůbec zajímavou stavbou. Na jedné straně se předpokládá, že podle mnohých detailů (např. nestejná velikost oken, způsob opracování kamenných desek a kvádrů) chrám nestavěli žádní kvalifikovaní stavitelé, ale že jde svým způsobem o stavbu takřka rustikální, postavenou místními řemeslníky. Na druhé straně interiérové nástěnné malby vytvořili evidentně skuteční mistři, kteří zřejmě přišli na Istrii ze vzdálených oblastí těsně po dokončení stavby kostela. Tyto fresky jsou dnes považovány za snad vůbec nejvýraznější ukázku románské nástěnné malby v celém Chorvatsku. Současně se odborníci ani příliš neshodují na tom, kdy že vlastně bazilika sv. Fošky vznikla a jednota panuje snad jen v názoru, že se nachází v blízkosti místa, na kterém kdysi stávalo pravěké hradiště.

Tento chrám byl sice postaven jako bazilika, ale jeho boční lodě jsou skoro stejně vysoké jako loď hlavní lodi. Kostel je rozdělen na trojlodí třemi páry půlkruhových arkád, přičemž východní arkády jsou větší. Arkádové oblouky nesou obdélníkové monolitické pilastry i masivních zděné sloupky. Východní stranu interiéru zakončují tři půlkruhové apsidy, z nichž každá je osvětlena jedním středovým okénkem. Je přitom zajímavé, že z venkovní strany je chrámový závěr plochý a apsidy jsou tak z vnějšku díky tomu nerozpoznatelné.

Při stavbě této baziliky zřejmě její autoři vycházeli z podoby nějaké starší stavby z nejbližšího okolí, kterou by pak asi byla o něco málo větší trojlodní bazilika v Guranu, pocházející z 8. století a dnes se nacházející již jen v podobě, jakou známe z našich Mikulčic. Ale Foška má pro změnu větší kněžiště. Podle všech aspektů se tak jako nejpravděpodobnější varianta jeví, že bazilika sv. Fošky byla dokončena někdy na přelomu 11. a 12. století. A hned vzápětí dorazili „mistři štětců a barev“, aby interiér chrámu vybavili vynikajícími nástěnnými malbami s výraznými ikonografickými a stylistickými rysy. Vyzdvihován je většinou zejména reprezentativní a monumentální dojem malby nad vítězným obloukem. Tam je zobrazen Kristus, sedící na trůnu posetém drahými kameny a žehnající pravou rukou. Je obklopen velkou oválnou mandorlou (svatozář obklopující celou postavu), nesenou čtyřmi anděly. O něco níže se - vlevo i vpravo – nacházejí dvě symetrické skupiny, z nichž každou tvoří trojice apoštolů. V pozadí pak můžeme vidět několik horizontálních pruhů (země, nebe) a dvojici andělů.

O průčelní portikové lopice jsme se již zmínili. Je přitom zajímavé, že její pilastry a oblouky byly až do 50. let minulého století kryty dochovanou střechou. Jak to však u tohoto architektonického prvku bývá zvykem, ke středověkému kostelu byla lopica připojena až v období baroka, tedy někdy v průběhu 17. nebo 18. století. Tato velká prostora sloužila v minulosti mnoha věřícím, kteří se již do kostela nevešli a tady mohli – skryti před nepřízněmi počasí nebo vedrem – v pohodlí trávit bohoslužby. Celá tato „veranda“ byla vydlážděná velkými kamennými deskami a vybavená pohodlnými kamennými lavicemi.

Svatá Foška byla vždy místem poutním. Jen původně se sem chodilo většinou pěšky nebo přijíždělo na dřevěných vozících, tažených osly. Občas se objevil i bujný oř či dokonce koňské spřežení. Později nohy, osly i koně vystřídaly vlaky (kus musel ale stejně každý ujít po svých) a ty pak současná auta, snažící se – pokud možno – zaparkovat přímo ve stínu baziliky. Jen tradiční zvyk posedět po bohoslužbě na okolních loukách a pojíst smažená vejce s domácí klobáskou, se udržel i dnes. Tedy hlavně každou první neděli v měsíci …