Fažana – kostel sv. Kosmy a Damiána (Crkva Sv. Kuzme i Damjana)

Jednoznačnou dominantou přístavního letoviska Fažana, nacházejícího se na poloostrově Istrie, zůstává dlouhodobě farní kostel sv. Kosmy a Damiána. „Novodobá“ historie nejznámější, největší a nejvýznamnější sakrální památky starobylého chorvatského městečka, ve kterém žije více než tři a půl tisíce obyvatel, se začíná psát v průběhu 15. století. Pokud tedy nebudeme brát v potaz v této oblasti obvyklý fakt, že fažanský svatostánek stojí na místě, či dokonce základech, sakrální stavby podstatně starší, pocházející možná dokonce už z raně křesťanského 6. století. V podstatě se zde jedná o protáhlou jednolodní goticko – barokní stavbu s polygonálním závěrem … ovšem v podobě pozdějších rozsáhlých stavebních úprav.

Druhý nejstarší ze šestice istrijských kostelů, zasvěcených sv. Kosmovi a Damiánovi, však dodnes pár gotických stopových prvků nabízí. Jedná se např. o vstupní kamenný portál s lunetou nebo o zbytky nástěnných maleb v jižní části kostela, kde zůstalo dochováno také gotické okno (postavy vojáků a architektura, mučednictví neznámého světce). Z těchto maleb také vyplývá, že kostel byl před barokní přestavbou střechy o něco nižší. V sakristii zůstala – na její východní stěně - zachována velká malba se scénou Ukřižování. Na jejích okrajích stojí postavy sv Kosmy a Damiána, zatímco pod křížem klečí sv. Máří Magdaléna a postava místního donátora. Freska zřejmě pochází z 16. století a charakterizují ji stylizované tváře světců i převládající studené barvy, což by mohlo odkazovat k mistrovi Dominikovi, který působil i v nedalekém Vodnjanu. Většinou se však jako autor udává neznámý mistr z oblasti Friuli.

Kamenný kostel s vysokou postranní zvonicí disponuje jednou lodí, která je 24 metrů dlouhá a 8 m široká i vysoká. Nachází se na náměstí v centru obce a nedaleko přístavu, takže se stává okamžitou dominantou KRAJINY i pro ty, kteří se do Fažany blíží po moři. Historie tohoto svatostánku je velice zajímavá (ještě v 17. století zde snad dokonce stály dvě „modlitebny“ stejného zasvěcení) a odvíjela se v několika etapách. Tou první byl vznik – již zmíněného – raněkřesťanského kostela byzantinského typu, stavebně dokončeného v průběhu 6. století.

Na jeho základech pak vyrostl kostel nový, tentokrát již románsko - gotický. Ten byl rozšířen a přestavěn nejpozději na přelomu 15. a 16. století a tím vlastně vznikl současný chrám. Jeho současná podoba je ovšem výsledkem barokních úprav, které zde proběhly v rce 1688. Tehdy také došlo k rozšíření kostela na jeho aktuální rozměry. V I. polovině 19. století pak ještě došlo k mírnému zvětšení presbytáře a nové úpravě průčelí, tentokrát již v neoklasicistním stylu. Ani to však není „konečná“ a při velké obnově kostela, která zde proběhne v letech 1928 až 1932, dostane hlavní fažanský svatostánek zpět svůj vzhled z roku 1688.

V interiéru kostela se nachází celkem pět oltářů. Jsou zasvěceny Panně Marii Růžencové, sv. Kosmovi a Damiánovi, sv. Ondřejovi a Markétě, Vzkříšení Krista a Nejsvětějšímu kříži. Ten také jako jediný nemá dřevěný retábl z období pozdní renesance. Vzhledem ke špatnému stavu tohoto gotického oltáře musel být nahrazen na počátku minulého století novým, kde byl ovšem ponechán alespoň gotický kříž. Oltářní obrazy vytvořili benátští mistři na přelomu 16. a 17. století. Kruchta sice vznikla ve své podobě na dvou monolitických kamenných sloupech teprve v roce 1881, ale samotné varhany jsou o pár let mladší – pocházejí totiž z roku 1858.

Většinu zdejších nástěnných maleb z 16. století sice zničila blízkosti moře a související slaný vzduch, ale i tak je velká škoda, že interiér fažanského kostela sv. Kosmy a sv. Damiána bývá pro veřejnost většinou nepřístupně uzavřen. Na druhé straně, kdo by chtěl dobrovolně přijít o pozdně gotický krucifix nebo plátno Zorziho Ventury, které pochází ze 16. století a zobrazuje téma Poslední večeře …