Bazilika Sv. Martina, Martina Franca
Místní historiografická tradice říká, že ještě před založením města, v 10. století, stála na místě dnešního kostela kaple zasvěcená sv. Martinovi z Tours. Postavit ji měli uprchlíci, kteří unikli před nájezdy Saracénů v Tarantu. Kostel tu pak byl zbudován na počátku 14. století. Po velkém poškození zemětřesením roku 1743 bylo rozhodnuto o demolici tohoto starého kostela a výstavbě nového, která pak probíhala v letech 1747-1785. Po schválení projektu Giovanniho Marianiho, inženýra původem z Bergama, nařídila kapitula demolici přední poloviny kostela a druhou polovinu vyhradila pro liturgický provoz. 5. května 1747 byl položen základní kámen, slavnosti se účastnil Francesco II. Caracciolo, vévoda z Martiny, a monsignor Giovanni Rossi, arcibiskup z Taranta. V první fázi se na pracích podíleli např. sochaři a návrháři Giuseppe Morgese z Bari a jeho synové Francesco a Gaetano. I po smrti inženýra Marianiho (ještě v roce 1747) pokračovala rodina Morgese v práci především na fasádě, zhotovili i interiérové architektonické dekorace, s nimiž pomáhal také zednický mistr Carmelio del Vecchio, rodák z Lecce. V roce 1752 bylo dokončeno průčelí a boční obvodové zdi, o rok později již i všechny ostatní podstatné části první poloviny kostela. V roce 1763 byly dokončeny základní části druhé poloviny kostela. V letech 1764-1775 byly dokončeny zbývající části jako apsida, oltáře a podlaha. Jeden z prvních dokončených oltářů byl ten v kapli Narození Páně z roku 1764; v témže roce byly instalovány nové varhany. V roce 1998, po předchozí návštěvě města roku 1989, papež Jan Pavel II. povýšil kostel na menší papežskou baziliku.