Kostel sv. Dominika, Martina Franca
Kostel sv. Dominika s přilehlým klášterem byl postaven v 15. století. Práce na barokní podobě kostela byly zahájeny v roce 1745 a dokončeny kolem roku 1753. Dříve zde stával středověký kostel zasvěcený sv. Petru Veronskému (San Pietro Martire), kvůli vážným škodám po zemětřesení roku 1743 zbořený. Nový projekt vypracoval dominikán Antonio Cantalupi. Na stavbě pracovali zkušení zedničtí mistři Calmerio del Vecchio a Michele Cito. První byl původem z Lecce, proto je tento kostel dekorativnější než jiné chrámy v městečku. Měří 36 metrů na délku, 13 metrů na šířku a 18 metrů na výšku. Fasáda je rozčleněna pilastry do tří částí a zdobena velmi plastickými prvky. Vstupní portál nese na kladí vatikánský erb (dva zkřížené klíče) a po stranách voluty, na nichž sedí troubící putti. Mezi nimi je osazen dominikánský erb (pes s pochodní v tlamě) pod květinovou korunou nesenou dvěma andělíčky. Horní části fasády dominuje velké dekorativní barokní okno, nahrazující tradiční rozetu či pontifikální balkon. V interiéru se nachází pět oltářů z barevného mramoru s malbami od od Domenica Carelly (Madonna del Rosario, 1762) či Pietra De Mauro z 2. poloviny 18. století, dále např. krucifix od Riccarda Brudaglia. Klášter přešel po sjednocení Itálie do majetku státu, v roce 1881 byl pak převeden na magistrát města. Koncem 19. století se stal sídlem okresní věznice. Od roku 2008 v objektu sídlí Nadace Paola Grassiho.