Bělá pod Pradědem – Kinseif
Bělá pod Pradědem je rozlehlá obec, táhnoucí se všeobecně podél toku řeky Bělé v severní části pohoří Hrubého Jeseníku. Dnes se jedná o spojenou obec s několika původně samostatných částí. Abychom to vzali podle abecedy, Adolfovice jsou nejsevernější částí položené už na dohled dnešního Jeseníku (dříve Frývaldova), defakto na opačném tedy jižním (jihovýchodním) konci je část Bělá (dříve Waldenburg), pěkně mezi tím se rozkládá Domašov (Thomasdorf), který ovšem rovněž vznikl sloučení Dolního a Horního (Nieder-, Ober-). Tak trošku stranou od údolí Bělé jsou ještě Filipovice s lyžařským centrem (Philippsdorf).
I původně samostatné části měly ještě své čtvrti, nebo části, na které se více či méně zapomnělo.
Jednou z nich mohla být i zástavba v údolí Borového potoka.
Borový potok jakožto pravostranný přítok Bělé se vlévá do většího toku poblíž administrativního centra obce (za obecním úřadem). Tok potoka sleduje odbočující silnička doprovázená modrou TZ. Hned podél této cesty pokračuje pár chalup místní zástavby, které jsou označovány jako část Kinsei, nebo Kinseif (en). Ve skutečnosti se jedná v podstatě o celou část údolí, která pokračuje do hor v délce zhruba 2 km.
Dál už se potok více zařezává do hor a kopců, které řadíme k Medvědské hornatině (podcelek Hrubého Jeseníku).
V názvu Kinseif tušíme slovní základ seifen, česky zejpy (sejfy), což jsou povětšinou hromadnice, vzniklé většinou při vodních tocích při rýžování zlata nebo jiných (nejlépe drahých) kovů. Protože se jinak o těžbě nějakých kovů v této části Jeseníků příliš pramenů nezmiňuje, prospektoři toho asi tady moc neobjevili.
Jinak hledači kovů a kovkopové všeobecně byli první osadníci, kteří se do hor vydávali.
Přesto i tak je údolí Kinseif příjemným místem i ke kratší procházce, ve zhruba třetině cesty od Domašova najdeme poblíž cesty malebnou Seifertovu kapličku. Původně ji nechal vybudovat v roce 1938 místní sedlák W. Seifert. Ta po válce zanikla, ale dočkala se obnovy v roce 2002. Hned za ní objevíme opuštěný stěnový lom s asi 15 m vysokou takřka hladkou skalní stěnou, které se říká Kolafovičova plotna (podle místního horolezce, který ji uvedl do širšího povědomí).
Pokračujeme-li dál, narazíme poblíž cesty na vodárenský objekt, v dalším pokračování pak na louce loveckou chatu trefně pojmenovanou Loučka, v úplném závěru Kinseifu pak před časem poněkud zanedbanou (dnes opravenou), kterou bychom mohli pojmenovat např. Pod Šumnou (podle blízkého kopce).