Betlémské skály

Na severovýchod od Turnova nalezneme rozsáhlejší soustavu větších svrchněkřídových skal turonsko-koniackého stupně, jež je v současné době součástí přírodní rezervace Klokočské skály, jež byly vyhlášeny 21. listopadu 1977 Radou Východočeského krajského národního výboru Hradec Králové jako státní přírodní rezervace, aby byl ochráněn zdejší unikátní rozsáhlý křídový pískovcový skalní útvar. 13. června 1985 pak z ní byl Radou Okresního národního výboru v Semilech zřízen chráněný přírodní výtvor, 6. ledna 1994 překvalifikovaný Okresním úřadem Semily na přírodní rezervaci (viz https://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/zchru/index.php?SHOW_ONE=1&ID=918).

Tento název však plně nevystihuje tyto skalní útvary, protože se od sebe všelijak liší, a to rovněž svým pojmenováním, protože "pravé" Klokočské skály se nachází na západ od obce Klokočí, zatímco u Záholic a Rohlin jsou situovány Betlémské skály, kterým se od dávna říkalo rovněž Rohliny či Děravce. Ty již od 19. století lákaly různé zvědavce k obdivu nad nimi a relaxovat sem přicházelo stále více lidí. Před 1. světovou válkou se tu konaly též prázdninové univerzitní kurzy, resp. jejich část. Ty tehdy organizoval turnovský Komitét pro pořádání kursů universitních, ale tato tradice zanikla ještě před vypuknutím 1. světové války. Dominantní roli v propagaci skal však měl mstní odbor Klubu českých turistů v Turnově a zejména profesor PhDr. Josef Šimák, který spolu se svými studenty označil v roce 1904 novou cestu od kasáren ke Zdenčině skále a dále k dalším zdejším skalním partiím. Toho času též vydal turistickou brožuru "Průvodce českým rájem - 150 výletů v Pojizeří, Poještědí a Podkrkonoší". Časem objevili tuto lokalitu i horolezci, aby zde mohli trénovat na mnohem vyšší vrcholy.

Není to nic divného, protože až 1,6 km dlouhý řetězec Betlémských skal se netáhne jako jednolitý objekt, nýbrž je roztrhán v izolované skalní věže a rozsedliny, na nichž můžeme dosud vidět stopy po tom, kdy se nacházely na dně dávného křídového moře. K jejich pojmenování došlo již ve 13. století, ale není vyloučeno, že k tomu došlo ještě dříve. V té době náležely k rotštejnskému panství. A proč obdržely zrovna tento název? Zdejší skupina skal totiž připomínala některým zbožnějším lidem s fantazií Darovníčky putující k Betlému, aby se poklonili malému Ježíškovi. Z nich je potom nejznámější 35 m dlouhá, 20 m dole a 2-3 m nahoře široká a kolem 10 m vysoká Zdenčina skála s oválným skalním oknem a s vyhlídkovou plošinou, odkud je vidět na údolí řeky Jizery, jemuž dominuje zalesněný vrch Na Chocholce (400 m n. m.), přičemž pojmenována jako Zděnčina skála byla na památku manželky bývalého předsedy odboru Klubu českých turistů, i když hezčí je vyprávěná legenda, že obdržela svůj název podle sličné dívky, jež byla zdrcena žalem z neopětované lásky a svoji situaci řešila skokem do hlubin pod touto skálou. Jak tehdy vypadala, tak to nám přináší "Adresář a popis politického okresu Turnovského. Okresy a města: Turnov - Český Dub. České menšiny: Hodkovice - Jablonec n. N. - Liberec, Český Šumburk - Tannwald" od Václava Kudrnáče z roku 1903: "Vyhlídka "na Zdeňčině skále", taktéž schodištěm a zábradlím opatřené."

Mnozí návštěvníci těchto míst se do této skalní krajiny, osídlené již v pozdní době kamenné, přímo zamilovali, což můžeme vidět ve slovech Jana Vřesnického, jenž byla v roce 1913 publikována v knize "Malá Skála a Vranov s okolím. Potulky": "Všechno, skály betlemské se Zdenčinou tam za údolím jizerským i stěny klokočské jakoby se na člověka usmály." Takových obdivovatelů bylo a ještě bude nespočet, mnohdy z řad různých umělců, ať již mistrů pera, či štětce nebo dláta. I když s péčí o tato místa se to mnohdy nepřehánělo, což nám dokládají slova z roku 1933: "Můstek na Zdenčině Skále je již v tak ubohém stavu, že budí skutečně hrůzu, má-li se přes něj přejíti." Tehdy byl totiž předem jmenovaný můstek téměř kompletně prohnilý a hrozil jeho pád i s návštěvníkem do hlubin. V roce 1937 se přišlo s nápadem, aby byla zřízena přímá cesta od Zdenčiny skály na silnici od Turnova do Rakous a do Klokočí. Na počátku německé okupace pak byla zřízena okrajová stezka po klokočských skalách, jež začínala na Zdenčině skále, dále mířila Šimákovou stezkou к Velkým průchodům, zatáčela nad Radnicí ke Kryse, k Dědkovi a ústila na nádvoří zříceniny Rotštejna. Větší a pravidelnější údržba pak byla prováděna ve 2. polovině 20. století, což si vyžádal zvýšený turistický ruch. Poslední obnovy a úpravy zdejších turistických stezek pak byly provedeny počátkem 21. století. A co k tomu dodat? Že navštívit tato místa stojí za to ve všech ročních obdobích, protože krajina kolem Jizery je krásná jak jarně rozkvetlá, tak pokrytá sněhovým popraškem. Prostě přijďte pobejt!