Biatlon Letohrad

Že se ze sportu s názvem biatlon stal zimní fenomén, který ve sledovanosti (hlavně kvůli přenosové politice ČT) značně upozadil jiné zimní sporty je zřejmý fakt. Paradoxně naši sportovci dosahovali slušných výsledků ještě před nástupem generace Moravce, Šlesingera nebo Soukalové, samozřejmě i Vítkové. Nicméně zřejmě skvělé představení našich závodníků v olympijské Soči udělalo z biatlonu v našich končinách prvotřídní zimní sport. Samozřejmě tomu napomohlo i zrušní některých disciplín a atraktivnost přenosů díky moderní technice, která dříve nemohla zaznamenávat to, co současná audiovizuální technika.

Naproti tomu, popularitu sportu zabezpečuje i příliv nové krve, tedy závodníků, kteří tenot sport provozují. Faktem je, že na takových běžkách samo o sobě se dá trénovat v zimě (v létě i na kolečkách) všude možně, na druhou stranu ne všude si slušně zastřílíte. TZ této logiky vyplývá, že střediska biatlonu nejsou zas tak často k vidění.

Jedno z takových je k vidění ve východočeském Letohradu. Na ne zcela obvyklý sport se v bývalém Kyšperku se místní nadšenci vrhli v 60. letech minulého století. Za více než půlstoletí své existence se jim podařilo vybudovat i vlastní zázemí, které tvoří areál v bývalém opukovém lomu poblíž silnice č. 360 k sousednímu Šedivci. Lokalita opuštěného lomu byla vhodná i díky členitému terénu, který umožňuje na relativně malé ploše vytýčit tratě s se zajímavými výškovými profily.

Patrně hlavním problémem může být celkem malá nadmořská výška a s tím související problémy se sněhem, zejména v posledních přeci jen teplých zimách. Naštěstí konfigurace terénu připomíná malou mrazovou kotlinku, takže s okolních kopečků sem může stékat chladnější vzduch. Navíc areálem protéká potůček (Bažantnický potok) s malou nádrží, díky níž se dají tratě zasněžit. No a to hlavní je, že něco přes 2 km cestiček je pokryto asfaltovým povrchem. Ve spojení se skutečností, že technický sníh vydrží víc než ten přírodní jsou pak podmínky po většinu sezóny přeci jen příhodnější.

Sympatické je, že areál je volně přístupný každému, nekoná-li se nějaký závod nebo uzavřený trénink. Areál je využitelný celoročně a nemusíte jen na běžkách, na rovinatějších úsecích lze klidně i na in-linech. Vlastně i na kolech se tu dá jezdit (pokud ale není nával, pak jsou přeci jen cestičky poněkud těsnější).

Areálek je uzpůsoben spíše na menší závody lokálních případně republikového charakteru (může být i mistrovství ČR). Na velkých závodištích bývá k dispozici vskutku velká střelnice pro 50 startujících (proto i disciplíny s hromadným startem nemůže absolvovat víc závodníků). V Letohradě je toto číslo redukována napolovic (25). Střelnice je posazena přímo do prostoru bývalého lomu, takže střelci střílejí „do zdi“. Součásti areálu je samozřejmě i technické zázemí, kde se přes léto ukrývají sněžná děla, rolba apod. K dispozici je i dětské hřiště, spíše na to léto. A protože biatlon přeci jen sezónní sport, pro trénink i závodníky je tu menší ubytovací zařízení, které poslouží hlavně těm vzdálenějším

Za dobu existence biatlonu v Letohradu prošlo místním klubem spousta závodníků a vyrostli tu i mistři světa a olympijští medailisté (již uvedení Ondřej Moravec, Michal Šlesingra nezapomeňme i na Romana Dostála, no a v současnosti Michala Krčmáře).