Bledule i sněženky u Potůčníku
Každoročně z příchodem jara, nebo dejme tomu jak se o slovo hlásí měsíc březen, vyráží více lidí do přírody. Důvodů je víc, jedním z nich je např. to, že už víc svítí sluníčko a když tedy není zrovna zamračeno, i víc hřeje. Může klidně i foukat nějaký studený vítr, ale někde v závětí už síla naší hvězdy citelná je.
A s tím souvisí samozřejmě probouzející se příroda, která se nemusí jen ohlašovat řevem ptactva ale prvními jarními květy. Všeobecně se za posly jara považují bílé květy sněženek a bledulí (ale jsou i jiné). Přiznejme, že sněženky raší už klidně v lednu (když je hodně teplo). To že je jaro na spadnutí přeci jen víc potvrdí ty druhé, tedy bledule. A když se vyvede, je pohled na bledulovou lokalitu úžasný. U nás jsou k vidění poměrně velké přírodní záhony bílých květů (takové proslulé Chlébské, u nás víc k Moravě máme zajímavé lokality u Cotkytle nebo kolem říčky Březné.
Nicméně je spousta nepopsaných nebo ne zcela známých výskytů jarních květinek. Všeobecně těmto rostlinkám vyhovuje spíše území s dostatkem vody, lépe v polostínu než na přímém sluníčku (ony potom vydrží déle kvést).
Jednou z méně známých lokalit, kde se jarním poslům daří může být i údolí pod osadou Potůčník u Hanušovic. Potůčník není jen zástavba poblíž železnice a silnice 369 v údolí Branné. Hlavní zástavba je vlastně o nějaký kilometr a půl v hlouběji v údolí potoka, který má stejné jméno jako samotná ves (dnes povětšinou rekreační), tedy Potůčník. Bledulový a sněženkový porost lze objevit relativně snadno, pokud odbočíme s asfaltky do Potůčníku žlutou TZ směrem ke křížové cestě a kapli sv. Anny. Asi po 300–400 m jsou k vidění poměrně rozsáhlé porosty bíle kvetoucích rostlinek. Orientačním znamením může být i tabulka bodu záchrany SU 052. Lokalita podle bezejmenného přítoku Potůčníku splňuje výše uvedené podmínky, tedy vláhu a polostín. „Potůčnické“ bledule sice nebudou nikdy tak rozsáhlým územím jako i hektarové prosty ve větších územích, nicméně i tady můžeme obdivovat jejich něžnou krásu.