Bludov - Národní dům (čili kultůrák)

Jakožto poměrně velká obec, byl Bludov vždy významným hospodářským centrem. Nakonec po dlouhou dobu byl sídlem vrchnostenské správy (nejčastěji vlastnili zdejší panství Žerotínové a Liechtenštejnové, potomci Žerotínů jsou v obci přítomni i dnes). Spolu s tím byl i významným kulturním a společenským centrem, zejména v době rozvoje občanské společnosti v 19. století. Určitou roli splňoval i jako přirozené centrum českého živlu v jinak dosti německém okolí Šumperka.

K četným spolkům, které zde vznikaly náležel i čtenářsko-zábavní klub Svatopluk. Tehdejší spolek ovšem zřejmě nebyl nějaký „čtenářský kroužek“ jak by se z názvu dalo usuzovat, ale o poměrně početnou organizaci, která si kladla i vyšší cíle (dle stanov spolku: 2 „Účel spolku jest šíření vzdělání, lásky k mateřštině a pěstování společenského života čtením dobrých knih a časopisů a pořádáním divadelních zábav.“

§3 „Aby klub toho dosáhl, bude více politických časopisů, poučných a zábavných knih, které nečelí proti víře katolické, odebírati a časopisy jen v místnostech klubu pokud třeba veřejně předčítati, jakož i ušlechtilé zábavy pořádati. K tomu účelu užije se jmění klubu a příspěvky členů.“ )

Spolek byl založen v roce 1881 a za několik své existence se domohl i solidního jmění, což bylo využito ke stavbě spolkového domu. V roce 1900 získalo sdružení pozemek na místě bývalé rychty, nedaleko farního kostela sv. Jiří. Na pozemku stála mj. kaplička Panny Marie, která poněkud komplikovala záměr stavby, ale nakonec farářem Ermisem byla zakoupena část vedlejší parcely, kam byla kaple přesunuta.

Stavbu Národního domu prováděla firma Josefa Sovy z Loštic. Zaměstnanci prováděli většinu zednických a tesařských děl, klempířské práce vyvedl Richard Mitag rovněž z Loštic, pokrývač Dominik Vejmola byl místní, podobně jako zámečník František Ston. Ztratila se část dokumentace, takže není známa celková částka, podle výroku výše zmíněného faráře prý ale byla cena mírná.

Uvážíme-li, že stavební povolení bylo uděleno v květnu 1900 a kolaudace probíhala 23. září téhož roku, můžeme hovořit o bleskurychlé akci. Slavnostní otevření proběhlo 21.10.1900.

Dle udělené koncese mohl spolek Svatopluk provozovat dodávání pokrmu, výčep piva a vína, dodávání kávy, čokolády a čaje jakož i k odbývání povolených her.

Národní dům se stal brzy střediskem společenského a kulturního života v obci. Mimo spolku Svatopluk zde konali své akce místní Orlové (Sokolové měli sokolovnu), zasedali zde místní hasiči. Aktivní byl divadelní kroužek místních ochotníků. Původní sál Národního domu neměl jeviště, to bylo za značného přispění zdejších obyvatel a řemeslníku vystavěno v roce 1924.

Spolek Svatopluk, byl rozpuštěn říšskými úřady v roce 1940, činnost obnovena v září 1945, pro velký zájem o zdejší divadelní představení byla v roce 1947 dostavěna boční galerie, již brzy po „vítězném“ únoru došlo k omezování činnosti spolku i k zákazům některých produkcí. V roce 1949 došlo k převedení domu do vlastnictví MNV Bludov, spolek byl rozpuštěn, Orel sloučen se Sokolem (i ten začleněn do všeobjímající ČSTV). Ze členů Svatopluka i Orla se nejčastěji – paradoxně stali hasiči.

V 50. letech zanikla zdejší hospoda, divadlo se už tolik nehrálo, spíše se promítalo kino. V 70. letech 20. století probíhal oprava, která zničila upomínky na původní majitele (Orlice nad jevištěm, české a moravské znaky na stropě).

Po roce 1989 je stále dům majetkem obce a ačkoliv spolková činnost není již tak rozsáhlá jako v dávné minulosti, pořád je zdejší kultůrák místem, kde se schází některé organizace a kroužky k různým akcím (plesy, zábavy, výstavy, koncerty). Výhodou je, že nejde o žádný socialistický velkokultůrák, s kterými si dnes řada obcí neví rady, ale o poměrně lidsky rozměrnou stavbu. V nedávné době dostal kulturní dům novou fasádu a svým vzhledem důstojně zdobí centrum obce. Škoda je jen, že interiér stále nese důsledky socialistické opravy. Bez zajímavosti není i fakt, že v kultůrním domě sídlí i zdejší malé infocentrum.