Boskovice - arboretum Šmelcovna

Turistické cíle • ZOO a botanické zahrady • Arboretum

V Boskovicích se nachází mnoho rozličných památek a jelikož je zde opravdu dost turistických cílů, navštívili jsme toto město již několikrát. Při naší třetí návštěvě jsme zavítali do lokality Dva dvory, kde se rozkládá 9 hektarový soukromý, veřejnosti přístupný, přírodní, naučný a odpočinkový areál s názvem Šmelcovna. Auto jsme nechali na malém parkovišti u brány do areálu a hned jsme se vydali dovnitř.

I když byl vstup zdarma, zamířili jsme hned do dřevěného domku, v němž se nacházela pokladna. Koupili jsme si zde pohled a získali razítko do památníku. Pak jsme již začali ukrajovat první metry ze tří kilometrů tras, kterými je arboretum protkáno.

Po štěrkem vysypané cestičce jsme zdolali několik metrů převýšení a hned jsme se ocitli v sakurové zahradě. Dle názvu bychom zde čekali japonské třešně, ale místo toho jsme viděli řady několika druhů jabloní, vysazených v letech 2007 - 2008.

Pokračovali jsme v cestě vzhůru, neboť arboretum se nachází na jihovýchodním svahu v nadmořské výšce 375-425 m n. m.Trocha námahy nám však vůbec nevadila, protože stoupání nebylo prudké a stále bylo na co se dívat. Vlevo rostl jakýsi jehličnan, o kousek dál zase rakytník a jinde jsme našli různé druhy azalek, rododendronů, cizokrajných okrasných dřevin a trvalek. Na cestě jako zelený plaz ležela zahradní hadice, v jejíž útrobách proudila životodárná tekutina pro tu nádheru kolem nás.

Cestičky různě odbočovaly do stran, my jsme však kráčeli stále vzhůru po té široké, až jsme potkali starou paní. Nebyla to však obyčejná paní, byla to jabloňová babička, ale jelikož nebyla živá, bylo zbytečné se jí na cokoli ptát. Kolem ní bylo plno fialových květů, rostoucích hustě vedle sebe a jenž vypadaly jako pěkná voňavá armáda, které se nemusíme bát.

Cestu před nám zahradila kovová brána a my jsme přišli na nejvyšší místo v arboretu. Před nám se otevřel pohled na okolní krajinu a také na arboretum.

Po chvilce kochání jsme vykročili mezi zakrslé jehličnany a také krásné květy. Šli jsme napříč svahem po úzkém chodníčku, který nás dovedl k moc hezkému rybníčku. Hladinu neustále čeřily oranžové ryby, čímž vytvářely malé vlny a voda tak pravidelně narážela do břehu, na němž rostlo rákosí a vodomilná tráva. Mezi vzrostlou vegetací jsme proklouzli na druhou stranu vodní plochy, k čemuž nám pomohly do KRAJINY vkusně zasazené malé mostky ze dřeva. I vodníka jsme zde potkali, nic nám ovšem neřekl a ani nám nevyčítal, že jsme jej vyrušili. Jen tam tak seděl ukrytý v trávě, s typickou dýmkou v ruce a kamennou tváří.

Opustili jsme vodní plochu a mírným klesáním jsme šli dál. Míjeli jsme skalničky a pěknou květenu a brzy jsme vešli do lesa. Prosluněná stráň zůstala za námi a jen místy si paprsek slunce dokázal proklestit cestu mezi větvemi vysokých jehličnanů a dopadnout těsně vedle mechového porostu, který si naopak rozhodně nepřál od žhavého kotouče pohladit. Hned vedle cesty mezi stromy jsme našli několik hub, spousty popadaných šišek či kapradí.

Když jsme sestoupili poměrně dost dolů, uviděli jsme něco jako otevřený skleník a tak jsme vešli pomalu dovnitř. Opatrnost byla na místě, neboť se to kolem nás hemžilo skřítky a dalšími podivnými stvořeními či o kousek dál hnízdil čáp, kterého jsme tak nevyrušili.

Dlouho jsme se zde nezdrželi a sešli ještě kousek dolů k nějakému domu, v němž jsme shlédli další pohádkové postavy. Pak jsme zjistili, že se musíme vrátit zpět, takže jsme opět prošli lesem, okolo skalniček a rybníka na širokou cestu. Znova jsme byli na nejvyšším místě arboreta, ale místo abychom sešli stejnou cestou dolů, v jednom místě jsme odbočili doleva a mezi jehličnany různého vzrůstu jsme přišli k boudě, v níž jsme našli včelíny a také dřevěnou sochu sv. Ambrože, patrona včelařů, který byl zobrazen jako biskup v pontifikáliích. Zajímavá byla také houba, asi 2 metry vysoká, stojící opodál. Noha byla vyrobená z kmene stromu a klobouk byl také dřevěný.

Pár metrů od včelína jsme spatřili zoo koutek zakrslých hospodářských zvířat, kde jsme se celkem dlouho zdrželi, neboť jsme krmili kozy domácí různých barev, jejichž chováni korespondovalo se rčením mlsná jako koza.

Když jsme vytrhali trávu široko daleko okolo výběhu, šli jsme podél plotu ke stájím, kde svůj čas trávily další rohaté kozy. Dále jsme si prohlédli několik králíků v kotcích a pak se jsme již octli znova u sakurové zahrady.

Na závěr jsme se ještě podívali na prodejní nabídku arboreta, které zde začalo vznikat po roce 1965. Dozvěděli jsme se, že ho začal budovat zkušený zahradník pan Ladislav Vlk jako sbírkovou zahradu okrasných dřevin. V započaté práci bylo cílevědomě pokračováno následným majitelem panem Josefem Janků.

V arboretu se nám velice líbilo, byla to příjemná procházka, takže nám vůbec nevadilo převýšení. Strávili jsme zde asi hodinku a pak jsme se vrátili k autu a jeli se podívat na několik mlýnů a pivovar, o kterých se více dozvíte v mých dalších článcích.

http://www.smelcovna.cz/

Otevírací/provozní doba:

od 15. března do 15. listopadu:

Denně mimo pondělí:

Arboretum: od 9:00 do 17:00

Zahradní centrum: od 9:30 do 16:30

Vstup zdarma