Brníčko-hrad

Obec Brníčko najdete 9 km severovýchodně od Zábřeha v Úsovské vrchovině, při silnici ze Zábřeha do Rýmařova. Pří přijíždění do Dolního Brníčka je po pravé straně vidět hradní vršek se zříceninou hradu. Vede k němu řada pěšinek, z nich nejméně náročná, ale delší je z Dolního Brníčka za OÚ Doprava mezi rodinnými domky a potom polní cestou až ke zřícenině a nebo kousek dále s opětným odbočení vpravo a kolem lesa ke zřícenině. Je třeba dát pozor, aby jste hrad nehledali v jiném Brníčku vzdáleném asi 20 km jihovýchodně u Uničova.

Údolí Horní Moravy bylo bohaté na hluboké lesy plné divoké zvěře, kam posílal olomoucký kníže své lovčí, kteří zde zahájili kolonizaci. V pol. 13.stol. se uvádí lovčí krále Přemysla Otakara II. Beneda z Dubicka. Po získání Otaslavic u Prostějova v r.1287 se psali po Otaslavicích. Jejich potomci vystavěli severovýchodně od Zábřeha na příhodném místě na ostrohu hrad Brníčko a pod ním ves, později městečko, základ budoucího panství v severní části dubického panství. V r.1350 již bylo městečko s hradem střediskem brníčského panství. Předpokládá se, že stavebníkem hradu byl Benedův vnuk Ctibor Morava z Brníčka, jmenovaný v listině z r.1353. Hrad je v moravských zemských deskách z r.1356 uváděn jako majetek pánů z Otaslavic. V letech 1377-84 držel Brníčko jeho syn Mikuláš Morava z Brníčka společně s bratry Jimramem a Micháčem z Otaslavic. Po Mikulášově smrti postoupil markrabí Jošt r.1397 hrad a městečko v podhradí s příslušenstvím biskupskému manovi a purkrabímu , mírovskému rytíři Bernartovi ze Šicndorfu(Slavoňova).V r.1406 prodal panství Brníčko opět markrabě Jošt Janovi z Šumvaldu. Za bojů mezi markrabaty Joštem a Prokopem byli páni na Brníčku na straně Jošta a hrad se osvědčil jako pevnost i místo k úkrytu kořisti získané na Prokopových přívržencích i oloupených obchodníků. Za husitských válek byli páni ze Šumvaldu na straně Zikmundově, proto byl hrad Brníčko husity rozbořen a r.1434 zničený hrad a městečko Brníčko získal známý, ale nezámožný husitský bojovník, rytíř Jan Tunkl starší z Drahanovic. Tunklové hrad opravili a rozšířili obytné budovy. Jan Tunkl starší pro zvelebení a rozšíření svého panství nepovažoval za nerytířské a nečestné loupit na veřejné cestě, jak bylo uvedeno v půhonu z r.1437, že oloupil kupce ze Šumperka. O tom, že cesta zdejším průsmykem v 15.stol. nebyla pro cestující bezpečná svědčí také zápis z městských jihlavských knih. Od Jiřího z Kravař získal v r.1442 Jan starší Tunkl zábřežské panství a také Nový hrad u Hanušovic. Tunklové někdy i násilím získali statky drobných domácích šlechticů a podařilo se jim vybudovat jedno z největších a nejbohatších panství na severní Moravě. Po smrti Jana Tunkla staršího r.1464 drželi celé panství jeho synové Jan Tunkl mladší a Jiří starší. Jiří starší měl své sídlo v Zábřehu a Jan mladší byl v Brníčku. Oba byli stoupenci krále Jiříka z Poděbrad a tak za uherských válek spojenci Matyáše Korvína stále na jejich statky útočili. Při jednom nájezdu smutně proslulé „černé roty" hejtmana France z Háje v r.1471 bylo Brníčko dobyto a zpustošeno. Po smrti Jana mladšího Jiřík starší vedl správu celého zábřežského panství ze zámku v Zábřehu. Odvezl nezletilé sirotky a veškeré zbrojní a hradní zařízení na zábřežské sídlo, kde zůstal jeho rod až do r.1513.

Zábřeh byl považován za důležitý vojenský opěrný bod a tak uherský král Matyáš stále na Jiřího staršího Tunkla dotíral. Protože ho nemohl pokořit vojensky, zvolil taktiku s dary a povýšením. Tunkl byl povýšen do stavu panského a protože byl v r.1469 propuštěn králem Jiřím z Poděbrad ze svazku manského a mohl potom všechny hrady mimo Rabštejn u Rýmařova, držet dědičně. K panství patřilo 31 vesnic. 3 hrady, 2 tvrze. Tunklové vládli svým poddaným jako násilníci a mstitelé, a poddaní na ně neměli příliš dobré vzpomínky a vyprávěli se o nich strašidelné pověsti. Například Jiří starší Tunkla byl potrestán tím, že zapřažen do pluhu rozorával v noci pod dozorem čertů hráze Zámeckého rybníka. Snaha Tunklů o hospodářský pokrok, kolonizováním půdy a zakládání rybníků zvýšenou robotou poddaných vyvrcholila povstáním. Jiří Tunkl starší byl v selské bouři v r.1496(1494) těžce zraněn a zemřel. Při soupisu zábřežského panství v r.1490 se již samostatný statek v Brníčku neuvádí. Hrad již nebyl znova obnoven a neplnil funkci panského sídla i když v r.1510 při prodeji zábřežského panství se uvádí „ hrad Brníčko s městečkem a kaplí". V r. 1513 se uvádí již jako pustý a bývalé městečko kleslo na úroveň vsi.

Jindřich Tunkl se odstěhoval do Čech kde byl mincmistrem v Kutné Hoře, pak zemským fojtem dolnolužickým. Jeho potomci se psali „ze Zábřehu a Brníčka", ale větší politické moci již nedosáhli.Přes nesmírný útlak poddaných se nezapomělo, že byli Tunklové husitskými bojovníky a podporovali českého krále Jiříka z Poděbrad, byl hrad v Brníčku pojat jako „husitský" památník českého boje proti cizákům a v r.1869 zde byl uspořádán první tábor českých hraničářů severozápadní Moravy.