Brníčko - pomník padlých

Velká válka, později přejmenovaná na 1. světovou válkou, jejíž sté výročí začátku si letos připomínáme, byla do té doby nevídanou pohromou. Hekatomby mrtvol ukončily rázně idylické časy závěru 19. století, kterému se říkalo Belle Epoque, neboli skvělá epocha. Kdo měl vlastně zájem na válce se dodnes přou historikové i politikové (povětšinou ovšem vždycky ti druzí).

Všeobecně je ovšem za hlavního viníka označované císařské Německo či Prusko.

Ačkoliv se na našem území nebojovalo, přineslo i Českým zemím (tedy i Moravě) válečné běsnění spoustu utrpení, zejména díky značnému počtu obětí v řadách prostých vojáků (nakonec i důstojníků), kteří padli za císaře pána.

O velikosti tragédie dodnes svědčí množství pomníků po všech koutech naší země, kde můžeme číst poměrně dlouhé řady jmen padlých na frontách Velké války (Rakousko-Uhersko bojovalo na Ruské, Srbské a Italské frontě).

Expresivní pomník padlých v 1. světové válce můžeme najít i na návsi v Brníčku. Pomník je dílem kamenické firmy J.L. Urban z Olomouce, byl odhalen v r. 1923, tedy k pětiletému výročí konce války a výročí vzniku Československé republiky. Na kamenném podstavci leží dvojice padlých bojovníků in natura. Jeden je již zřejmě mrtvý, druhý ještě vydává poslední sten, ten je nakonec zobrazen v nápisu Braňte svá práva...

Na tabulce vlevo čteme jména padlých v 1. světové válce. Na poměrně malou obec, jako Brníčko je jich zas tak málo není.

Časem k této tabulce přibyly i jména padlých či umučených z 2. světové války (podstatně méně). Na čelní straně pomníku je pak pamětní deska genmjr. (in memoriam) Karla Lukase. Ten se narodil v Brníčku v r. 1897. Karel Lukas byl členem Čs. Legií, za 2. světové války působil jako vojenský atašé exilové vlády v Londýně, mj. Se účastnil bojů v severní Africe. Toho ovšem umučila v květnu 1949 komunistická StB. I tak se dalo zacházet s hrdiny.