Podzimní Brníčko i rybníky a barevné listoví v okolí Šumperka

Kam a jak jedeme?

Určitě se nejedná o nějaké nepsané pravidlo, ale z neznámých důvodů navštěvujeme zříceninu hradu Brníčko téměř vždy na jaře. A je jedno, jestli teprve tají poslední zbytky sněhu nebo už kvetoucí stromy naznačují, že opět nastal lásky čas. Ale v měsících pozdně podzimních, které patří v podhůří Jeseníků k období z nejkrásnějších, se tomuto místu tak nějak spíše vyhýbáme. A tak jsme se rozhodli, že to letos lehce napravíme.

Jako způsob dopravy jsme zvolili kombinaci bicyklu s chůzí po dolních končetinách a díky tomu jsme kromě až neskutečně romantické zříceniny navštívili mj. také Třemešské rybníky nebo obce Kolšov, Lesnici, Sudkov a Dolní Studénky. Závěrečnou „etapu“ jsme pak věnovali pár zajímavým místům v samotném Šumperku. A k té cyklistice sluší i barva, která celému výletu jasně vládla, tedy žlutá.

Za čím jedeme?

Naší první zastávkou budou Třemešské rybníky, jejichž vznik můžeme pravděpodobně datovat až někam do II. poloviny 14. století. Patří tak mezi nejstarší vybudované rybníky u nás. Za Tunklů byla celá soustava rozšířena na pět rybníků, z nichž čtyři byly v 19. století vysušeny (z jednoho vznikl zámecký park). Třemešský rybník tedy zůstává jediným pozůstatkem důmyslného rybničního komplexu a lípy i duby na jeho hrázích patří k nejstarším a nejmohutnějším stromům na Šumpersku. Lokalita Třemešských rybníků se pyšní rovněž zajímavou flórou a faunou v čele s kosatci, ostřicemi a snad všemi druhy našich žab. O výskytu zajímavých opeřenců nejlépe svědčí fakt, že zde byla v roce 2013 zřízena dřevěná ptačí pozorovatelna.

Po procházce na břehu „typické ukázky rozvoje rybníkářství na severní Moravě v 17. století“ a patřičném se pokochání pestrobarevnými odrazy na vodní hladině Třemešký rybník, rozdělený do tří částí, definitivně opouštíme a přes Králec, Dolní Studénky a Sudkov se vydáme ke Kolšovu. Když pomineme fakt, že z této vísky pochází kdekdo z mých současných i bývalých spolupracovníků obou pohlaví, tak Kolšov celkem ničím nezaujme. Hned za jeho „hranicí“ však prochází lesem cesta se zelenou TZ a několika podzimně poměrně fotogenickými místy. Ještě kousek k vrcholu kopce a následuje sjezd do hlavního cíle dne, tedy Brníčka.

Této obci s necelými sedmi stovkami obyvatel již od 14. století z hradního kopce nad vesnicí vévodí kamenný hrad, který je sice nejčastěji spojován s panským rodem Tunklů, ale chvíli patřil i synovci Karla IV. Joštu Moravskému. Hrad byl Tunkly v 15. století rozšířen a o století později opuštěn. Dnes se jedná o památkově chráněnou zříceninu, která z původního středověkého komplexu stále ještě nabízí např. zbytky dvoupatrového paláce, věže, části plášťové i parkánové hradby, příkopy a valy.

Svého času místo pořádání slavných národních slavností a později ještě slavnějších Čarovných nocí, které spoluzajišťovaly trvalý růst populace v regionu, je v současné době zejména oblíbeným cílem výletů pěších i cyklistů a také součástí různých vlastivědných vycházek. A na podzim má toto místo zase trošku jinou atmosféru, nemluva o tom, že výhled na nejslavnějšího jesenického dědu (Praděd) je tak nějak jasnější, ostřejší, kvalitnější …

Kromě mnoha poutavých výhledů a pořizování fotografií se zde člověk často zdrží i díky četným pejskařům, kteří se zde potulují se svými miláčky. A ti jsou většinou velmi přátelští a hraví. Nic však netrvá věčně, takže sestup z hradního kopce dolů do podhradí, smutně minout - v současnosti zavřenou - oblíbenou hospodu U Kouřilů a vydat se k nedaleké Lesnici. Ta je však tentokrát pouze průjezdní, takže další zastávka bude až v Sudkově. U Adély je sice také zavřeno, ale pěkné podzimní motivy nabízí např. zdejší rybník.

Velký Sudkovský rybník s vodní plochou téměř 80 tisíc m2 a čtyřmi ostrůvky byl založen již někdy okolo roku 1480. Dnes slouží hlavně rybářům k jejich oblíbené kratochvíli nebo labutím i kachnám k vyvádění mladých. Rybník je stavidly propojen s vodním náhonem a na atmosféře mu dodává monumentální průmyslové pozadí tvořené někdejší přádelnou lnu a pozdějším Moravolnem.

Následuje přejezd do Dolních Studének a krátká zastávka u oblíbeného renesančního náhrobníku manželky Jana Bukůvky z Bukůvky a Třemešku Estery Syrakovské z Pěrkova a jejich dětí, který pochází z konce 16. století a zdobí zeď zdejšího kostela. Tím je mimošumperský program vyčerpán a nás už čeká jen malá procházka podzimním Šumperkem. Pořízené fotografie tak postupně představí Sady 1. máje, sochu sv. Jana Evangelisty v Husitské ulici a křížení této ulice s ulicí gen. Krátkého, kde se nachází starokatolický kostel, zasvěcený Ježíšovu oblíbenému učedníkovi.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

V době absolvování tohoto výletu, tedy na počátku listopadu roku 2020, byly díky státním opatřením možnosti značně omezené. Naštěstí na kole neztratíte tolik času, abyste se nemohli najíst a napojit v Šumperku (domorodí doma, přespolní u některého z „hladových oken“).

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Líbilo: Podzim v podhůří Jeseníků má své nezpochybnitelné kouzlo i pestrobarevnou krásu a zřícenina hradu nad Brníčkem je prostě romantika nad jiné.

Nelíbilo: Snad jen ta nemožnost se někde na chvíli zastavit a dát si něco dobrého, např. točené pivo.

Ostatní informace

Celá trasa měřila dohromady něco málo přes 30 km (pokud nefouká studený protivítr, tak je to v podstatě naprostá idylka) a peněženku jsme tentokrát nemuseli vytahovat ani jednou.