Brno-Starý Lískovec - pamětní deska legionářských bitev

Turistické cíle • Památky a muzea • Drobné památky

Ve Starém Lískovci na Klobásově ulici č. 34 je vlevo od vjezdu do budovy je mezi okny bronzová pamětní deska s plastickým textem na památku odboje z doby I. světové války . Bronzová deska upomíná na velké legionářské bitvy a byla zde osazena v roce 1937 . Ve spodní části se nachází zasklená dutina s rytými schránkami s prstí z bojišť československých legií Zborova v Rusku , Terronu ve Francii a Doss Alto v Itálii .

Podle celkového vzhledu a úpravy pamětní desky se soudí , že jejím autorem je akademický sochař František Fabiánek .

Bitva u Zborova se uskutečnila 2. červenec 1917 . Byla méně významnou součástí tzv. Kerenského ofenzívy ( Kerenského ofenzíva byla poslední ruská ofenzíva první světové války. ) a představovala první významné vystoupení Československých legií na východní frontě. Úspěch československých jednotek byl natolik výrazný, že ruská vláda poté zrušila veškerá omezení na formování nových jednotek z českých a slovenských zajatců.
Československá střelecká brigáda o síle asi 3 500 mužů (1. střelecký pluk „Mistra Jana Husi“, 2. střelecký pluk „Jiřího z Poděbrad“, 3. střelecký pluk „Jana Žižky z Trocnova“) v rámci tzv. Kerenského ofenzívy, na vedlejším směru, dosáhla slavného úspěchu, když nadšeným útokem prorazila přes 4 linie pozic rakousko-uherské armády až do hloubky asi 5 km a získala velký počet zajatců a válečného materiálu. Proti Československé střelecké brigádě zde stály část 86. pěšího pluku 32. uherské divize a rakouské pěší pluky č. 35 (plzeňský) a č. 75. (jindřichohradecký) z 19. divize o síle asi 5 500 mužů, dobře vystrojených a výborně vyzbrojených. Oproti tomu Čs. střelecká brigáda měla slabou výzbroj, kulometů zoufalý nedostatek a zcela nedostatečná byla i výstroj. Ztráty Čs. střelecké brigády – 185 padlých a zemřelých následkem zranění a asi 700 zraněných.

Bitva u Terronu probíhala od 18. do 22. října 1918 . V bojích v okolí francouzského městečka Terronu byla nasazena čs. brigáda legionářů, kde s úspěchem bojovala proti německým jednotkám a obsadila německé pozice.
Mezi čerstvé spojenecké pozice, které roku 1918 doplnily spojenecká vojska na západní frontě 1. světové války, se v létě roku 1918 postavila i nově vytvořená Československá pěší brigáda ve Francii. Ta byla tvořena 21. pěším plukem pod vedením Ch. Gillaina a 22. pěším plukem pod velením A. Gardana. Po dokončení výcviku se začlenila do francouzské 53. pěší divize, která byla součástí francouzské 4. armády. Úkolem tohoto vojska bylo přejít řeku Aisnu východně od Remeše, vlomit se do nepřátelských německých opevnění a připoutat veškeré německé zálohy. Tím měl být umožněn útok americké 1. armády v prostoru Buzancy le Chesne, což mělo rozvrátit celou německou obranu v oblasti řeky Meusy.
Československá pěší brigáda, která čítala 6 tisíc mužů, převyšovala počet německých sil v pásmu útoku. 18. října v ranních hodinách začal útok. 21. pěšímu pluku se podařilo 20. října obsadit vesnici Terron-sur-Aisne a proniknout k pásmu německé obrany na návrších nad řekou. Další postup mohl znamenat pro německou armádu katastrofu, proto museli Němci stůj co stůj zahnat spojenecké síly zpět za řeku. Proto přisunuli posily a 21. října přešli do útoku. Němci podnikli tři protiútoky (a to i za pomocí yperitových granátů), při kterých se 1. prapor 21. pěšího pluku sice výtečně bránil, ovšem při třetím útoku byl vytlačen. Do bojů však zasáhl II. prapor 21. pěšího pluku a německá vojska se podařilo zahnat na útěk dříve než stihli dobyté území znovu obsadit.

Bitva u Doss Alto se odehrála na italské frontě v průběhu první světové války. V této bitvě na sebe významně upozornily jednotky československých legií.
Československé dobrovolnické jednotky vytvořily na italském území během léta 1918 6. českoslovesnkou divizi, která sestávala z 31., 32., 33., a 34. pluku. Velení naší divize bylo svěřeno nejmladšímu plukovníkovi italské armády Grazianimu. V srpnu 1918 se tato divize přemístila na frontu, kde zaujala pozici v sektoru dlouhém asi 20 kilometrů mezi jezerem Lago di Garda a řekou Adiží. Cílem bylo střežit tento sektor na masivu Altissimo.
Centrálním opěrným bodem tohoto masivu pod Padovou byl vrcholek Doss Alto (703 metrů nad mořem). 21. září se rakouské nepřátelské oddíly, které byly ve značné převaze, pokusily o dobytí tohoto opěrného bodu a po krátkém dělostřeleckém ostřelování, zahájily ve 4 hodiny ráno útok na vrcholek Doss Alto ze severozápadního a severovýchodního postavení. Hlavní tíhu obrany nesl 33. československý střelecký pluk, kterému se po posílení zálohami, úspěšně podařilo nepřítele vypudit ze zákopových pozic a pozice ubránit.
V této bitvě zemřelo 7 československých legionářů, 31 jich bylo raněno a 4 padli do rakouského zajetí a později byli v Arcu oběšeni.

František Fabiánek 14.října 1884 Boskovice v okrese Blansko - 03. 12. 1967 Brno

František Fabiánek , akademický sochař a malíř , se narodil 14.října 1884 v Boskovicích v okrese blansko . Vyučil se kameníkem v Boskovicích . Po absolvování kamenosochařské školy v Hořicích se stal žákem profesora Myslbeka na Akademii výtvarných umění v Praze . Jako talentovaný žák zde studoval v letech 1905 - 1910 . V roce 1910 pobýval soukromě u A. Rodina v Paříži a v Itálii.
Tvořil v Brně kde žil v Masarykově čtvrti , působil Jevíčku a Hradci Králové . Do Hradce Králové přišel Fabiánek roku 1911 a zůstal ve městě do roku 1914 . Pobýval v Bílovicích nad Svitavou , kde uprostřed přírody nacházeli inspiraci i jiní malíři a sochaři .
Převážnou část jeho díla tvoří monumentální plastika pro architekturu, podobizny a drobná žánrová plastika zvláště pomníků .