Loading...
Veliký rozmach kulturní činnosti se v mém rodném městečku začal odvíjet od roku 1950 a to především v jídelně podniku MEZ Brumov, pod hlavičkou organizace s názvem VPŘED.
Ta v té době sdružovala i všemožné zájmové kroužky – od myslivců přes zahrádkáře a chovatele až po šachisty, filatelisty, fotografy atd... V následujících desetiletích se pak rozvinula i mnohem bohatší kulturní a společenská činnost.
V Brumově se začaly filmy promítat už roku 1926 a tím prvním, který mohli vykulení Valaši shlédnout, byla němá a pochopitelně černobílá verze Zvoníka od Matky Boží.
V sousední Bylnici se později promítalo v tělocvičně, v Brumově v podobném zařízení, jenže díky názvu TJ Sokol vlastně v sokolovně. Ještě jako malé dítko (ale už školou povinné) mne do ní strýc vzal na můj první viděný barevný film. Kupodivu neměl s budováním socializmu naprosto nic společného - jednalo se totiž o klasický americký western, navíc s titulky, ale to mi tehdy při tom úžasu a ohromení naprosto nevadilo.
V mém životě v pořadí druhý hodnotný filmový zážitek pak poskytl francouzský snímek Fantomas, který jsme mohli spolu s bráškou (a hrůzou v očích) shlédnout díky doprovodu naší rodičky.
Brzy poté se začalo blýskat na lepší časy, neboť nastal rok 1970 a na rozmezí už spojených katastrů Brumova a Bylnice byl konečně dostavěn a slavnostně otevřen nový moderní (a z hlediska socialistické architektury i dost vydařený) kulturní svatostánek.
Hlavním objektem zájmu nás tehdy devítiletých kluků samozřejmě bylo kino, v němž se pro děti a mládež několikrát za týden o odpolední páté hodině nepromítaly jen pohádky, ale i indiánky a takové japonské scifi skvosty jako např.Gappa, Gamera kontra Gaos a podobně...
Do nového „kulturáku“ se přemístily všechny kulturní složky města. Kromě kina zde byla do rozsáhlých prostor umístěna knihovna, která se se svými 15.tisíci svazky posléze vyšplhala až na druhou příčku největších knihoven okresu Gottwaldov. Své místo tady našly i různé zájmové kroužky. Byla zde rovněž provozována i činnost vedlejší, do níž spadal provoz propagační tiskárny, pořádání zájezdů a pochopitelně také bufetu s občerstvením, který se časem rozšířil na poloviční hospodu. Kromě promítání kina byl kinosál využíván též k pořádání různých estrád a na jevišti se tu za dobu valašským divákům představila pěkná řádka umělců. Díky vynikající akustice sálu zde proběhlo dokonce natáčení stého dílu kdysi populárního pořadu Slovenské televize Vtipnější vyhrává s populárním moderátorem Oldo Hlaváčkem.
Pro nás mladé ale bylo důležitější, že zde proběhlo i množství koncertů rockových skupin a na vystoupení skupin Progres 2 či Precedensu vzpomínám se slzou v oku dodnes. Kromě toho se v kinosále několikrát do roka pořádaly i rockové taneční zábavy jako třeba i ta tradiční Kateřinská. Před nimi stačilo jen to stupňovité třináctiřadové hlediště (zbudované na principu zasouvacího teleskopu) ze tří čtvrtin posunout směrem k promítací kabině a vzniklý prostor byl po stranách parketu doplněn stoly a židlemi. Při tom se směrem k jevišti odsunula i stěna jinak uzavřené sousední kavárny, do níž mohlo usednout také dosti početné procento návštěvníků. Při některých větších kulturních akcích byl k hudební produkci (hlavně folku či country) využit také menší sál v patře kulturního domu.
Zájmovou uměleckou činnost mohli v kulturním domě rozvíjet filmaři, fotografové ve fotokroužku, spolek divadelních ochotníků, Klub IX, HI FI kroužek, členové mužského pěveckého sboru i dechových, popových a country skupin.
To vše fungovalo až přibližně do roku 1993. Poté došlo ke změně vlastníků Kulturního domu a některé zájmové složky se přesunuly jinam.
V současnosti je Kulturní dům v Brumově-Bylnici využíván k promítání filmů, k různým kulturním a společenským akcím a městu slouží jako důstojné kulturní centrum.