Brumovský židovský hřbitov

Fotografie (6) • Foto: Franta

Jediný židovský hřbitov na jižním Valašsku byl sice Národní kulturní památkou vyhlášen už roku 1964, ale jak jsem mohl vidět zhruba o devět let později, jeho stav tomuto hrdému statutu vůbec neodpovídal.

Navštěvoval jsem tehdy na místní „měšťance“ šestou třídu ZDŠ a díky zálibě ve střelných zbraních se skamarádil se Standou z „béčka.“ (Přítel se později stal významným členem mé party Tři mušketýři, která dávno před oficiálním archeologickým výzkumem prováděla za pomoci kramlí „průzkum“ podzemí v ruinách brumovského hradu. Bohužel o tuhle činnost usilovala i jiná partička kluků a my s nimi museli o výsadní právo výzkumu svést jednu dosti šílenou řež. Ztráta krve z rozbitých nosů a jiných součástí našich těl by se dala počítat na litry, ke ztrátě na lidských životech ale naštěstí nedošlo...)

Vraťme se ale k tomu hřbitovu. Nacházel se (a dosud tomu tak je) na temeni nízkého hřebene vybíhajícího z mohutného rozložitého kopce Matka (domorodci dříve nazývaného Dubníkem), a když mi Standa ve škole slavnostně oznámil, že už má jednu pistoli na poplašné a malorážkové náboje zhotovenu i pro mne, já pro ni po návratu domů z vyučování trasou přes hrad a údolí Uhlové radostně vyrazil.

Poněvadž Stáňa bydlel až na konci města na „traktorce“, dali jsme si sraz na Židácích – na k jeho domovu blízkém židovském hřbitově, o kterém já měl tehdy jen mlhavou představu. Politika sedmdesátých let totiž Izraeli, podle komunistických mluvčích „sionistickému“ státu, moc nepřála a nějakou dobu bylo vše židovské v podstatě tabu. Naši učitelé se o památném brumovském hřbitově sice sem tam zmínili, ale příliš to nerozmazávali, takže my o něm v podstatě nic bližšího nevěděli. Kdepak by mne tehdy napadlo, že se ten židovský od našich „normálních“ tolik liší!

Namísto okružní kamenné zdi byl jeho malý areál ohrazen jen jakýmsi torzem dřevěného plotu a v nízké trávě se tu všude válely kamenné náhrobky s podivným hebrejským písmem. Pár jich sice ještě stálo, ale díky náklonu většímu jak u proslulé piské věže bylo jen otázkou času, kdy zvítězí gravitace a dolů k zemi se sesunou i ony.

Po letmé prohlídce jsme pak poodešli pod vrchol hřebene na blízkou opuštěnou lučinu, kde jsme se mohli (daleko od případných slídivých lidských zraků) věnovat hlavnímu účelu naší schůzky – cvičné střelbě z našich nových pistolí. No, ony to vlastně byly jen kovové rourky připevněné na dřevěnou vyřezanou pažbu a k výstřelu došlo až po zmáčknutí kolíku na prádlo, který uvolnil leteckou gumu se zahnutým hřebíkem a jehož ostrá špice prorazila roznětku náboje.

Ale střelná zbraň to jednou byla, tož co!

(Na rozdíl od nás si střelnici v samé blízkosti hřbitova zbudovala německá finanční stráž už za druhé světové války a díky tomu byla zničena původní ohradní zeď i s branou, náhrobky popadaly a od té doby už je nikdo nezvedl a celý areál zchátral.)

Židovský hřbitov jsem od té doby navštívil ještě mnohokrát, ale jeho novou podobu poprvé viděl až v devadesátých letech... a zároveň se víc dozvěděl také o jeho historii.

Jak dokládá nejstarší náhrobek z roku 1785, vznikl až někdy v poslední čtvrtině osmnáctého století a sloužil k poslednímu odpočinku členů etnika obývajícího jižní Valašsko.

V Brumově existovala židovská komunita až do roku 1890, která měla k dispozici i vlastní modlitebnu s rituální lázní. Poté se o hřbitov až do začátku druhé světové války starala židovská obec z Uherského Brodu. Poslední pohřeb zde proběhl v květnu roku 1931 (tehdy byl do hrobu uložen Berthold Bermann z Brumova) a roku 1939 pak i jeho žena, za svobodna Reisová, která pocházela z Francovy Lhoty.

V roce 1985 proběhla kompletní rekonstrukce, při níž byl areál obehnán novým pláňkovým plotem, náhrobky (macevy) vráceny na svá původní místa a ty nejméně poškozené vztyčeny. Většinou byly vyrobeny z pískovce, některé ale i z mramoru či žuly. Nachází se tu více jak čtyřicet macev (ve stylu baroka přes secesi až po tu „nejmodernější“ podobu), které stojí v nepravidelných řadách, ale jedno mají společné – všechny jsou obráceny směrem k východu.

Z té strany ku hřbitovu vede i jediná přístupová, asi 400 m dlouhá trasa, jenž sem z údolí od bývalé traktorové stanice a benzínové pumpy prudce stoupá po polní cestě. (Zvýšená námaha je ale na druhé straně dokonale vyvážena skvělými výhledy.)

Závěrem zbývá jen dodat, že zde v roce 1993 byla k výročí holocaustu umístěna i zbrusu nová pamětní deska.

Poslední aktualizace: 4.10.2019

Brumovský židovský hřbitov na mapě