Býšť

Soudí se, že toto zvláštní pojmenování získala obec odvozeninou od osobního jména Býšek, což potvrzuje také profesor Antonín Profous ve své knize "Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. I. díl. A-H", kde se píše následující:

"Býšť (lid. ta Bejšť, v Bejšti, do Bejště, bejštskej), ves mezi lesy 8 1/2 km sz. od Holic: 1360 Bistcz .. ad E. in Bistz, exec. pleb. in Drzietecz, LC. I, 139; 1365 ad E. in Bisscz, exec. pleb. in Drziescz, LC. Ib, 67; RDP. 91 r. 1369 Bisk (!), 1384 Byscz, 1405 Byssk (!); 1408 ad E. in Chwoyna, exec. pleb. in Bisscz, LC. VI, 235; 1413 ad E. in Byst, exec. pleb. in Chwoyna, LC. VII, 85; 1450 Joh. de Ssternberg, possessor bonorum in Byssti, RT. II, 219; 1508 v Bayšti ves c. a v Chvojenci dvory km., AČ. 17/93; 1560 beysstie (nom.) k zámku v Pardubicích, DZ. 54 F 6; 1654 Beysste ves, BR. 14/84; 1789 Beyschtie, Schaller XI, 72; 1837 Beyscht (Begsstě), Sommer V, 75; úř. 1854 Býště.

Toto jméno náleží do té skupiny místních jmen, která vznikla přivlastňovací příponou -jь z os. jména: jako Ctiboř vzniklo z os. jm. Ctibor, Choteč z os. jm. Chotek a zejména Bášť (v. t.) z os. jm. Bášek, tak i jm. Býšť bylo utvořeno příponou -jь z os. jm. Býšek nebo Býška (ok. 1088 sp. 12, Bisek, pistor eccl. Wissegrad., CB. I, 385 15; 1380 Byssca et Margaretha vendiderunt domum in Hradczano, Tom. Z. h 172, srov. příjm. Byška u Kotíka). Jména na -ek ráda přecházela pod vzor vladyka, na př. vedle příjmení Smrček je také příjmení Smrčka a p. Příponou -jь vzniklo z os. jm. Býšek nebo Býška místní jméno *Býšeč, do Býščě, v Býšči atd. a znamenalo ʽBýškůvʾ, t. dvůr. Skupina šč se pravidelně změnila v šť (do Býště, v Býšti) a odtud se mechanicky přenesla i do nom. Býšť; po změně ý v ej (analogicky též v aj) bylo Bejšť (Bajšť).

Srov. jm. Byšta a Byšte na Slovensku!"

Tato ves původně náležela vladykům z Černčic a poprvé měla být v dochovaných listinách zmíněna v roce 1360, kdy se místní plebán Martin dostal za plebána do Rychnova. Tehdy byli patrony kostela bratři Ježek a Vilém z Jiřic. V letech 1359 a 1365 uváděl dřítečský plebán plebána v Býšti. Roku 1365 byl býšťský plebán Šebestián ustanoven za plebána v Bělé. Dalšími vlastníky Bejště (původní pojmenování obce) byli Jan ze Šternberka (kolem roku 1450) a Arnošt, Chval, Mikuláš a Kryštof bratři z Leskovce, kteří ves prodali 20. března 1508 Vilémovi z Pernštejna za 2 000 kop grošů. Majitelem části Býště a chvojenského zboží byl též Hynek Tluksa Bradlecký z Mečkova, který obé roku 1507 prodal Vilémovi z Pernštejna, čímž se celá ves dostala k pardubickému panství a s ním sdílela jeho osud až do prozatímního zřízení obecního. Za třicetileté války bylo zničeno 21 ze 41 gruntů. Během vlády Josefa II. bývala v čp. 43 poštovní stanice, která byla později zrušena. První škola byla zřízena před rokem 1780, kdy zde učil kantor Slavík, sídlila ve stavení čp. 71 a v letech 1797-1800 zde vyučoval Dominik Škroup, otec Františka Škroupa. V roce 1800, kdy odešel tento učitel do Osic, byla vybudována naproti faře nová dřevěná škola čp. 70. Roku 1788 byla zřízena lokálie. Prvním lokalistou byl P. Jan Zlatoústý Beneš (1788-1793), po němž následovali: P. Mikuláš Veselý (1793-1796), P. Václav Webersík (1796-1806), administrátor P. Jan David a P. Josef Ollešík, který se stal 2. října 1807 prvním zdejším farářem. Když škola roku 1822 vyhořela spolu s farou a kostelem, bylo rozhodnuto o vybudování zděné budovy, k čemuž došlo o 2 roky později nákladem 4 000 zlatých. K jejímu vysvěcení došlo 12. prosince 1824. 22. září 1833 se v Býšti zastavil při své cestě k Holicím císař František I., jenž si všiml krásné zahrady rolníka Koníře a následně ho za jeho píli odměnil dukáty.

Roku 1849 se stala Býšť samostatnou politickou obcí. V témže roce si zdejší pytlák vystřelil oko a těžce poškodil obličej. Spory mezi lesní správou a místními občany tu byly velmi časté. Mnohdy se též končily tragicky. Během prusko-rakouské války v roce 1866 dorazila do obce armádní dělostřelecká záloha a 2. července téhož roku sem byly posunuty armádní zásoby střeliva. 10. srpna 1869 byla zřízena v obci pošta. V roce 1874 zdejší hajný Zemler zastřelil při sbírání dříví jednoho člověka a druhého postřelil. Téhož roku se stala místní škola dvoutřídní. V roce 1879 byla nově zřízena pošta v čp. 74, jejímž poštmistrem byl okresní starosta František Šťastný. 1. září 1880 došlo ke zřízení tříčlenné četnické stanice. 28. prosince 1881 vyhořelo stavení Františka Hlásného čp. 63 se všemi uloženými zásobami. V roce 1882 byl zatčen známý pytlák Hájek, jehož syn byl odsouzen k dlouholetému pobytu za mřížemi za těžké postřelení hajného. Roku 1884 došlo k přestavbě zdejšího mostu pod erární silnicí. V roce 1885 se ustavil SDH, který roku 1910 získal ženský odbor. Protože však již od roku 1884 fungoval bez schválených stanov, tak se 36 jeho členů, včetně obecního starosty Jana Kohoutka, ocitlo před soudem. Zprvu byli holickým okresním soudem odsouzeni k peněžitiým trestům, aby byli následně před krajským soudem v Chrudimi osvobozeni. V roce 1886 se stala zdejší škola trojtřídní, takže muselo dojít k najmutí potřebných místností. Po odškolení Hoděšovic roku 1888 byla škola změněna zpět na dvoutřídní. 15. března 1896 vyhořelo hospodářské stavení Adolfa Mlatečka. 10. listopadu 1898 byl poštovní úřad zrušen, protože dosavadní poštmistr odešel do výslužby a nástupce nebylo. Přemístěn byl tak do Vysokého Chvojna. Obce Býšť, Hoděšovice, Hrachoviště a Svoboda byly přiděleny k poštovnímu úřadu v Hradci Králové, obce Chvojenec a Drahoš pak ke Chvojnu. 22. června 1899 zapálil blesk stavení Františka Kohoutka. 24. prosince 1900 se poprala pytlácká čtveřice bratrů Mlatečkových tak, že jeden z nich byl zabit. Po nařízení c. k. okresní školní rady ze 20. října 1902 byla stará škola v roce 1904 rozbourána a stavitelem Ing. Františkem Půlpánem z Holic vybudována nákladem 20 000 K nová dvojtřídní budova s rezervní třetí třídou, která byla přistavěna a rozšířena v letech 1951 a 1984. 15. června 1903 byla u chvojenské pošty zavedena přespolní pošta pro Chvojenec, Drahoš, Býšť a Hoděšovice. Téhož dne byla v Býšti otevřena poštovna. Následkem toho byl podle přípisu c. k. ředitelství pošt a telegrafů v Praze z 28. září 1903 zrušen dosavadní poštovní úřad. Roku 1904 vznikla Hospodářská beseda. 6. srpna 1907 zasáhla zdejší lesy větrná smršť. Roku 1911 se ustavil SDO Tyl. Z front 1. světové války se nevrátilo 22 místních mužů.

13. června 1920 proběhlo veřejné cvičení novohradeckých sokolů jako propagace k založení vlastní jednoty. V roce 1922 vznikla TJ Sokol. 3. srpna 1921 byl zastřelen pytlákem 30letý četník František Jandl (v některých pramenech se udává 4. srpna). K elektrifikaci obce došlo v letech 1922- 1923. 22. listopadu 1925 byla odevzdána veřejné potřebě motorová stříkačka, první na celém Holicku. V letech 1925-1927 byl postaven obecní dům. 24. května 1929 se v obci zastavil prezident T. G. Masaryk, který jel z Dolní Rovně do Hradce Králové. Roku 1930 byl v obci otevřen filiální obchod mlynářské firmy Josef Voženílek. O rok později bylo v hostinci zřízeno kino. 13. října 1932 byl zabit při vypínání elektrického motoru bývalý starosta František Kohoutek. 29. března 1933 byl vyloupen sociálně demokratický konzum Budoucnost. 1. února 1934 získala obec vlastního lékaře. Usadil se zde bývalý vojenský lékař MUDr. Karel Kořínek z Hradce Králové. 17. března 1935 zahájil svoji činnost SK v Býšti, a to přátelským zápasem s SK Bělečko. Za německé okupace nesla obec pojmenování Bejscht. 9. června 1940 došlo k odhalení pamětní desky Eduardu Nápravníkovi. V letech 1946-1947 bylo vyčištěno koryto zdejšího potoka. V roce 1957 vzniklo JZD III. typu pod předsednictvím Františka Štěrovského a o rok později Český svaz zahrádkářů. V letech 1955-1960 navíc v obci působil národopisný soubor. Roku 1958 byla zahájena stavba budovy MNV a požární zbrojnice. O rok později byla předána do provozu nová prodejna se samoobsluhou. 28. ledna 1965 zde Komunální služby Holice otevřely provozovnu holičství a kadeřnictví, kam holič a kadeřnice dojížděli 3x týdně. 18. února téhož roku zde byla otevřena sběrna šatstva a oděvů pro chemickou čistírnu v Holicích a po dohodě se Sdruženým podnikem v Holicích i obuvi a punčoch k opravě. V roce 1972 došlo k opravě silnice. Roku 1977 byla dokončena přístavba zdravotního střediska. V letech 1978-1980 byl vybudován pavilon pro 1. stupeň ZŠ, v letech 1983-1984 pro 2. stupeň a v letech 1986-1988 školní tělocvična. V letech 1980-1982 proběhla rekonstrukce sálu kulturního domu a v roce 1982 byla otevřena nová prodejna smíšeného zboží. O rok později byla zřízena nová školní jídelna a zadaptován objekt sběrny, v němž byla následně otevřena kombinovaná sběrna. Roku 1986 byla dokončena nová budova pošty i s telefonní ústřednou. V roce 1989 byl zkolaudován družstevní dům, který postavilo SBD Družba. Roku 1992 byl nově zřízen stánek PNS. V roce 1996 byla zbourána stará hospoda a vybudována nová, která je spojena se sálem. 9. září 1996 byla vztyčena nová vodárenská věž. O rok později byla zahájena výstavba nové kolonie rodinných domů. V noci z 22. na 23. července 1998 zasáhla obec díky přívalovým srážkám povodeň. V témže roce byla dokončena plynofikace obce. Roku 2011 došlo k propojení vodovodu Býšť-Hrachoviště. 31. srpna 2016 byla zkolaudována kanalizace v Býšti, Hoděšovicích a Hrachovišti.

Nejvýraznější místní pamětihodností je farní kostel sv. Jiří, který je poprvé připomínán v roce 1360. V letech 1630-1648 byl filiálním do Dašic, v letech 1677-1711 do Sezemic a v letech 1711-1807 do Chvojna. Původní kostel byl dřevěný, a tak časem zchátral. Z tohoto důvodu byl roku 1796 zbourán a nahrazen novým kamenným, který však v roce 1822 vyhořel. Následujícího roku byl postaven současný zděný kostel, k jehož velké rekonstrukci došlo roku 1974. Hlavní oltář shořel roku 1835 a nový byl zřízen v roce 1841, přičemž jeho obraz namaloval Antonín Špulák ze Žďáru. Zajímavostí je, že se v tomto svatostánku nacházejí varhany z roku 1833, které postavil Josef Jiruška z Hradce Králové. Z těch dalších můžeme zmínit: od 22. listopadu 2004 památkově chráněný vodní mlýn s roubeným patrem z 18. století (viz https://pamatkovykatalog.cz/vodni-mlyn-15895941), pomník padlým v 1. světové válce od K. Hilseho z Pouchova z roku 1928 a kamenný kříž u čp. 106 z roku 1862. V čp. 71 na místě bývalé dřevěné školy bývala před 2. světovou válkou synagoga. Nejvýznamnějším rodákem je Eduard Francevič Nápravník (24. srpna 1839 Býšť - 23. listopadu 1916 Petrohrad, Rusko), dirigent a hudební skladatel, který byl od roku 1867 druhým a od roku 1869 prvním dirigentem Mariinského divadla v Petrohradě. Dále odsud pocházeli: štípský učitel Jan Švyhnos (* 23. září 1805 Býšť); zakladatel velkoobchodu módním zbožím Josef Hybský a synové Josef Hybský (1870-1940) a komunistický funkcionář Josef Kacálek (9. srpna 1920 Býšť - 19. ledna 1974 Pardubice).