Bytča – zámek, kde sloužil Juraj Jánošík (kaštieĺ, Bytčiansky zámok)

Je celkem jedno, jestli budeme chtít tento velmi zajímavý komplex nazývat zámek, hrad, kaštieĺ nebo zámeček. V každém případě se jedná o pozoruhodnou renesanční stavbu, která patří k nejvýznamnějším feudálním sídlům na Slovensku. Středobodem zámeckého areálu je čtyřkřídlý dvoupatrový objekt s arkádovým nádvořím, mohutnou šestipatrovou vstupní věží a okrouhlými nárožními baštami.

Bytčanský zámek je národní kulturní památkou nacházející se uprostřed jedenáctitisícového města. Zámecký komplex dnes tvoří renesanční arkádový palác, na jehož nádvoří se vchází přes kamenný most a vstupní bránu, tzv. Svatební (Sobášny) palác a různé hospodářské i obytné budovy. Původně zde ale stával menší vodní hrad z 13. století.

V roce 1563 silně poškozený a částečně vypálený hrad získal František T(h)urzo, který z něj v letech 1571 až 1574 vybudoval nový opevněný zámecký areál (za zmínku jistě stojí fakt, že tento mocný muž byl v té době předsedou Královské komory i majitelem Oravského hradu a hradu Lietava). Stavbu zde tehdy vedl italský mistr Giovanni Kilián z Milána, jehož podoba je dodnes zvěčněna na fresce v přízemí, u točitého schodiště.

Nový zámek se „proslavil“ hned na počátku roku 1611, kdy zde proběhl soudní proces s pomocníky Alžběty Báthoryové, známé to Čachtické paní. Všichni pomocníci (2 ženy a 1 muž) byli odsouzeni k trestu smrti, jen jedna služebná byla pro nedostatek důkazů osvobozena. A sama „Krvavá paní“ byla potrestána – jako šlechtična – pouze domácím vězením ...

Poté, co T(h)urzové, kteří na zámku měli svou rozsáhlou knihovnu i klenotnici se vzácnou sbírkou gobelínů, na počátku 17. století vymřeli po meči, vlastnili zámek Esterházyové, a to až do poloviny 19. století. Za jejich vlády se šlechtické sídlo víceméně změnilo v hospodářský komplex. Po tonto rodu získali zámek Popperové, kteří ze zámku udělali byty a ze Svatebního paláce okresní soud. Nakonec areál převzal stát a umístil sem (v roce 1955) Státní archiv, ve kterém se nacházejí např. zápisy ze soudního procesu s Jurajem Jánošíkem. Do Oddacího paláce se pro změnu nastěhovalo muzeum.

Vraťme se ale do období Thurzovců. Františkův syn Juraj nechal postavit tvz. Sobášny palác, tedy výstavní budovu, sloužící původně k rodinným oslavám a slavnostem (co si budeme povídat – hlavně šlo o reprezentativní budovu určenou pro svatební hostiny jeho sedmi dcer). Po vpádu hajduků musel v letech 1605 až 1612 další italský stavitel - A. Pocabello - zámek i Svatební palác opravit. Díky tomu se zde objevily nové arkády i fresky. S Jurajem T(h)urzem je spojena ještě jedna zajímavost – ve zdejším archivu je uložen dopis z roku 1601, který mu napsala krvavá Alžběta Báthoryová.

Od roku 1960 tady téměř nepřetržitě probíhají různé drobné rekonstrukce a restaurátorské práce. Díky tomu zde můžeme vidět renesanční klenot Slovenska v téměř původní podobě, včetně nádvorních nástěnných maleb a sgrafitové výzdoby.

A ještě snad dvě zajímavosti. Bytčanský zámek je stavbou ve stylu italských paláců, spojujících ve své podobě funkci fortifikační i potřebu pohodlného a reprezentativního bydlení. Najdeme zde množství zdobných prvků, např. několik reliéfních dvojic erbů (nad portálem Svatebního paláce erby Juraje Thurza a jeho manželky Alžběty Czoborové, nad portálem předbraní zámku erby Františka Thurza a jeho manželky Kateřiny Zrínské a v patře věže erby Juraje Thurza a jeho první manželky Žofie Forgáčové). Jistým překvapením může být také informace, že zde svého času sloužil jako člen stráže jistý Juraj Jánošík. Právě zde se potkal s uvězněným zbojníkem Tomášem Uhorčíkem, který ho rychle přesvědčil, že „krást se musí“ …

Závěrečné PS: Tento článek vznikl díky tomu, že jsem zalistoval v albech fotografií z „dávných“ cest a řekl si, že tato památka rozhodně stojí za připomenutí. Proto je také fotogalerie tvořena pouze skeny fotografií (13 x 9 cm) pocházejících ze srpna roku 2008.