Carvánka: romantické brdské zákoutí

Jisté je, že lesní louka je na úbočí Toku zakreslena už v mapě pocházející z roku 1748. Předpokládá se, že tehdy už uprostřed louky stál domek. Později, snad někdy po polovině 18. století, zdě vznikla myslivna. Ani o ní se toho ovšem moc neví. Stála tu možná desítky let a v pramenech se o ní mluví jako o Březábkově myslivně. Každopádně ale vzala za své a nahradil jí dřevěný uhlířský domek. Ten sloužil jako sezónní “služební byt“ uhlířům pálícím uhlí na Velké Baštině. Myslivna se tu opět objevuje až v polovině 19. století. Bylo to stavení napůl roubené a napůl zděné a říkalo se mu Červanská hájovna, zřejmě podle prvního hajného. Hajný obýval část roubenou a uhlíři využívali část zděnou. Později, jak se rozmáhal turismus, vyrostla vedle hájovny lovecká bouda. Tu využívali turisté stejně jako dřevěnou část hájovny, za drobný peníze se mohli na Carvánce občerstvit a v případě potřeby i přenocovat. Tehdy se také hájovně začíná říkat Cervánka, což už k současnému pojmenování není daleko.

Nová hájovna vyrostla na úbočí Toku těsně po první světové válce. Dvacátá léta minulého století, byla zlatými časy i pro Carvánku. Idyla ovšem skončila s rozhodnutím o výstavbě střelnice. Carvánka nějakou dobu sloužila jako ubytovna pro lesní dělníky pracujících na kácení lesa a v roce 1931 jí opouštějí i její poslední obyvatelé Boučkovi. Budova hájovny, ale nezanikla úplně. Koupil si jí totiž nadlesní Emanuel Horák, dřevěnou část si převezl do Strašic a tam jí znovu dal dohromady. Podezdívku, stopy terasy a schodů lze ještě dodnes najít okolo rybníčku.

Se zajímavou historkou přichází znalec Brd Jan Čáka ve své knize Střední Brdy – Krajina neznámá. Carván byl prý pytlák a tehdejší fořti dali jeho činnosti stopku velmi mazaně – udělali z něho hajného na myslivně pod Tokem, které se podle něho začalo říkat Carvánka.

Zajímavosti: Carvánka byla mimo pohraniční horské oblasti nejvýše položeným obytným stavením v Čechách.

cestou k Carvánce  •  Foto: Lizziel

Ač bývá Carvánka řazena mezi nejromantičtější místa v Brdech, život zde žádná selanka rozhodně nebyl. V zimě zde běžně napadl až metr sněhu, a na nákup jste museli běžet až do Obecnice.

Přístup: Nejblíž je to na Tok asi po červené turistické značce z Obecnice, k Carvánce odbočuje z vrcholu zelená turistická značka. Tuto trasu lze navíc doplnit krátkou odbočkou na Klobouček. Pokud vyrážíte z Lázu, Bohutína či Kozičína lze dojít k Pilské vodní nádrži (z Kozičína po Slaninské, Z Lázu po Struhách a z Bohutína po Prokopské – s touto cestou jde souběžně i zelená turistická značka) a pokračovat po modré (k rozcestí U Pilské studánky), žluté (k rozcestí U Šraňku) a konečně po zelené k Carvánce. Pěkná trasa (opět kombinace několika tras) vede i ze Zaječova.

Tipy na další výlet: Když už si vyšlápnete na Carvánku, bylo by hloupé vynechat nejvyšší vrchol Brd Tok. Pokračovat můžete až na Houpák nebo třeba na Klobouček. Po Buršovské lesní cestě (a dále po Třemošenské) se dá dojít až na Třemošnou.

Literatura

Více o historii Carvánky, si můžete přečíst v již zmíněné publikaci Brdy opět otevřené a též ve zmíněné knize Jana Čáky: