Čečel – zničený partyzánský bunkr
Turistické cíle • Pevnost, opevnění
Na začátku se zopakuju trošku z loňska. Je relativní paradox. Že v Sudetech za války „řádili“ partyzáni. Napsal jsem řádili celkem úmyslně, protože ne vždy ti partyzáni byli takoví hrdinové, jako nám líčí historické filmy a seriály.
Nakonec i moje česká babička (původně z Brna s německým příjmením) říkala, že to byli banditi. V tom případě ovšem jen zopakovala oficiální propagandu.
Takže partyzány jsme měli i u nás na severozápadní Moravě, právě v oblastech kde se český a německý živel dosti neuspořádané míchal. Nebyla žádná rovná linie, kde žili spíše Češi (nebo Moravané) a Němci. Takže někde byla skoro obec česká, jinde německá, někde 50:50. není tak divu, že partyzáni operovali i v prostoru mezi Zábřežskou vysočinou a Hanušovickou Vrchovinou. Svou základnu měli u poměrně většinově české obce Písařov pod blízkým vrcholem Čečel (839). Hanušovická vrchovina (zde podcelek Písařovská vrchovina) tu dosahuje slušných nadmořských výšek nad 800 m a poměrně hluboké lesy umožňovaly partyzánům vybudovat si tu nějaké úkryty. Nakonec i fakt, že Písařov, ale i blízké Jakubovice byly spíše česky mluvící poskytovaly útěchu v tom, že místní nebudou příliš pomáhat úřadům německé správy (byly to zabrané Sudety). Např. Obyvatelé ještě o něco severněji položených obcí (např. Malá Morava, Velká Morava, kolem Starého Města, či Králík a určitě i jinde podél hranice), měli přísný zákaz ve 30. letech přibližovat k hranici, kdy se budovala linie pohraničních bunkrů. Prostě fungovali jako špióni.
Ale zpět k Čečeli. Partyzáni na Zábřežsku a Štítecku operovali od roku 1943. Ve zdejších lesích měla skupina Balalajka (jak si říkali) skrýší nebo bunkrů povícero. Největší z nich byl právě u Čečele přesněji v sedélku na jižní straně mezi nižším vrcholem s kótou 777 m. Bunkr byl odhalen při přestřelce mezi vojáky a partyzány v květnu 1944 (24.5.). Po prozrazení už nebyl obnoven. Paradoxně o něco níže směrem k Jakubovicím menší úkryt objeven nebyl, takže dnes si je (po rekonstrukci) stále možné udělat představu, jak to mohlo v takové skrýši vypadat.
Zničený bunkr je dobře přístupný po zelené TZ mez Janoušovem a Písařovem, případně po červené TZ z Hambálku na Svatou Trojici. Bunkr je na západní straně mělkého sedélka. Dnes je z něj v podstatě jen větší díra označena malým železným pomníčkem (stejným, jako u nezničeného bunkru). Uvádí se, že se sem vlezlo až 30 partyzánů, takže i kdyby jen tak stáli, je na to ta současná jáma dosti malá. Uvažujeme-li o rozměrech, dejme tomu 5x5 m, max 2 m výšky (spíš tak 180 cm), po dejme tomu dvou stranách patrové palandy rozměru cca 180 (190 cm) x 100 (120 cm), vždy po dvou ležících, to by bylo 16 ležících, 14 zbývá, někdo na lavici či u stolu, případně na hlídce. Ještě musí být nějaké místo na zbraně, kamna na zimu apod., takže i tak by bylo těsno.