Cetviny – kostel Narození Panny Marie (vzpomínka na zaniklou ves)

Ve chvíli, kdy se někteří jedinci rozhodli rozdělit svět na čestnou a spravedlivou část, tvořenou zeměmi socialistického tábora, a část prohnilou, silně zapáchající, ve které se odpudivý imperialista neštítí týt z práce nebohého lidu, bylo jasné, že budou zanikat nejen životy jednotlivců, ale že zmizí z map celé vesnice i města. Tento nezáviděníhodný osud dostihl také jihočeský městys Cetviny (a to, prosím, přesto, že zde stál pivovar!), ve kterém ve 40. letech minulého století žilo pořád ještě více než 600 duší. Ty německé byly časem vysídleny, těm českým ještě o něco později strhli střechu nad hlavou, protože žít poblíž hranic s tou nesprávnou polovinou světa se přece nehodilo. A tak z obce, založené rakouskými kolonizátory ve 13. století, zůstaly v padesátých letech 20. století stát jen čtyři objekty (tady narážíme na oblíbený češtinářský problém s označováním desetiletí – k uvedenému aktu došlo v roce 1956 a měli bychom tedy správně hovořit o letech šedesátých). Jedním z nich byl celkem překvapivě zdejší svatostánek, který však armádní soudruzi využívali jako strážní stanoviště a skladové prostory. Z nařízení strany byl prý dokonce údajně používán jako prostor k porážce vepřů.

Zděný kostel Narození Panny Marie v Cetvinách neboli v Zettwingu na Českokrumlovsku vznikl zřejmě v I. polovině 14. století. Odborníci se přou, jestli první zmínka o chrámu pochází z roku 1347 nebo až z roku 1384 (což je verze pravděpodobnější); ve hře je ovšem také - některými historiky tvrdě obhajovaná - varianta se stavebním rokem 1285. Jeho dnešní podoba je výsledkem záchranářských prací a rekonstrukcí, které zahájilo v roce 2001 občanské sdružení. Kostel je to velmi pěkný, jen je smutné, že se původně jednalo o gotickou dominantu půvabného městečka a dnes je to jen solitérní stavba u uzounké silničky. Trojlodní pozdně gotický kostel si zachoval svou charakteristickou podobu i přes několik rekonstrukcí a absenci hřbitova, kterým býval kdysi obklopen. Velkou změnou, která proběhla ve II. polovině 15. století, byla náhrada gotické lodi téměř čtvercovým trojlodím. Severovýchodní starší věž zůstala zachována a prostorově spojena s tímto pozdně gotickým síňovým trojlodím. To uzavírá pětiboce zakončený presbytář s opěráky a severní obdélníkovou sakristií. V presbytáři můžeme vidět hrotová okna s kružbami i křížovou klenbu. Barokní báň se na věži poprvé objevila v letech 1735 a 1736. Chrámové schodiště bylo přistavěno až v roce 1892 a poslední úpravy zde proběhly v roce 1940.

V dobách, kdy v těchto místech „stála železná opona“, se mezi mobiliářem kostela nacházel např. hlavní oltář z roku 1736 (částečně zlacené dřevo) se sochami Panny Marie s Ježíškem, dvou andělů, sv. Floriána a sv. Šebestiána. Součástí oltářního nástavce byla socha Boha Otce a symbol Ducha svatého. Hlavní oltář doplňovaly jižní boční oltář (mramorované dřevo) s obrazem sv. Aloise a polychromovanými sochami v životní velikosti, zobrazujícími sv. Martina papeže a sv. Martina biskupa (autorem obou oltářů byli řezbáři z Omleniček) a severní boční oltář v kapli pod věží s rokokovou sochou sv. Anny z 18. století. Kazatelna byla dřevěná a visutá, křtitelnice pak kamenná, s dřevěným víkem, zdobeným tradičním motivem křtu Krista. Varhany pocházely z roku 1819, skříň byla rokoko-empírová a zdejší cínové píšťaly byly v roce 1917 zrekvírovány. Cenné byly tabulové obrazy (12 ks) z I. poloviny 17. století, zobrazující poprsí Krista a jedenácti apoštolů. Ve věži byly umístěny čtyři zvony z roku 1796 a Umíráček, z roku 1873.

Dějiny obce - i celého regionu – jsou úzce spjaty s šlechtickými rody pánů z Rožmberka a ze Švamberka. Až po bitvě na Bílé Hoře – tedy v období, kdy byl kostel Dampierovým vojskem vyloupen a vypálen - získal Cetviny rod Buquoyů, který zde „vládl“ až do roku 1945. A právě v době, kdy Cetviny patřili Janu Buquoyovi, přišel mor a poté i velký požár, při kterém kostel vyhořel (to se psal rok 1795). A přesně o dvě století později je zahájena rozsáhlá oprava gotického kostela Narození Panny Marie z finančních prostředků ČR, rakouských a německých nadací i finančních darů původních obyvatel rozlehlé farnosti. V té době už zcela chyběla střecha chrámové lodi i polovina barokní báně na věži kostela. Opravený kostel pak byl v roce 2003 opětovně slavnostně vysvěcen.

Minimálně jedna velká pozoruhodnost je však v interiéru tohoto svatostánku k vidění i dnes (i když s jeho přístupností to zase až tak velká sláva není – a ani se nedivím). V roce 2002 byly totiž zrestaurovány pozdně gotické fresky ze 14. a 15. století. Některé z nich už údajně nesou stopy raného baroka. K vidění je také krásná pozdně gotická soška Panny Marie Cetvinské z roku 1490. Za tou si ale musíme zajet do Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou.