Svatý Kámen (u Rychnova nad Malší) – kostel Panny Marie Sněžné

Svatý Kámen je významným poutním místem, které „proslavila“ již na počátku 16. století legenda o rozpůleném a rozestupujícím se balvanu i zjevení Panny Marie. A právě ona legenda se stala důvodem, proč zde v 17. století českokrumlovské klarisky založili mariánský poutní kostel. Předchůdcem tohoto kostela se v roce 1653 stala jednoduchá kaple nad posvátným balvanem; ta však okamžitě přestala stačit proudícím davům věřících a musela být nahrazena stavbou větší. Proto byla ihned zahájena stavba kostela Panny Marie Sněžné, který byl dokončen po dvou letech (1655) a nyní tvoří presbytář současného chrámu. O další rok později byly dostavěny dvě větve křížové chodby, zakončené východními kaplemi. Největší zásluha na vzniku tohoto poutního kostela, jehož stavbu projektoval vídeňský architekt rodu Schwarzenberků Antonín Erhard Martinelli a financovala kněžna Anna Marie Braniborská z Eggenberku, je připisována abatyši Boženě Vintířové, která nechala k původnímu kostelu přistavět chrámovou loď i západní průčelí s věží, dokončené v roce 1777. V té době se také v kostele objevily současné varhany i ostatky sv. Panny Konkordie ve skleněné rakvi, které byly později převezeny do farního kostela v Bavorově.

Současně s kostelem vznikl na jeho východní straně malý klášter s trojramenným ambitem a jednopatrovou budovou s celami. Osud mu však nepřál a hned v roce 1782 na klášter „zaútočily“ reformy císaře Josefa II. Poutní kostel byl na několik let uzavřen a situace se zlepšila až ve chvíli, kdy zde českokrumlovské klarisky vystřídali cisterciáci z Vyššího Brodu. V I. polovině 19. století sem přicházejí vídeňští redemptoristé a roku 1895 petrini. Přitom kostel již od 1801 patřil Schwarzenberkům. Redemptoristé se na Svatý Kámen vrátili v roce 1924, ale to už poutnímu místu pomalu, ale jistě, začíná „zvonit hrana“. V roce 1949 komunisté kostel uzavřou a ten je pak postupně zcela zdevastován. Však také byl majetkem státního statku a následně vojenskou pozorovatelnou a stájemi pro ovce. Chrámová štuková výzdoba, malby i mobiliář slouží vojákům jako střelecké terče. Zkrátka a dobře: co se „nezachránilo" krádežemi, to bylo navždy zničeno. Zdevastované klášterní budovy byly strženy v 70. letech minulého století. Zničený kostel i poutní areál je kompletně zrekonstruován v letech 1990 až 1993, a to nákladem 10 milionů korun, z nichž většina doputovala z Rakouska a Německa. Znovu tak vzniká poutní areál U svatého kamene s chrámem Páně Panny Marie Sněžné neboli Maria Schnee beim Stein.

Dnes zde tedy najdeme velký poutní barokní kostel, zasvěcený Panně Marii Sněžné. Jedná se o jednolodní stavbu s trojboce zakončeným presbytářem, fasádami členěnými lizénami a hranolovitou věží nad západním průčelím. U východní strany presbytáře se nachází čtvercová sakristie, u severní strany lodi původní trojboká kaple s posvátným kamenem. Interiér chrámu je sklenut falešnou valenou klenbou s výsečemi, na níž se dochovaly alespoň zbytky původní freskové a štukové výzdoby. Z původního barokního mobiliáře se dochovaly pouze varhany, které však byly převezeny do kostela v jihočeském Rudolfově.

Jistou kuriozitou, týkající se tohoto poutního kostela je fakt, že když Rakušané po roce1948 zjistili, co se u nás s tímto poutním místem děje, postavili si hned za hranicemi téměř přesnou repliku tohoto kostela, včetně kaple s rozestupujícími se kameny. Je to ale spíše taková pověst, protože ve skutečnosti byl kostel Panny Marie Sněžné v příhraničním Hiltschen (Maria Schnee am Hiltschenberg) postaven až v roce 1984.