Choceň - kostel sv. Františka Serafínského, zvonice a fara

Turistické cíle • Památky a muzea • Kostel

Choceň jsme navštívili během zimního jednodenního výletu a jednou ze zajímavostí, kterou jsme našli ve středu města, byl kostel sv. Františka Serafínského. Auto jsme měli zaparkované na Tyršově náměstí a ke svatostánku jsme došli pěšky.

Jako první nám však padla do oka netradičné samostatně stojící třípodlažní barokní zvonice s bání z let 1702 - 1703 od M. Rossiho. Na 36 metrů vysoké věži jsme si přečetli český nápis z roku 1736 „Smilujte se nade mnou aspoň vy, přátelé moji: Job, kap. 19.1736“. Zaujalo nás, že zde do roku 1895 stála kostnice. Jednalo se o přízemní, trojdílnou budovu z roku 1736, kam byly ukládány kosti nebožtíků, protože starý hřbitov svoji kapacitou už nedostačoval. U kostela se přestalo pohřbívat v roce 1848 a bylo vytyčeno nové místo pro hřbitov „Na Skalách“, který jsme si prošli o několik desítek minut dříve.

Potom nás zaujal barevný domek, těsně přiléhající ke zvonici. Zjistili jsme, že se jedná o bývalý špitál z roku 1750, v němž sídlil Klub seniorů.

Poté se nám konečně za zvonicí zjevila samotná budova kostela, který je tradičně orientován od západu směrem k východu. Viděli jsme, že se jedná o jednolodní stavbu s výrazně vystupující příčnou lodí. Pak jsme si prohlédli segmentový uzavřený presbytář, osmihranou sakristii a sochu Krista na kříži. Nad sakristií jsme spatřili znak Kinských a Dietrichštejnů, nahoře v nice sochu Krista a na postranních hranolech sochy sv. Petra a Pavla.

Pak jsme se vydali podél lodi kostela k hlavnímu vchodu a brzy jsme si prolédli také hlavní průčelí, ukončené vysokými volutovými štíty. Dovnitř jsme se však nedostali, takže jsme neviděli dvoudílný hlavní oltář, který byl původně rokokový. Dočetli jsme se, že oltář pochází z roku 1734, upravený byl roku 1790 a skládá se z menzy se svatostánkem a obrazem chrudimského Salvatora a čtyř andělů od I. Rohrbacha a ústředního obrazu Stigmatizace sv. Františka, upevněného na zadní stěně presbytáře, s dvěma anděly. Zaujalo nás, že jde o plátno 2,37 x 1, 43 metrů a obraz je připisován Petru Brandlovi, významnému českému malíři vrcholného baroka. Bohužel jsme neviděli ani dva novorománské oltáře v příčné lodi pocházejí z období kolem 1900, na němž se nachází sv. Antonín Paduánský s obrazem téhož světce z 1. pol. 18. století a Panny Marie s obrazem od Z. Rudla.
V lodi na jižní straně nám unikl oltář sv. Jana Nepomuckého z roku 1731 s obrazem sv. Jana Nepomuckého-Almužníka a oltář sv. Františka Paulanského z 2. poloviny 18. století. Na severní straně naše oči nemohli spatřit oltář sv. Anny z poloviny 18. století s obrazem sv. Anny od F. Doubka z roku 1934 a dále oltářní obraz sv. Josefa z 2. poloviny 18. století. Neviděli jsme ani rokokovou kazatelnu s reliéfy z Nového zákona či dřevěnou křtitelnici s cínovou mísou z roku 1796.

Když jsme se nedostali dovnitř, seznámili jsme se alespoň v krátkosti s historií stavby. Dnešní svatostánek stojí na místě farního kostela z roku 1350 a nepřekvapilo nás, že z dřevěného kostela se nic nedochovalo, protože v průběhu času třikrát vyhořel. My jsme si prohlédli svatostánek vystavěný v letech 1728-1733 ze jmění kostelů filiálních a z příspěvků dobrodinců, zejména hraběte Štěpána Viléma Kinského a pražského arcibiskupa hraběte Ferdinanda Khuenburga, který věnoval ze solné kasy 1500 zlatých.
Dále jsme si přečetli, že v letech nejdříve byla postavena loď, poté presbyterium a roku 1733 byl kostel dokončen, jak hlásá letopočet, vytesaný v kamenném obložení hlavního vchodu.

Dočetli jsme se také, že na přelomu 19. a 20. století byl výrazně opraven a upraven vnitřek kostela. Byla provedena nová výmalba, opravena křížová cesta, kovový lustr, některé sochy či okenní vitráže. Překvapilo nás, že už v této době kostel osvětlovaly dvě obloukové lampy. V letech 1900 - 1910 byly do kostela pořízeny nové varhany.

Dozvěděli jsme, že v letech 1968 až 1975 došlo k rozsáhlé opravě kostela a k pořízení oltáře s ostatním příslušenstvím. V roce 1975 odlila zbraslavská zvonařská dílna Manoušek tři nové zvony, na místo zrekvírovaných. V letech 1997-2002 byla provedena generální rekonstrukce vnějšího opláštění kostela i zvonice. Staré lavice zničené dřevomorkou nahradily v letech 1999 až 2000 nové z dubového masivu, financované z darů dobrodinců.

Když jsme si kostel prohlédli a přečetli si jeho historii, šli jsme se ještě podívat na sochu sv. Jana Nepomuckého. Pak jsme ještě shlédli vedlejší faru, která patřila k děkanství kosteleckému a byla obsazena čtyřmi duchovními, i když na krátký čas v posledním desetiletí 14. století byl farní úřad přenesen do Běstovic.

Potom jsme již zajímavý komplex církevní a historických staveb opustili a zamířili jsme k nedaleké staré školy, o které se více dozvíte v mém dalším článku.

http://www.chocen.farnost.cz/kostel-chocen