Chotěbuz od nádraží k zámku
Turistické cíle • Města, obce, vesnice • Vesnice
Do Chotěbuzi jedu vlakem z Dětmarovic. Od nádraží v Chotěbuzi se pohybuji pěšky. Chci se jít podívat k zámku a na zámeckou hlásku. I když je u nádraží ukazatel a mapa, musím se zeptat na cestu. Někteří místní ani nevědí, že je v Chotěbuzi nějaký zámek, ale nakonec starší pán mě popisuje cestu, jak se tam dostat. Než se dostanu na cestu přes les, hned u hlavní cesty se zastavuji u kovového kříže na kamenném podstavci z r. 1880. Další zastávka je u jednoho z bunkrů s informačním panelem. Z internetu vím, že se konají prohlídky bunkrů po telefonické dohodě. Ale přece jen pro jednoho nebudou bunkr zdobit a otevírat, takže jen prohlídka zvenčí. Po vyjití z lesa se ocitám na louce, kde je další bunkr a opět jeho venkovní prohlídka.
Šlapu si to, ani nevím jak a mezi poli se ocitám u česko-polského propojovacího plynovodu spolufinancovaněho z prostředků EU. Kolem statku s koni pokračuji k hasičské zbrojnici a ke hřbitovům a kostelíku, se zastávkou u dvou památných lip. Na hřbitově s kostelem se opravují cestičky, takže se tam člověk trochu obtížně pohybuje. Před kostelem je kamenný kříž z r. 1925. Protože má cesta vede po asfalce a je úmorné vedro, rozhoduji se, že stopnu auto, které by mě svezlo alespoň kousek k zámku. A mám štěstí, zastavuje mě paní, která si sice zajíždí, ale ochotně mě zaveze až k zámku a také se dovídám nějaké informace. Následuje prohlídka hlásky a "zámku" (o tom v samostatném příspěvku).
A kam teď? Přece trochu se občerstvit a něco zakousnout. Na hlásce dostávám vizitku do Penzionu pod zámkem. Ono je to také snad jediné místo, aby se člověk mohl posílit na další cestu. Dávám si placku s masem a zeleninou, k tomu pivo Svijany. Sedím v hezkém přírodním prostředí a paní majitelka mě pak naviguje na zpáteční cestu. Cestou přes oboru obdivuji Krásné vilky, kochám se pohledem na okolní hory a mezi stromy objevuji další kamenný kříž. Vycházím z lesa a vidím malý, sice špinavý rybníček a u něho lavičku. Rozhoduji se, kdy mám jet domů, nakonec vítězí pobyt v přírodě a odkládám cestu zpět o hodinu. Procházím se kolem rybníčku, pozoruji plovoucí kačeny, motýly a čmeláka na kytkách a koukám do lesní zeleně. Trochu mě ale ruší již hluk z blízké hlavní silnice a projíždějící vlaky. Nastává čas jít na nádraží a ejhle, ocitám se u domu, kde jsem se ptala na cestu na zámek. Kdyby to věděli, mohla jsem si cestu zkrátit, ale možná bych neprošla kolem některých míst.