Chřiby - Karlova skála
Turistické cíle • Příroda • Skalní útvar
Jednu z nejúžasnějších ukázek lukovských vrstev můžeme obdivovat nedaleko Buchlovic. Místo nese název Karlova skála, ale ve skutečnosti se jedná o souskalí. Na první skálu narazíme hned pod turistickým přístřeškem u lesní asfaltové silničky, po které se sem dostaneme od osady Újezda nad Buchlovicemi. Silnička není doprovázena žádnou turistickou značkou, ale k nedaleké skále Zbojník (a i k samotné "Karlovce") vede místní značení, takže zabloudit nelze. Vlastní Karlova skála je asi 12 m vysoké skalisko, jehož severní plotnovitá strana je pokryta mechem, ale ta jižní je naprosto fantasticky vypreparovanou stěnou. Stěnou z pískovců a slepenců magurského flyšového pásma, v níž si uherskohradiští horolezci dosud vyznačili už 25 cest. K tomu, abychom mohli dostatečně ocenit nadmíru estetický skalní útvar, ale nemusíme být nutně horolezci - stačí nám stanout pod jeho úpatím.
Směrem k jihu je po chodníčku, sestupujícím v lesním svahu asi 200 m, přístupna druhá Karlova skála. (Ve skutečnosti nese název Ševcovská, ale spoustě lidí se to plete.) Pěšina z mělkého sedla vystoupá na skalnatý suk, z něhož na tři světové strany spadají skalní stěny, vysoké až deset metrů. Vrchol skaliska tvoří jakýsi rozdivočený skalní hřeben, který je místy pokryt reliktním borem a směrem k jihu umožňuje výhled do údolí Dlouhé řeky a na protější zalesněné stráně chřibských kopců. Nejzajímavější částí této skály je její západní stěna, členěná čtyřmi komíny, které z ní v rámci Chřibů učinily naprostou kuriozitu. I toto skalisko je oblíbeno skálolezci, což dosvědčuje 21 vyznačených cest. Já osobně jsem tady byl už několikrát, ale to už bylo před lety. Nejhezčí návštěvou byla ta první, kdy jsme na ni s manželkou narazili po celodenní túře Chřiby a "trefili" jsme se zrovna do západu slunce. O něco později jsme ji navštívili, když bylo její zalesněné okolí vybarveno těmi nejnádhernějšími odstíny, namíchanými v paletě malíře Podzimu.
Tato poslední návštěva mne ale trochu zklamala, neboť místo, z níž byl na skálu nejhezčí výhled - z paseky směrem na západ - beznadějně zarostlo! Stejně tak i nejbližší okolí nádherné skály, a tak tu k focení chybí odstup. Samozřejmě že to není lhostejné ani horolezcům - (s jedním starším a velmi rozumným jsem se zde setkal. A právě on mi prozradil, že se této spodní skále odjakživa říká Ševcovská...) Ale bohužel ani oni nemůžou skalisko svévolně odlesnit. Tohle už je na nejbližší lesní správě. Přesto to někde jde, čehož jsou příkladem Čertovy skály u Hošťálkové: v jejich nejbližším okolí sice rychle rostou smrčky z nové výsadby, ale od skal byl zachován asi desetimetrový odstup! Jen mne mrzí, že jsem se od toho horolezce nedozvěděl, po kom dostala Karlova skála své jméno...
A hrome, že by tu někdy byl i náš zlatý slavík - Kája Gott?!?