Chřiby - Skalní srdce Maršavy

Skalní srdce Maršavy - tak zněl popisek k obrázku bizarní skály z přírodní rezervace, který jsem před časem objevil na netu. Bohužel už chyběl popis, kde přesně se objekt nachází, neboť věc má háček. Ptáte se jaký? Přírodní památka Maršava má sice rozlohu jen 2.4 ha, ale skládá se celkem ze čtyř částí, které jsou (až na ty dvě největší) od sebe vzdáleny asi 400 metrů. A pak něco hledejte ve zdejším, místy těžko prostupném terénu... Vylučovací metodou jsem tedy vyškrkl tu největší část rezervace se skalní hradbou Zbořených zámků, neboť ta už se nachází na úpatí sousedního Holého kopce, a soustředil se na tři zbývající. Poněvadž jsem průzkum podnikal od hřebene "Hříběcích hor", kudy prochází zeleně značená cesta od Staré Huti k blízkým Hrobům (a já na nich byl chvilku předtím), směřovaly mé kroky šikmo dolů z kopce vlevo, kde se měla nacházet nejvyšší část rezervace. Enklávy PP Maršava se totiž rozkládají v nadmořské výšce od 310 až do 465 metrů. O nějakou chvilku později jsem se z "normálního" lesa dostal na spodní hřeben, od něhož divočejší lesní svahy doslova padaly dolů do kaňonu Dlouhé řeky.

Hlavním bodem průzkumu se stal hřeben, z něhož směrem na sever vyrůstaly kupy, připomínající hrby velblouda. Na tom prvním se pod příkrovem hvozdu pyšně vypínal myslivecký posed a druhý byl korunován pásem rozježených skalek nevalné estetické hodnoty. Poněvadž byl směrem k další části rezervace lesní terén nepřívětivý (a já tu nechtěl zbytečně mařit čas), rozhodl jsem se pro poslední část PP nad údolím Dlouhé řeky. Až k níž mne spolehlivě přivedla moje soukromá "skalní Tamara", kterou mám zabudovánu v nose. Kupodivu zde nad horní částí rezervace prochází lesní cesta, která se téměř dotýká velkého skalního útesu, prudce spadajícího dolů k Dlouhé řece. (Ve skutečnosti to není žádná řeka, ale kaňonem protékající Boršický potok). Na svazích skalisek jsem bohužel žádnou bizarní skálu, připomínající lidskou aortu neviděl, a tak jsem vzal zavděk procházkou po hřebeni útesu, rozježeném množstvím balvanů a skalek. Obyčejné skaliny najednou počaly přecházet do velmi utěšených tvarů a podob... a na samém konci pěšiny jsem na ně narazil!

Skalní srdce Maršavy totiž není velkou skálou, ale "pouze" dvojicí nesmírně pitoreskních skalek - ale kdyby to nebyly kameny a byli to lidé, jednalo by se o téměř dokonalá dvojčata! Bizarní tvar nejenom jim, ale i okolním skalkám, dodávají hlavně hluboké kruhové či oválné dutiny, rozvrtávající skalní masu v libovolných (přírodou vytvořených) roztečích tak, že pohled na ně zalahodí nejenom očím milovníků skal. Tady předvádí flyšové pásmo račanské jednotky magurského flyše jedno ze svých vrcholných sochařských děl a i laik pochopí, že takovéto skalní výchozy, často v Chřibech vystupující nad zemský povrch, jsou tvořeny mnohem pevnějším materiálem než to, co se všude kolem nachází pod našim nohama. Aby to nebylo tak jednoduché, tak ony se právě v tomto minipohoříčku vyskytují vedle sebe hned dvě souvrství - soláňské a belověžské, ale všechny ty krásné a pevné skály v nich tvoří pouze odolnější lukovské vrstvy, tvořené arkózovými pískovci a slepenci.

Přírodní památku Maršavu ale netvoří jen skalky a skály (byť bizarních tvarů), ale všechny ty kameny jsou obrosteny zbytky původních bučin, připomínajích místy horský prales. V lese převládá hlavně buk lesní, ale setkáme se tu i s javorem klenem, smrkem ztepilým, jeřábem břehem, lípou srdčitou, dubem zimním, modřínem opadavým a nahoře na skalínách též s reliktními bory, tvořenými borovicí lesní. Pod stromy se nachází bohaté bylinné patro, v němž se hlavně botanici zaradují např. nad lipnicí hajní, rozchodníkem velkým či ostřicí chlupatou. Entomologové zajásají nad výskytem střevlíka svraštělého, myslivci nad bohatým výskytem jelena, srnce a prasete divokého... a my, turisté a tuláci, nad dobře zachovalým kusem nádherné přírody. A pokud se tu objevíte, když zrovna rostou, nejen pohledem na bizarní skály a přírodní les budete potěšeni...