Chřiby - Malý a Velký Buchlovský kámen
Turistické cíle • Skalní útvar
Bylo nebylo... Ve Starých Hutích stál mlýn, jehož pan otec měl krásnou dceru Majdalenku. Co čert nechtěl – vlastně chtěl – právě jeden rohatý žijící v lese na nedalekém vršku se do ní tak zamiloval, že přišel za mlynářem loudit o její ruku. Pantatík souhlasil. Dceru mu za manželku dá, ale pod jednou podmínkou: do svítání, než kohout zakokrhá, musí navršit z balvanů horu vyšší než mlýn, jinak z toho nic nebude.
Rarach nebyl hloupý, a tak před tou rachotou všechny kohouty v okolí pochytal a pozabíjel. Jenže i mlynář měl vysoké Íkvé (dokonce vyšší než čert) a prozíravě si jednoho kokrháče do mlýnice schoval. Těsně před kuropěním kohoutka vytáhl ven, ten zapěl svůj chorál a čertu, který právě přelétal blízký vrch s ohromným balvanem v náručí, nezbylo než zasakrovat, kámen upustit na zem a zmizet rovnou do pekla.
Rarach z těchto míst sice navěky zmizel, ale ten padlý šutr je poblíž kóty o výšce 535 metrů k vidění dodnes. Dokonce se stal nejstarší pojmenovanou skálou v oblasti Chřibů, neboť se o něm v análech z roku 1555 ve své smlouvě zmiňují i dva význační Jani. Ten první, příjmením Greifensels byl opatem velehradského kláštera, no a ten druhý Jan - Žďánský ze Zástřizl – byl pánem 4 km vzdáleného hradu Buchlova.
Jak šel čas a překulil se do modernější doby, pár set metrů pod skálou byla po vrstevnicové cestě vedoucí z Vlčáku na Buchlov vyznačena červená turistická trasa a vztyčen rozcestník. Od něj pro změnu zase po trase žluté stoupá okrajem vyhlídkové louky pěšina k novému turistickému altánku a dalšímu rozcestníku. A samozřejmě také k tomu většímu pískovcovému skalisku, které opodál zvědavě vykukuje z lesa.
Byl jsem v těchto místech poprvé (a naposledy) před více jak třiceti lety. Tehdy jsem podnikal několikadenní dobrodružný přechod přes celé Chřiby, kdy jsem svoji trasu začal v Halenkově a skončil v Koryčanech. Po prvním noclehu pod jednou skálou u Bunče jsem ještě za brzkého jitra vystoupil na Velké Brdo (tehdy ještě pochopitelně bez rozhledny) a pustil se od Vlčáku po červené k Buchlovu. Vzpomínám si, že mne tehdy Velký Buchlovský kámen velmi mile překvapil, neboť skalisko trčící z ranní mlhy se jevilo útvarem velmi pohádkovým a tajemným. Méně nadšen už jsem byl opodál stojícím Malým Buchlovským kamenem, který je jen skalkou, ale zato se mi z něj tehdy ještě otevřel pohled na hlavní hřeben Chřibů, který jsem procházel předtím.
Člověk se rád vrací na místa, která mu kdysi učarovala, ale mně se návrat k těmto místům podařilo uskutečnit až letos v měsíci máji. Tentokrát jsem ke skále dorazil směrem od Starých Hutí, nicméně impozantní skalisko mne zaujalo i tentokrát.
Před jeho důkladnou prohlídkou a nafocením jsem si ale nejprve po pěšině odskočil téměř o sto metrů dál, k Malému Buchlovskému kameni. Okolo krátké skalní hradbičky o největší výšce asi 5 m jsem se ale dlouho nemotal (navíc bývalý výhled dávno zarostl), takže následovalo čelem vzad a průzkum skály hlavní – Velkého Buchlovského kamene, která je vlastně docela členitou skalní věží. Dosahuje výše sice „jen“ asi 12 metrů, ale zatímco je věž směrem od altánku tvořena nepřívětivou stěnou a ozdobena navíc i tím debilním bílým nápisem, na ostatních světových stranách už si romanticky založený návštěvník přijde na své. Skalisko člení několik puklin prostupujících až k vrcholu a na zápraží jedné nižší stěny je k viděni i hezky vyvinutá skalní mísa. Velkou radost mi udělalo i spolupracující slunce, neboť jeho paprsky prosvětlily jižní a východní stěnu do všech detailů a daly vyniknout hlavně té fantaskní obří hlavě, která na mne z výše shlížela a sledovala každičký můj krok.
Zdá se ale, že mají Velký Buchlovský kámen mnohem víc jak tuláci a turisté v oblibě horolezci, neboť ti skálu v roce 2006 zkultivovali, přejistili a nyní si na cestu k jejímu vrcholu mohou vybrat ze 17 cest o stupních obtížnosti 3 – 9.