Chřiby - vrch Hroby

Je to velmi zvláštní místo. Pokud se zde ocitnete ve chvíli, kdy je slunce ukryto za těžkými šedými mračny (jako se to stalo mně), možná na vás padne tíseň. Už jen to jméno - Hroby! Stačí ze zelené turistické trasy odbočít vyznačenou odbočkou na jeho 503 m vysoký vrchol (nad cestou už je to jen takový větší hrb) a temeno vás překvapí hned několika prvky, které podtrhují jeho pochmurnou atmosféru. Především se tu všude válí spousta pískovcových balvanů a skalek, jejichž povrch je částečně pokryt mechem. Mezi nimi se černají jámy, připomínající čerstvě vykopané rovy (ve skutečnosti je mají na svědomí novodobí "hledači pokladů") a celá atmosféra jako z hororu je podtržena kamennou mohylou, do níž je zasazen dřevěný kříž! Ano, Hroby jsou zajisté pamětihodným místem, ale ne kvůli tomu, co je zde k vidění, ale kvůli tomu co zde lidé vidět chtěli... Abyste byli v obraze: je známo, že mezi moravským lidem jsou dosud pevně zakořeněny cyrilometodějské tradice. U nás v Brumově je na kopci Březová kaple, zasvěcená oběma věrozvěstům. A nikoho z místních věřících nepřesvědčíte, že zde ti dva nikdy nekázali. Prostě tu byli... a basta fidli! A když se koná na Velehradě slavná pouť, které se účastní desetitisíce křesťanů, v mnohem menším měřítku probíhá i ta na kopci nad Brumovem. Jaká je potom nejen víra, ale i fantazie a smyšlenky lidí (byť v dobrém úmyslu) v kraji, Velehrad obklopující? Není to tak dávno, kdy se mezi věřícími roznesly fámy o zaručeně pravém místě, kde je nutno hledat hrob svatého Metoděje. Prvotní pozornost se soustředila především na Hradisko sv.Klimenta u Osvětiman, neboť lidskou představivost inspirovaly hlavně základy prastaré stavby. Ale hledání hrobu bylo neúspěšné.

Ve třetí čtvrtině 19.století přichází na stupavskou farnost nový farář - Vavřinec Sigmund. Pod kněžskou sutanou se ale neukrývá jen silně věřící člověk, ale také vlastenec. A navíc veliký romantik, fantasta a snílek. Při procházkách okolním krajem na něj silně zapůsobí tzv.Svatá hora nad Stupavou (Hroby) a on na jejím vrcholu ve své fantazii vidí pozůstatky starého chrámu, pod jehož sutinami se kdesi ukrývá bájný hrob jednoho z věrozvěstů. Tyhle představy si nenechává jen pro sebe, ale nasazuje je do hlav i svým ovečkám. Jeden z největších chřibských badatelů a propagátorů cyrilometodějské tradice sem pak vodí nejen školní dítka, ale i procesí a káže lidem o významu místa. Než ale dojde k nějakému většímu průzkumu, farář v roce 1893 umírá. Zájem o Hroby uvadá a na čas mizí v propadlišti dějin. A až do třicátých let následujícího století si tajemný vrch nechává svá tajemství dál pro sebe.

Pak se na scéně objevuje žena - Klementína Maštalířová. Už od nejútlejšího věku její vědomí absorbuje o slavných věrozvěstech desítky pověstí a bájí a ona se posléze stává nástupkyní prvního hledače svatoklementinského hrobu. Což není nic překvapivého - její matka pracovala jako služka u faráře Vavřince Sigmunda a v době jeho smrti Klementina dovršila právě 18 let. V roce 1926 má žena s velmi bujnou fanzatií první "vidění" o místě hrobu. První kopání (poblíž křižovatky cest u hájovny Na Pile) je bohužel neúspěšné. O tři roky později má jinou vizi: zjeví se jí dívenka v růžových šatech a užaslé Klemetině zvěstuje, že na vrcholku Hrobů se v hloubce pěti metrů (!) nachází kamenná deska, která je na obou stranách popsaná neznámým písmem a to slouží jako návod k nalezení pravého hrobu s Klementovými ostatky.

V roce 1932 Klementina získává od majitele pozemků povolení k vykopávkám. Jejími pomocníky se stávají syn Robert a pasekář A.Vaďura. A brzy se k nim připojí ještě Jan Burian z Medlovic. Přichází 24.červen roku 1932, páteční poledne a jejich krumpáče v hloubce pěti metrů (!) zavadí o podivný, lidskou rukou opracovaný kámen. Má tvar kamenné desky o rozměrech 80 x 60 x 15 centimetrů a je oboustranně popsán písmem, připomínajícím hlaholici a navíc je na něm vyryt obrázek biskupské mitry!!

Na lid první republiky má tento nález účinek atomovky! Nejen z Moravy a Čech proudí na Hroby tisíce lidí, ale poutníci přicházejí i ze Slovenska a z Rakous. A to měl, prosím, na svědomí pouze tisk a rozhlas, neboť jiná média v té době ještě neexistovala! Příležitosti se chopili i obchodníci a okolo místa slavného nálezu vzápětí vyrostlo množství stánků, nabízejících rozzářeným poutníkům také nějaký ten suvenýrek, klobásku, párky a samozřejmě pivečko. V kronice blízké obce se pak psalo, že Hroby tehdy navštívilo asi 30 000 věřících zvědavců. (Podle tisku jich prý ale bylo téměř desetkrát víc.)

Pak ale bublina splaskla - deska byla odborníky prohlášena za falzifikát! Klementině bylo další kopání zakázáno. A ona roku 1963 v požehnaném věku 88 let umírá, aniž by došla naplnění svých "vizí"...