Loading...
Tento ženský řád, jehož hlavní činností je modlitba a oběť směřující k potřebám veškerého lidstva a dobru na celém světě, vznikl ve Svaté Zemi na hoře Karmel a řadí se k řádům poustevnickým a mariánským. Řádové sestry, mnišky, se v dačickém klášteře trvale usídlily až v devadesátých letech minulého století. Vybavení získaly ze zrušeného nizozemského kláštera a roku 1996 zde v Dačicích vyhlásily Karmel Matky Boží. K veřejnosti nepřístupnému areálu patří i velká barokní zahrada.
Klášter je kulturní památkou a zároveň největší dominantou dačického předměstí, neboť se tyčí na terase nad Jemnickou ulicí a Moravskou Dyjí. Původně patřil františkánům, kteří jej nechali vystavět v raně barokním slohu. Budoval se dlouhých 64 let a byl dokončen roku 1664. O třináct let později byla v jeho sousedství dokončena i novostavba chrámu sv.Antonína Paduánského.
Klášter sestává ze tří jednopatrových křídel přiléhajících ke kostelu. Ústřední čtvercový objekt lemují křížové chodby. Klášterní budovy jsou vcelku jednoduché, neboť musely splňovat regule řádu, jehož hlavním krédem byla chudoba.
K nejkrásnějším a nejzachovalejším interiérům patří knihovna konventu s nástropními malbami a malovanými výplněmi skříní z 18.století.
V roce 1773 klášter obývalo 85 mnichů. Už mnohem dříve založená knihovna se výrazně rozrostla díky svazkům knih přestěhovaných sem ze zrušených klášterů ve Znojmě, Olomouci a Jemnici.
Za první světové války bylo přízemí kláštera upraveno na „pomocnou“ nemocnici a do roku 1920 zde pobývali vojáci 35.pluku italských legií.
Františkánský řád se tu udržel do roku 1950. Pak tu byla nějakou dobu kasárna a na konci padesátých let zednická učnovská škola. Poté se stal sídlem Vlastivědného muzea a od roku 1961 až do devadesátých let zde bylo umístěno Městské muzeum a galerie.
Nakonec byl klášter navrácen nazpět františkánům, kteří jej začali opravovat a roku 1996 jej věnovali Řádu bosých karmelitek.