Dívčí kámen nad Lovětínskou roklí

Již od dávných dob lákala vyvýšená skála nad Lovětínskou roklí k vyhlídkám na Závratec, Třemošnici, Ronov nad Doubravou a za dobré viditelnosti i mnohem dál. Řada umělecky zaměřených lidí zde spouštěla svoji fantazii, takže postupem času se objevila řada legend k tomuto místu, z nichž ta nejvýraznější je o kruté lichnické panně Miladě, jejíž otec se za jedné bouřlivé noci zřítil odsud ze skály, když se jeho kůň lekl blesku. Od té chvíle nesnášela všechny skály okolo hradu a stejně tak zanevřela na lidi okolo, ale protože byla mladá, krásná a ve věku na vdávání, tak nemohla dlouhodobě všechny nápadníky odmítat, ale vymyslela lest, kterou nemohl někdo splnit, že si vezme za manžela toho, kdo se na skále, kde zemřel její otec, třikrát s koněm otočí. Našla se řada odvážlivců, kteří skončili mrtvi pod srázem se svými vraníky či bělouši, nikdo nedokázal, aby se okovaná kopyta nesmekla po holé a kluzké skále.

Ale vše má vždy svůj konec! Snad náhoda tomu chtěla, či někdo shora se nemohl na to již bezděky dívat, že bratr jednoho z mrtvých nápadníků v této zkoušce obstál, neboť vložil do podkov svého koně démanty. Když se vítězně vydal k Miladě, jež si myslela, že získala svého budoucího muže, tak vytáhl z toulce šíp, natáhl luk či kuši a vystřelil na onu krutou děvu za to, že neměla zbla soucitu s oněmi nešťastníky, kteří se bláhově pouštěli do smrtelného nebezpečí. Ta byla na místě mrtvá a rytíř nelenoval, když uviděl, že trefil tak, jako se mu vždy při loveckých či válečných dobrodružstvích dařilo, tak pobídl koně a během chvilky zmizel pryč, aniž by ho kdy viděl (viz https://regiony.rozhlas.cz/podkovy-vyryte-na-vyhlidce-jmenem-divci-kamen-pripominaji-marnivost-krasne-7432349). Od těch dob má nešťastný duch lichnické panny obcházet s pláčem hrad a čekat na své vysvobození, o jehož podmínkách se však již do dnešních časů nedochovalo ani slova.

Právě od této legendy měla zdejší rulová skála obdržet své pojmenování, což nám dokládá řada zmínek v různých knihách o Železných horách, z nichž citujme z "Čáslavska" od Klimenta Čermáka, jež vyšlo v roce 1911: "Lovětínská rokle táhne se od mlýna Lovětína pod hradem k Závratcům. Z ní vystupuje tak zvaný "dívčí kámen" neb "dívčí skok", strmá to skála zakončená na vrcholu nevelikou plochou, k níž vede obtížná, za starých časů téměř nepřístupná cesta. Na ni musili dle pověsti, která se i o Kynastu vypráví, koňmo vyjeti a tu se otočiti smělí rytířové, kteří se ucházeli o ruku necitelné hradní slečny Milady. Mnoho z nich zaplatilo to životem a nešťastně skončila i slečna."

Ještě před 1. světovou válkou byla skála úplně odhalená, a to i se svým blízkým okolím, ale jak postupně rostly okolní stromy, tak se vyhlídka postupně zmenšovala a stejně tak i ona sama zarůstala. Bylo to způsobeno i tím, že se v polovině 20. století změnil majitel těchto míst. Zatímco původně náležela zdejší vrchnosti a jen část přístupové cesty vedla kolem pozemku čp. 22, jak je vidět z indikační skici stabilního katastru z roku 1838 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=CAS431018380) a z jeho reambulace z roku 1872 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=omc&idrastru=B2_a_4C_5573_2), tak později připadla zdejší lokalita nejprve státu a posléze se dostala do majetku města Třemošnice, čemuž je dosud, i když sama úzká cestička mezi zděnou zastávkou a pozemkem výše jmenovaného domu čp. 22, které bylo přestavěno na přelomu 60. a 70. let 19. století, podle všeho prý rovněž částečně z lichnického kamene, je dnes mnohem krkolomější a nebýt několika označení a směrovek, tak by ji mnohý pocestný klidně přehlédl.

Avšak i přes bujnou vegetaci v širém okolí stojí pohled odsud za to, protože stále se člověku může zatočit hlava při pohledu do hluboké strže kolem Lovětínského potoka, která na první pohled jakoby neměla svého konce, natož když se člověk podívá nad lesy Ohrádku vystupující skalnaté stráně, které zabírají prostor mezi Závratcem, Lhůtami a Rudovem a dnes jsou součástí národní přírodní rezervace Lichnice (viz https://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/zchru/index.php?SHOW_ONE=1&ID=14764), která vznikla 26. července 1955 jako státní přírodní rezervace, k čemuž dala navíc 1. října 1954 souhlas správa lesního hospodářství v Ronově nad Doubravou, přičemž v současném stavu se nachází od vyhlášky o vyhlášení Národní přírodní rezervace Lichnice a stanovení jejích bližších ochranných podmínek, jež byla datována 2. lednem 2017 a účinnosti nabyla 15. ledna téhož roku. Dnes tedy není žádného průvodce, který by Dívčí kámen opomenul, protože tento skalnatý ostroh i s Lichnicí náleží mezi nejznámější místa tohoto překrásného a romantického kraje, jenž každého vezme za srdce, protože člověk, kterému je dáno ho podrobněji poznat, tak se bez něj již sotva obejde a musí se sem pravidelně vracet, pokud zde nezakotví již navždy.