Długopole Górne – kostel sv. Petra a Pavla (kościół pw. św. Piotra i Pawła)

Dlugopole Górne je jednou z částí „trojdílné“ dolnoslezské vesnice, kterou doplňuje část Dolní a Lázně, a která je současně přiřazena k městečku Międzylesie, nacházejícímu se přibližně jedenáct kilometrů severně odtud. V obci, poprvé písemně zmiňované roku 1346, se nachází několik zajímavých památek a historických budov, ale prim hraje určitě římsko-katolický farní kostel sv. svatého Petra a Pavla. Současný svatostánek stojí na místě někdejšího dřevěného kostelíka, pocházejícího – podle některých polských informačních pramenů – již z roku 1355. Podle pramenů německých (a části polských) byl tento kostel postaven o něco později, ale prokazatelně zde, spolu s budovou fary, stál v roce 1384. Tento rozdíl však dnes již nehraje žádnou roli.

Současný kamenný kostel sv. Petra a Pavla byl postaven v letech 1587 až 1595 a dnes je jeho podoba – zejména v jednolodním interiéru – tak trošku směsicí stylů. Vždyť kostelní věž s barokní kopulí byla postavena na konci 16. století jako renesanční, v interiéru zase najdeme renesanční obvodové galerie, pozdně gotickou křížovou klenbu, kněžskou galerii v presbytáři, dřevěný kazetový strop nebo klasicistní oltář, který byl vytvořen v roce 1800. Portál do sakristie byl dokončen v roce 1587, kamenná křtitelnice pochází z období okolo roku 1600 a oltář z přelomu 18. a 19. století. Obdivovat již – bohužel – nemůžeme polychromovanou gotickou sochu Madony na půlměsíci (Assumpta, tedy Nanebevzatá), pocházející z 15. století, která se až do roku 1945 nacházela v kněžišti kostela. V roce 1925 byla ve městě Ladek-Zdrój velmi kvalitně zrestaurována a v současné době je již součástí expozice Arcidiecézního muzea ve Wroclawi.

Původně se jednalo o kostel reformační, a do rukou katolíků byl předán až po rekatolizaci ve 20. letech 17. století. Tady vzniká další rozpor v dějinách kostela. Některé informační prameny hovoří o tom, že až katolíci postavili chrámovou věž, a to v roce 1693. Jednalo se však zřejmě jen o přestavbu do podoby současné věže, nad hřebenem osmiboké. V první polovině 18. století a o století později byl kostel znovu rozsáhle přestavěn a i v průběhu minulého století prošel četnými renovacemi. Božský chrám zde prý svou podobou vytváří „vesmírnou strukturu“, uzavřenou z východu polygonálním kněžištěm a ze západu věží. Kostel se sedlovou střechou je také zajímavým svědectvím o přechodu renesance v baroko a rekatolizačním přechodu od protestantské církve.

Bohoslužby se zde konají každou neděli v 8:00 a 12:00 hod. a v pracovní dny (kromě čtvrtku) od 17:00 hod. (v zimních měsících) a 18:00 hod. (v letních měsících). Jinak bývá kostel veřejnosti nepřístupný. My jsme měli to štěstí, že jsme si mohli celý kostel prohlédnout den před svátkem Petra a Pavla, kdy byl kostel podroben velkému úklidu. Kostel i jeho okolí je totiž perfektně udržován, a to zejména díky aktivitě sdružení místních farníku, nazvaného Asociace pro Długopole Górne.

Tato půvabná stavba v obci, ve které před II. světovou válkou žilo téměř dvanáct set obyvatel (tehdy se ovšem ještě nazývala Oberlangenau), rozhodně stojí za návštěvu. Stejně jako celý hřbitovní areál, jehož součástí je také márnice, mariánská kaple, ohradní zeď s několika historickými náhrobníky, sousoší nejsvětější Trojice a okrasný chodník, oslavující kanonizaci Jana Pavla II.