Dobříňský háj
Turistické cíle • Přírodní památka
Listnatý les se v této lokalitě ve stejném místě i tvaru objevuje už na mapách z půlky 18. století. Ke konci 19. století, po regulačních pracech na korytu řeky v roce 1884, kdy bylo prohlubováno dno řeky pro budoucí paroplavbu, které navíc zabránili i častému zaplavování lesa, si zde tehdejší majitelé panství, Lobkowicové, zřídili velkou bažantnici, kterou časem olemovali vysázenými duby, kterými pak osázeli i středovou promenádu. zároveň zde byla postaven i dům pro panského hajného u silnici po níž se kolem háje jezdilo k přívozu do Kyškovic, který zde fungoval až do 50. let minulého století a vlastnil jej pan Šebek z Kyškovic.
Zdejší lokalita je geomorfologickou součástí Terezínské kotliny. Byla vytvořena především častými záplavami, které ji postihovaly do regulace řeky. Lokalita, ležící na kvartérních štěrkopíscích a fluviálních hlínách a je plnohodnotným "tvrdým luhem", navíc díky hojnému výskytu "sněženky podsněžníku" patří mezi největší sněženková pole v Evropě. Za přírodní rezervaci byl zdejší háj prohlášen už v roce 1933, právě kvůli hojnému výskytu sněženky. V roce 1974 zde byl vydán i přísný zákaz jejich trhání.
Jako přírodní památka byl Dobříňský háj vyhlášen v roce 2011, v roce 2016 pak byl vyhlášen i za EVL - evropsky významnou lokalitu, chránící zdejší tzv. "tvrdý luh", jeden z posledních dochovaných polabských lužních lesů na území Ústeckého kraje, rozkládající se na cca 22 hektarech vlhké humósní půdy, osázený vzrostlými duby, jilmy, javory, jasany lípami, akáty, habry a hlochy, a keři v podobě brslenů, lísek, vrb, bezů, střemchy či svídy. Ve spodním patře se masově vyskytují ohromné souvislé koberce sněženek podsněžníků spolu s dymnivkami dutými, po jejichž odkvětu zde vykvétají bledule, ke kterým se vždy časem přidají křivatce žluté, plicník lékařský, orsej jarní, pižmovka mošosová, hluchavka žlutá i bílá či podbílek, mateřka trojžilná pryskyřičník plazivý, platičen hajní, netykavka malokvětá a další. Najdou se zde opravdu velcí jedinci dubu letního z nichž některé jsou označeny jako památné stromy v místech původních alejí / stromořadí. Významně se zde vyskytuje xylobiotní hmyz a další ohrožené druhy vázané na dřevní hmotu (padlé stromy se zde odklízejí, nechávají se na místě až do jejich rozpadu), např. lesák rumělkový.