Loading...
Doverský kostel Panny Marie „uvnitř hradu“ patří k tomu nejzajímavějšímu a nejstaršímu, co nejrozsáhlejší anglický hradní areál svým návštěvníkům nabízí. Jedná se totiž o saskou stavbu pocházející z období okolo roku 1000. Ta však byla postavena na místě kaple, která pamatovala dokonce století šesté. Současná podoba kostela vychází z přestavby, která zde proběhla na přelomu 12. a 13. století, tedy za vlády krále Jindřicha III.
Kostel St Mary in Castro je dnes využíván nejčastěji jako kostel armádní (vojenská posádka v Doveru) a v jeho interiéru už moc původních prvků neuvidíme (jsou však za ně považovány min. 8 metrů vysoké oblouky v křížení a sdružená půloblouková okna). Původního stavitele neznáme, ale víme bezpečně, že v časech viktoriánských tento svatostánek stavebně upravili architekti Georgie Gilbert Sčott a William Butterfield. Při stavbě kostela byl použit zejména zdejší kámen a pazourek (v Anglii zcela běžný stavební materiál) a také části (např. dlažba) vedlejšího římského majáku, který kostelu po jeho dostavbě sloužil jako samostatně stojící zvonice.
Kostel, který se už dávno stal národní památkou (tedy budovou třídy I) a který býval s vedlejší zvonicí spojován krátkým průchodem, je postaven na půdorysu kříže a jeho dominantou je mohutná hranolová věž, která je stejně široká jako jediná chrámová loď. Vstupní portál je údajně tím nejstarším v celé Anglii.
Kuriozní je fakt, že v letech 1808 až 1860 sloužil tento kostel jako sklad a prodejna uhlí.