Canterbury - sv. Martin, nejstarší kostel Anglie (St. Martin´s Church)

Anglické město Canterbury sice nejvíce proslavili Tomáš Becket, Povídky canterburské a zdejší katedrála, ale ta skutečná nej návštěvníkům města překvapivě nabídne malý hřbitovní kostelík, nacházející se na východním okraji jeho historického centra. Jedná se totiž o vůbec nejstarší kostel v celém anglicky mluvícím světě, a proto jistě nepřekvapí, že je od roku 1988 veden jako součást prestižního seznamu kulturních památek UNESCO. Současně se tento kostelík pyšní tím, že je prvním kostelem založeným v Anglii i nejstarším trvale fungujícím farním kostelem na Britských ostrovech. V současné době je kostel součástí farnosti sv. Martina a sv. Pavla Canterburského.

Původně se údajně  jednalo o soukromou kapli královny - kněžky Berthy z Kentu, která zde vznikla již na konci 6. století a stala se tak místem prvních anglických kázání sv. Augustina. Dokonce je možné, že tato kaple byla pouze stavební úpravou chrámu, pocházejícího z období pozdní antiky. Kaple – či kostelík – byla zasvěcena sv. Martinovi z Tours, zřejmě proto, že poblíž tohoto města Bertha vyrůstala. Hned po roce 597 pak byla kaple rozšířena. Z tohoto období také pochází poklad zlatých mincí, který zde byl nalezen v roce 1844.

Kostel je postaven víceméně celý z kamene (místní pískovec), do kterého jsou vsazeny cihly z římského období. Pocházejí pravděpodobně z antické hrobky, stejně jako několik dlaždic. Velká část zdiva (všetně celé lodi) vznikla v průběhu 7. nebo začátkem 8. století, kdy také byla odstraněna východní apsida. Kostelní věž je mnohem mladší, byla postavena až v období pozdní gotiky.

Na hřbitově u kostela se nacházejí hroby mnoha významných canterburských rodin.

Hřbitovní kostelík sv. Martina najdeme na křižovatce ulic North Holmes Road a Longport ve městě Canterbury (hrabství Kent v jihovýchodní Anglii). Je vzdálen přibližně 10 minut chůze od opatství sv. Augustina a 20 minut chůze od zdejší katedrály. Právě s nimi tvoří komplex pod praporem UNESCO.

Na závěr ještě pár rozšiřujících informací.

Původní okna se zachovala pouze na západní stěně a jsou vidět jen zevnitř. Později byla tato okna zvětšena a na konci 14. století kvůli výstavbě věže zazděna. Zvenku měla loď původně nárožní pilastrové opěrky a středové půlkruhového opěráky. K největšímu rozšíření kostela došlo na přelomu 12. a 13. století. Východní část kostela byla, bohužel, přestavěna v roce 1859. Boční vchody z 12. a 13. století postupně zanikly, okna v lodi pocházejí z počátku 14. století. Čtvercová západní věž naopak vznikla až na samém konci 14. století, snad v roce 1397. Součástí věže se stala zvonice a vstupní část. V kněžišti kostela se nachází hroby z konce 16. století a najdeme zde i fragment středověké hrobky. K významnému restaurování kostela došlo v letech 1844 až 1845, kdy byly pořízeny nové kostelní lavice, střecha, sakristie a varhany. I po těchto úpravách zůstaly součástí kostela znovu použité římské cihly a původní dlaždice.

Při Flinchově renovaci kostela v polovině 19. století došlo také k mnoha významným objevům a na severní zdi se také poprvé objevila vzácná středověká mosazná skříňka na uchovávání nádob s vonnými oleji. Vzácný kříž se naopak přestěhoval do katedrální krypty. V průběhu 19. století došlo rovněž k rozšíření hřbitova.