Drahňovice

Obec vznikla jako sídlo neznámého rodu. Její jméno pochází od zakladatele tohoto rodového sídla Drahoně. Osudy vesnice jsou úzce spojeny sosudy hradu a panství šternberského. První písemné zmínka pochází zroku 1401, kdy jakýsi Bohdal zDrahňovic postoupil některé části svého statku klášteru svatého Prokopa na Sázavě.

Zroku 1412 se zachovala zpráva o prodeji Drahňovic Albertem ze Šternberka bratrům Petrovi a Purkártovi zJanovic. Vroce 1419 držel část vsi Tas zOhnišťan a prodal ji Bartošovi zDrahynic. Jinou část prodal vroce 1446 Jan zRadíče. Část obce vlastnil Ctibor zBeztuhova, jež ji prodal vroce 1449 Jetřichovi zRadíče.

Vroce 1471 se Drahňovice opět připomínají jako příslušenství Šternberka. Drahňovice byly nepříliš bohatou obcí se zemědělskou funkcí. Významnější rozvoj obce nastal až vdruhé polovině 19. století.

Vedle poddanského postavení hrála důležitou roli i příslušnost farní. Vpočátcích své existence příslušely Drahňovice pod farní kostel vMěchově. Po husitských válkách vobdobí reformace příslušely do farnosti divišovské.

Vobdobí třicetileté války bylo mnoho usedlostí zničeno, pole pustla. VDrahňovicích vté době hospodařilo 9 sedláků, 2 chalupníci, 2 statky byly prázdné. Obec měla jen jednoho tesaře a tak byla odkázána na Divišov, kde byla tehdy zastoupena téměř všechny řemesla.

Drahňovice byly nepříliš bohatou obcí. Po třicetileté válce, byla tak veliká nouze, že vrchnost musela půjčovat sedlákům dobytek,a by mohli hospodařit.

Za vlády Marie Terezie byly snahy o reformu poměrů na vesnici. Pořizoval se tak zvaný „Tereziánský katastr" a šlechta musela sedlákům vracet půdu, kterou si neoprávněně připojila. Tak se začala od velkých statků oddělovat malá hospodářství.

První zprávy o hospodářském a sociálním stavu vesnice jsou dochovány zroku 1654, zdoby tak zvané „berní ruly". Byl to pokus o sčítání obyvatelstva a půdy kberním účelům.

Vroce 1850 dosáhla obec maximální velikosti, 484 obyvatel, nárůst je doprovázen i rozsáhlejší výstavbou obytných hospodářských stavení,vybaveností.

Vroce 1857 byla na návsi postavena kaplička skamenným křížem a zvoničkou.

Vroce 1892 byl založen Spolek dobrovolných hasičů.

Roku 1899 obec postavila vlastní školu. Vyučování bylo zahájeno 5.září a školu navštěvovalo 56 žáků a byla jednotřídní. Do té doby chodily děti do školy ve Šternberku. Prvním učitelem, který ve škole působil, byl pan učitel Jan Souhrada. Celkem se zde vystřídalo 18 učitelů. Škola přestala sloužit dětem vroce 1945 a děti musely chodit do školy ve Šternberku. Do měšťanské školy do Divišova, Rataje a pak opět do Divišova.

Vroce 1907 byla založena Raifeisanka pro pomoc zdejším občanům.

Vybudování silnice vroce 1910 bylo významným počinem pro zlepšení dopravních vztahů obce sokolím.

Kobci náleží i starobylá myslivna „Hátka", která byla dřevěná vroce 1916 byla přestavěna spoužitím žulového kamene.

Pozemková reforma v roce 1926 na velkostatku Šternberk příznivě ovlivnila majetkové poměry vobci vpodobě přídělů půdy obyvatelům Drahňovic. Došlo kpřestavbám domů a přístavbám stodol. Také hostinec doznal změny. Byl přestavěn a rozšířen o taneční sál. Tím nastal čilý společenský ruch, vněmž významnou roli hrál hasičský spolek.

Ve 20.letech založili rolníci spolu smajiteli statků lihovarnický spolek, a tak byl zajištěn stálý odbyt brambor.

Období 2. světové války a po roce 1945 se promítlo negativně do postavení Drahňovic. Počet obyvatel klesal odchodem do větších měst, emigrací. V 70. letech byly Drahňovice připojeny kČeskému Šternberku. Po roce 1991 získává obec opět samostatnou. Počet trvale bydlících obyvatel zaznamenává pomalý růst, přestože většina obyvatel za prací dojíždí.

V dubnu roku 1948 byla obec napojena na elektrickou a telefonní síť.

Obec si zachovala několik kulturních památek. Kaplička se zvonicí, stará škola. Vokolních lesích se nachází část Jedlovka, kde jsou mohyly zposlední doby pohanské a kdy bývala prehistorické keramická osada. Dále pak Hradce, jež bývaly slovanským a předslovanským hradištěm. Pírka - jsou zbytky milířů a pecí na výrobu kolomaze a smoly ze 17. a 18. století.