Loading...
Turistické cíle • Odpočinkové místo
Je docela zajímavé, že se právě půlkilometrová Brühlova terasa stala jednou z největších turistických atrakcí Drážďan. Atrakcí nazývanou od počátku 19. století Balkon Evropy. Atrakcí, která vznikla v průběhu 16. století jako součást městského opevnění a která se nachází mezi mosty Augustusbrücke a Carolabrücke. Atrakcí, která je vlastně takovou vycházkovou kolonádou nebízející většinově jen výhled na nepříliš atraktivní část Nového Města. Atrakcí, která získala své jméno podle významného saského politika 18. století a důvěrníka kurfiřta Augusta Silného, hraběte Heinricha von Brühla, který je nezapomenutelný už jen tím, že Drážďanům získal Raffaelovu Sixtinskou Madonu. Ten totiž v roce 1739 tuto část města odkoupil a nechal zde vybudovat svou terasu, která se stala centrem společenského života ve městě.
Podoba terasy, jejíž šířka se pohybuje od 10 do 40 metrů, se však i nadále měnila. Teprve v roce 1814 byla terasa zpřístupněna veřejnosti a vzápětí bylo podle projektu architekta Gottloba Friedricha Thormeyera postaveno monumentální přístupové schodiště (terasa je umístěna přibližně 10 m nad okolním terénem). Další schodiště přibyla v letech 1843 a 1894. Na přelomu 19. a 20. století se pak měnila i podoba okolních budov. Staré zkrátka muselo ustoupit novému.
Thormeyerovo schodiště ozdobili dva Kühnovy lvi, kteří byli přibližně po půl století přesunuti ke vstupu do Velké zahrady. V letech 1868 až 1871 se součástí terasy staly sochy Čtyř denních dob; Večer a Noc vytvořil Johann Schilling, Ráno a Poledne Franz Schwarz. V roce 1908 byly nahrazeny bronzovými kopiemi.
Brühlovu terasu však charakterizují hlavně slavné budovy včetně muzeí, kašny, sochy a pomníky. Zmínit je potřeba zejména Stavovský dům (Saský zemský sněm, Ständehaus) z let 1901 až 1907 od Paula Wallota, který byl postaven na místě Brühlova paláce, Lipsiusovu Královskou uměleckou akademii z let 1887 až 1894 (dnes sídlo AVU a Galerie umění), tedy budovu přezdívanou kvůli kopuli s pozlacenou bohyní drbů Famou „mačkátko na citron“, slavné – a stejně staré – Albertinum (neorenesanční stavba na místě někdejší městské zbrojnice je dne muzeem moderního umění nazvaným Gelerie nových mistrů), půvabnou Delfíní fontánu Francoise Coudraye z roku 1750, bronzovou bustu sochaře Ernsta Rietschela od Johannese Schillinga z roku 1876, rovněž Schillingův pomník Gottfrieda Sempera z roku 1892, bronzovou Zemi a planety z roku 1988 (Vincent Wanitschke) nebo třímetrový Kuntscheho pomník malíře Caspara D. Friedricha z roku 1990. U Bärenzwinger, v blízkosti pomníku Johanna F. Böttgera, můžeme v kamenném zábradlí vidět otisky prstů, které sem vmáčkl sám August Silný. Trošku přitom ale vadí fakt, že toto zábradlí pochází z roku 1900.
Za samostatnou zmínku jistě stojí Jungfern, tedy jediná bašta původního opevnění. Na vrcholu bašty je umístěna půvabná Brühlova zahrada, tedy malý parčík s několika pomníky. V kasematech bašty se naopak nachází Muzeum drážďanské pevnosti. Zajímavé je, že na baště postupně stávaly v období od konce 16. do poloviny 20. století čtyři letohrádky. Ten první zničil výbuch prachárny, ten poslední bombardování města na konci II. světové války.
Brühlova terasa je dnes opravdovým balkonem Evropy (poprvé tak promenádu nad řekou nazval básník Johann Wolfgang von Goethe), kde se skutečně potkávají lidé celého kontinentu a znějí tu snad všechny jazyky, které lze v Evropě zaslechnout. Výhled na Labe s jeho mosty nebo na drážďanskou katedrálu Nejsvětější Trojice také hned tak neomrzí. A hlavně: je zde otevřeno celoročně a žádné vstupné se neplatí.