Dřevohostice - soubor "svatých" soch

Dřevohostice jsou malebným městečkem (spíše městysem) ležícím na rozmezí Valašska a Hané, v němž dnes žije okolo 1500 obyvatel. Patří do hanáckého Záhoří – oblasti, kde se zachovala stará umělecká řemesla, kroje, pověsti, tradice a zvyky. Sídlo je pozoruhodné rovněž tím, že zde narazíme na spoustu stavebních památek. Krom zámku, žudrového statku, kostela, renesanční zvonice a různých památníků si tady můžeme prohlédnout i rozsáhlý soubor kamenných (převážně barokních) soch světců. Nejsou bohužel soustředěny na jednom místě, ale rozhozeny po celém městečku, takže jejich shlédnutí zabere nějaký ten čas a nožky přitom napochodují několik kilometrů.

Což mne osobně neodradilo a po absolvování okružní trasy (naplánované vlastní hlavou dle map.cz) jsem mohl konstatovat, že prohlídka určitě stála zato. Objektivu mého fotoaparátu „unikla“ - z mé trasy jen poněkud vzdálená socha sv.Šebestiána (stojí u rozcestí do Nahošovic) a socha sv.Vavřince na ulici Lány. A také se mi nepodařilo vyfotografoval impozantní sousoší sv.Cyrila a Metoděje od A.Becka z roku 1892 vypínající se za náměstím přímo z prostředku silnice, neboť stálo v silném protisvětle. Ostatní skulptury – a nebylo jich málo, už má očička ale všechny viděla…

 

Po vystoupení z autobusu jedoucího sem z Bystřice pod Hostýnem jsem si nejprve za křižovatkou na začátku ulice Sadová prohlédl sochu sv.Agáty, která by si už nepochybně zasloužila pohlazení od šikovných rukou restaurátora. To samé platí i kapličce sv.Starosty (nacházející se již na katastru obce Turovice) a o soše sv.Karla Boromejského umístěné na ulici Novosady. Na téže ulici o něco blíž k náměstí byla i socha sv.Rocha, sice „jen“ lidová plastika z 18.století, ale svým provedením hodnotná to kamenická práce.

Dřevohostický rynek zdobí na okraji parčíku symbol patrona městečka – socha sv.Floriána od olomouckého sochaře Arnošta Mělnického, jenž ji zrobil roku 1863. Dříve bývala jednou z hlavních dominant náměstí, v současnosti se tak trochu ztrácí pod korunami čtyř vzrostlých lip.

Na nároží Dolní a Kostelní ulice jsem viděl jednu ze tří místních soch sv.Jana Nepomuckého (tato lidová práce z půli 18.století se mi z nich líbila asi nejvíc), ale nad rovněž lidovou skulpturou sv. Rosálie pod renesanční zvonicí v Kostelní ulici se mi opovržením nakrčil nos.

To socha Panny Marie z roku 1768, vypínající se z vysokého soklu na konci ulice před chrámem, by stála na estetickém žebříčku nejméně o tři stupně výš! Pěkné kamenické dílo bylo navíc obzvláštěno reliéfem Adama a Evy stojících pod stromem Poznání.

Za mostem přes říčku Bystřičku stál nám Čechomoravanům dobře známý svatý – Jan z Nepomuku.

Na předzámčí u sokolovny byla umístěna plastika sv.Františka Xaverského... a mnou posledními v Dřevohosticích viděnými světci byly sochy sv.Jana Nepomuckého a sv.Jana Sarkandera, ze stran „střežící“ vstup do hlavního zámeckého objektu, charakteristického svou vysokou a štíhlou hranolovou věží.