Držkovské údolí Košařiska

Rázovitá obec Držková nedostala název kvůli tomu, že by si místní mezi sebou s oblibou vyřizovali spory ručně (ba právě naopak), ale nese jméno po zakladateli a prvním majiteli dědiny – jistém Držislavovi, kterému domorodci neřekli jinak jak Držek.

V análech je o ní první písemná zmínka již roku 1391, kdy se dokonce skládala ze dvou dědin. Dolní Držková se nacházela v místech dnešní obce. Horní Držková pak o kus dál v údolí Ráztoky zhruba tam, kde Na Hutích odbočuje druhá komunikace do doliny Košařiska, ale ta v druhé půlce 15.století zanikla.

Dnešní maličká obec, v níž žije jen asi 300 obyvatel, se může pochlubit o to větším katastrem (2086 ha), který tvoří převážně les. A také velmi půvabnou krajinou plnou větších i menších kopců, kde se pastviny střídají s lesem a stromy ve hvozdu zase se zajímavými skalinami. Ano, stromů a skal je v okolí Držkové jako naseto, ale místní se mohou pochlubit také zajímavou historií.

 

Spolu se sousední obcí Rusavou, Hošťálkovou a Rajnochovicemi jako by byla zdejší líbezná krajina přímo předurčena k typickému salašnictví, což se po příchodu valašských migrantů samozřejmě naplnilo. Po bývalých pastevcích se dodnes v okolí zachovaly původní názvy hor a lokalit... a slova jako Grúň, Ráztoka, Kyčera anebo Grapa dodnes připomínají jejich starou rumunskou a ukrajinskou domovinu.

Stejně tak Košařiska – asi 1.5 km dlouhá dolina, tvořená poměrně plochou a travnatou nivou, obklopenou lesy, rozkládající se okolo horního toku Dřevnice. Právě ona byla od začátku 16.století intenzivně využívána k pastevectví a v té době zde stálo množství salaší, kolib a košarů se spoustou oveček… a to vše začalo postupně zanikat až od poloviny „století páry.“

 

Hlavním zdrojem obživy místních nebylo zemědělství, jehož hlavním plodinám by se ve zdejší chudé půdě stejně příliš nedařilo, ale „přidružená výroba.“ Díky okolním hustým hvozdům se někteří Držkovjané zabývali pálením dřevěného uhlí v milířích – tzv.kopách. Ty stály např. Na Hutích, pod Javorinou a v Ráztokách pod Salajkou se z dřevěného popela vyráběla salajka – potaš. Používal se k bělení prádla, výrobě mýdla a vozil se ke sklářům na Vsetín.

Sklárna krátkou dobu fungovala dokonce i u samotné Držkové – na Hutích. Roku 1785 ji založil F.Schreiner, mistr sklářský z Rychnova v Čechách a spolu s ním se sem přistěhovalo dvacet německých sklářských rodin a dělníků. Huť však neprosperovala a zanikla po pouhých osmi letech. Příčinou krachu byl drahý dovoz suroviny a hotových výrobků k zákazníkům.

Hlavní část místních se ale věnovala něčemu úplně jinému a ke své činnosti využívala bohatství okolních lesů. Ano, řeč je o výrobě „dřevěného porculánu“, kterým Držková v minulosti proslula… a kdy se tady z drva nevyráběly jen šindele, ale veškeré možné nářadí a příslušenství do domácností, jako třeba násady na kosy, hrabě, dřevěné lopaty, vidle, podávky, vařechy, necky a spousta dalšího. Pro hotové výrobky si sem zajížděli překupníci anebo je místní na svých dřevěných kárách – taligách, rozváželi po „světě“ sami. Držkovské výrobky byly nabízeny dům od domu, měly dobrý odbyt na Slovácku, na Hané a jejich prodejci nezřídka zabrousili až do Rakouska.

Začátkem dvacátého století ale výroba „dřevěného porculánu“ upadla, neboť mnozí místní dali přednost stálému zaměstnání za lepší peníz ve Zlíně u Bati…

 

Půvabná dědina s hornatým okolím ale vábí návštěvníky dodnes. Řada značených turistických cest a cyklotras vede k mnoha zajímavým místům, ale my se zaměříme na bývalou pasteveckou lokalitu, na niž přišla řeč už na začátku článku – na Košařiska.

Malebná dolina je od obce přes hřebeny Zadních a Předních skal vzdušnou čarou vzdálena jen asi 1.5 km, pěšky je to po asfaltové komunikaci sice trochu dál, ale zase je to pohodlnější.

Stačí vyrazit z Držkové po silničce a červené turistické trase, která se za dědinou brzy prosmýkne úzkým hrdlem Ráztoky a po dalším kilometru přijdeme ke shluku rekreačních stavení Na Hutích. Naše silnička a červená značka odtud pokračuje údolím až do Rusavy, my ale zabočíme na boční neznačenou asfaltku vpravo, která nás proti toku říčky Dřevnice protáhne celou dolinou Košařisek.

Nejprve mineme chatovou kolonii s rybníčkem a výš v údolí pak narazíme na původní staré roubenky, z nichž je tou nejkrásnější Slovákova chalupa. Já už jsem o ní tady kdysi psal článek jako o chalupě Na Košařiskách, takže nyní jen velmi stručně připomenu, že má původní vyřezávaný dřevěný štít a dláždění, že je obklopena zahradou v níž hned u domu roste stará lípa a pod ní se nachází rybníček a včelí kláty – úly. V sousedství starého stavení stojí nová stylová roubenka majitelů.

 

Za Slovákovou chalupou se už silnička vnoří do lesa a není to odsud daleko k pramenům Dřevnice či rekreačnímu areálu Troják...