Dub nad Moravou – o výzdobě kostela Očišťování Panny Marie

Střední Morava má dvě dominanty. Ve skutečnosti má samozřejmě oblast kolem soutoku Moravy a Bečvy dominant více, ale kdo se kdy pohyboval v takřka dokonalé placce ohraničené zhruba čtveřicí měst Kroměříž, Olomouc, Prostějov a Přerov (řazeno abecedně) určitě narazil pohledem na body, přesněji stavby, které celkem výrazně převyšují ploché území. Tou vyšší je stometrová Spanilá věž tovačovského zámku, tou sice nižší, ale rozložitější stavbou je velkolepý chrám v Dubu.

Ačkoliv tedy výška stavby, konkrétně věží má do sta metrů ještě celkem dost (současná výška 59 m), celková hmota umístěná na mírné vyvýšenině je tak nepřéhlednutelná.

Stavba pochází z let 1734-56, tedy z období vrcholného baroka. Údaje o návrhu stavby se poněkud rozcházejí v určení autorství Ignáce Cyrianiho z Bolleshausu případně Pavla Malnovského ze Slavkova. Naštěstí stavbu provedla jen jedna, firma Georga Klitschnika z Brna. Stavbu inicioval probošt z Olomouce František Oedt a místní faráři F. Formánek a A. Zháněl.

Kostel prošel několika újmami, požár z r. 1782 vedl k přestavbě věží do dnešní podoby, v roce 1853 se zřítila klenba, tu opravili do roku 1860.

Kostel v Dubu měl samozřejmě své předchůdce, první zde stál před rokem 1297, další kostel se stavěl kolem roku 1470, další přestavba je dokládána svěcením v roce 1576.

Stavba je jednolodní na obdélníkovém půdorysu s užším presbytářem s půlkruhovým závěrem. K zadní části kostela přiléhá patrová stavba se sakristií a depozitářem. Boky hlavní lodi obepíná patrový ochoz s oblouky v přízemí, který slouží jako ochrana poutníků před počasím. V patře je krytá chodba. Vnější omítky kostela jsou hladké s členěním lesénami. Dominatou západního průčelí jsou dvě čtyřboké věže se zdobenými polosloupy. Průčelí kostela mezi věžemi je mírně vypouklé, mohutná římsa odděluje vrcholy věží a štít s nikou, v ní socha Panny Marie Immaculaty. Další niky jsou v průčelí a v nich sochy světců. Nad portálem sousoší svaté Rodiny od sochaře Jana Havláska z roku 1908. Z roku 1932 od Josefa Hladíka z Olomouce na levé straně sv. Václav, na protější straně sv. Ludmila. Nad nimi se ve druhém patře sochy sv. Cyrila a sv. Metoděje z roku 1931.

K osvětlení interiéru slouží obdélníková okna s půlkruhovým zakončením.

Hlavní loď má po stranách výklenky s oltáři. Strop lodi tvoří valená klenba s vloženými okny s lunetami, které doplňují větší okna v bočních stěnách. Klenbu podpírají kompozitní pilastry. Boční vstupy do lodi jsou nad vraty opatřeny dekorativní balustrádou. Kruchta na západní straně je zaklenuta trojicí křížových kleneb, na hudebním balkonu dominují výstavné varhany od Jana Výmoly z Brna. Jde v jádru o původní nástroj.

Hlavním objektem uctívání je lidový dřevoryt Černé byzantské Madonny z roku 1727. Právě příliv poutníků vedl k novostavbě současného monumentu.

Výzdoba interiéru by zabrala vícestránkový elaborát, proto raději ve stručnosti. Presbytář osvětlují vitrážová okna s českými světci, sv. Cyrila Metoděj z roku 1905. Kazatelna je z šedorůžového mramoru, na vrcholu anděl se zlacenými křídly. Na protější straně křtitelnice, nad ní sochy Jana Křtitele a Krista. Obě zmíněné jsou dílem Františka Ondřeje Hirnleho.

Na jižní straně (epištolní) jsou oltáře sv. Kříže, sv. Valentina, sv. Vendelína a oltář Panny Marie Růžencové. Na evangelní straně sv. Josefa, sv. Jana Nepomuckého, Anděla Strážného a sv. Jana Křtitele. Stavební a sochařské prvky oltářů jsou z dílen Ondřeje Zahnera a po něm Franze Kohla. Mramorové části od Jana Markla, štukatér Paul Rameli.

V kapli v předsíni dnes uctívají Pannu Marii Lurdskou, původně tam byla sv. Barbora. Na protější straně je místo kultu sv. Anny.

Dominantou presbytáře je hlavní oltář, stavební části jsou od od Josefa Haubta z Vyškova. Oltářní obraz je dílem Josefa Sterna, patří k jeho ranějším dílům (1751-1753). Sochařská výzdoba oltáře je z dílen Gottfrieda Fritsche, vrcholová váza oltáře od Jana Michaela Scherhaufa, další výzdoba od Franze Kohla.

Autorství obrazů bočních oltářů se připisuje Josefu Ignazi Mildorferovi. Novější oltář P. Marie Růžencové je od malíře Šichana z Brna (začátek 20. století), stylově podobný je i sv. Jan Křtitel.
O kostelu v Dubu se rozbásnil i Jiří Wolker, ostatně z Prostějova sem neměl daleko.