Dub nad Moravou – Sv. Florián

Dub na Moravě je všeobecně proslulý (a zdaleka viditelný) díky monumentálnímu poutnímu kostelu Očišťování panny Marie. V oblasti střední Moravy, potažmo Hané je to jedno z nejvýznamnějších center katolické víry a dokonce i někteří „proletářští“ básníci o Dubu něco zveršovali.

Není tak divu že v městysi je k vidění více zajímavých děl, než jen gigantický kostel. K těm zajímavým rozhodně patří sousoší sv. Floriána, které je k vidění na křižovatce poblíž obecního úřadu. Jak známo, tento svatý je převážně ochránce proti různým pohromám zejména živelného, povětrnostního a přírodního rázu. Nejčastěji je to ochránce před požáry (není se čemu divit, v minulých dobách se hodně stavělo ze dřeva). Kupodivu je ale i ochránce před vodními pohromami (světec byl utopen). Takže kromě ohně je vyzýván za ochranu před přílišným dostatkem vody (povodněmi) i nedostatkem (suchem).

Sousoší je velkoryse pojatou přehlídkou i dalších svatých, kteří mají nějakou tu ochranitelskou funkci. Na centrální sokl válcovitého tvaru navazuje v centrální válec, zdobený třemi volutovými pilíři. Mezi nimi jsou v ozdobných kartuších darovací a děkovné nápisy v latině, dále pak osobní erb donátora, kterým byl Otto Egkh, kroměřížský probošt a světící biskup v Olomouci.

Sloup je zakončen trojbokou zaoblenou římsou, na které stojí menší válec se žlábkováním a vrcholová socha sv. Floriána.

Samotný světec je rozkročen na obláčcích, tělo má poněkud prohnuté, pravou ruku má na prsou, levou volně nataženou. Florián je samozřejmě v římské zbroji, s rozevlátým pláštěm. Na římse byli původně tři andílci, v současnosti je jeden, který zastupuje hlavní postavu ve funkci hasiče, z nádoby vylévá vodu…

celý výjev obklopuje balustráda s šesticí patronů proti nemocem, moru, choleře apod. Původně šlo o sv. Rocha, sv. Františka Xaverského, sv. Šebestiána, sv. Karla Boromejského, sv. Rosalie a sv. Barbory. Šebestián už na zábradlí nestojí, od roku 1929 je místo něj zemský patron, sv. Václav.

Použitým materiálem je pískovec a vrcholně barokní dílo je připisováno Jiřímu Antonínu Heinzovi (1698–1759).

Je-li celé sousoší prací samotného Heinze je asi otázkou, některé prameny připisují Floriána Filipu Sattlerovi (1695–1738), je klidně možné, že na sousoší oba jmenovaní spolupracovali.