Dům čp. 307 ve Smilově ulici v Pardubicích

Podle dřívějších vlastníků tohoto objektu se mu někdy říká Štolbův nebo Kučerův dům. Podle jeho vzhledu bychom tipovali, že jde o velmi starou budovu, ale ve skutečnosti pochází celá zdejší zástavba až z 90. let 19. století, což můžeme zjistit nahlédnutím jak do indikační skici stabilního katastru z roku 1839 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=CHR317018390), tak do jeho reambulace z roku 1872 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=omc&idrastru=B2_a_4C_5313_7), kdy se v těchto místech nacházela pouze pole.

Vše se změnilo až po příchodu notáře Josefa Štolby do Pardubic, kdy se se svojí manželkou Hedvikou poohlížel po dobrém bydlení. Nejprve bydleli v činžovním domě, ale následně zakoupili pozemek pod současným objektem, aby jim zde byl v roce 1897 vybudován nový rodinný dům, a to podle architekta Bóži Dvořáka, což dokládá citace z knihy "Adresář města Pardubic spolu s průvodcem po městě a okolí" od Františka Karla Potěšila z roku 1911: "Od kostela evangelického přejdeme do ulice Sladkovského, přes níž od východu k západu jde ulice Smila Flašky z Pardubic, v níž v pravo proti tiskárně a litografii fy. Otto a Růžička, r. 1897 zal. (v č. 487.), uzříme dům č. 307, p. dr. Jos. Štolby, c. k. notáře a spisovatele; typické průčelí domu dle návrhu arch. B. Dvořáka r. 1897 ozdobeno bylo obrazy Diviše Bořka z Miletínka a Viléma z Pernšteina dle nákresů Mik. Alše." Tato výzdoba vznikla na přímou žádost vlastníka budoucího domu, který byl velkým obdivovatelem díla Mikoláše Alše a bylo tak nemyslitelné, aby ho neměl i na vlastním domě. O realizaci těchto výtvarných návrhů s příslušnými znaky a další okolní stylovou výzdobou se postaral prof. Oldřich Homoláč, přičemž architekt Bóža Dvořák si sem pozval samotného mistra Mikoláše Alše "na poradu o práci, kterou pro něho chystá." Ten sem přijel i se svým synem Tomášem, kde se dohodl o předmětu výzdoby jak s architektem Dvořákem, tak samotným notářem Štolbou, přičemž se rozhodl vytvořit pro průčelí domu 2 nejvýznamnější muže pardubické historie - Diviše Bořka z Miletínka a Viléma z Pernštejna.

Výše jmenovaný právník byl sice královéhradeckým rodákem, ale v době svého notářování v Pardubicích (1890-1911) se zasloužil o rozvoj tohoto města, a to zejména v oblasti kulturní, když se stal jedním z iniciátorů vybudování zdejšího městského divadla, jehož byl následně intendantem. Ale vedle toho byl po 2 období členem městského zastupitelstva. Po manželích Štolbových pak patřil objekt MUDr. Jaromíru a Bertě Kučerovým, kteří byli bezdětní a ze svého rozsáhlého majetku financovali Národní obec fašistickou a propůjčovali svůj dům čp. 307 ke schůzkám předáků předem zmíněné politické strany. MUDr. Jaromír Kučera vstoupil totiž do NOF roku 1932. Tento objekt by se tak dal označit za "hlavní stan" NOF celého Pardubicka, protože generál Radola Gajda měl v něm nastálo svůj vlastní pokoj, když pobýval na východě Čech. Později objekt posloužil spolu s velkou zahradou propojeným domem čp. 1470 rovněž k bydlení německým státním příslušníkům (do roku 1943). MUDr. Jaromír Kučera zemřel v roce 1947 a dům po něm zdědila jeho manželka Berta, které o rok později ještě bezpečnostní oddělení MNV v Pardubicích potvrdilo "národní a politickou spolehlivost". To se psal 6. listopad 1948, ale v té době již nebyla majitelkou domu. Ten totiž 15. července 1947 koupila Anna Pravcová. V letech 1945-1949 sídlila v bytech po Němcích oblastní pobočka Jednotného svazu českých zemědělců. Nedlouho poté sem byli MNV nuceně nasazeni další podnájemníci. Většinou šlo o problémové lidi, jež neplatili nájem a poplatky, případně ztěžovali život ostatním i jinými způsoby. Roku 1952 byl pátý byt rozdělen KV SNB na 2 bytové jednotky, do nichž se nastěhovali příslušníci SNB Jaroslav Lenk a Jiří Škrabánek. Toho času zde sídlilo i oblastní vedení Kovoslužby n. p. Pardubice. Berta Kučerová, jež se věnovala správě domu čp. 1470, se odtud nakonec odstěhovala do Třebíče, kde zemřela roku 1965. K provozování obchodu, ke kancelářským účelům a k nájemnímu bydlení sloužil objekt i nadále, což se nezměnilo ani po sametové revoluci v roce 1989. Nájemníků z řad fyzických i právnických osob se zde za ta léta vystřídalo na několik desítek.

Počátkem 90. let 20. století se tu nacházela provozovna kursovních sázek na sportovní utkání LUCKY TIP, která zahájila provoz 14. ledna 1991 a o rok později prošla rekonstrukcí a byla zautomatizována. V současné době je vlastníkem domu Ing. Pavel Pelikán a sídlí v něm řada firem, z nichž zmiňme např. firmu MATRIX CZ s. r. o., jež se zabývá servisem výpočetní techniky, a návrhy osvětlení vyhotovující společnost Visiocom s. r. o. Na závěr ještě dodejme, že v tomto domě byl 13. října 1911 ošetřen po havárii letec Jan Kašpar a 26. srpna 1912 i jeho bratranec Eugen Čihák. Určitou dobu zde žil rovněž Josef Černohous, otec Anny Pravcové, který býval příslušníkem národní demokracie a vlastníkem továrny na kartáče, kartáčky na zuby, štětky, štětce a rýžová košťata a parní přádelny žíní a zemřel v červnu 1961 v Liberci.