Městská elektrárna v Pardubicích

Zatímco jinde se začaly budovat první elektrárny a elektrické sítě, tak na východě Čech se nějakou dobu nic nedělo. Dokonce již od 80. let 19. století probíhaly půtky, zda osvětlovat město plynem nebo elektřinou a nakonec zůstalo při petrolejových lampách. Teprve 14. února 1903 uzavřela firma František Křižík v Karlíně, mající na svém kontě pokusné osvětlení Staroměstského náměstí v Praze roku 1884, první to veřejné osvětlení v Čechách a zřízení první veřejné elektrárny v Čechách na Žižkově v roce 1887, s pardubickou obcí smlouvu o postavení městské elektrárny. Ta byla vybudována v následujícím roce jako parní a to navíc ve velmi skrovných poměrech, neboť obsahovala dvojici parních kotlů Tischbein po 100 m2 výhřevné plochy, 2 parní stroje o výkonu 490 ks a dynamoelektrické stroje o normálním výkonu 200 kW. Zřizovatel ji měl provozovat 50 let a po uplynutí této doby měl elektrárnu zdarma odevzdat městu. Její provoz byl oficiálně zahájen 25. ledna 1905 a na rozdíl od jiných elektráren dodávala elektrický proud pouze Pardubicím, a to stejnosměrný 2x240 V.

Díky jejímu zřízení bylo instalováno trvalé veřejné osvětlení, sestávající ze 36 obloukových lamp a 142 žárovek, za něž se platila paušální částka ve výši 20 000 K ročně. Během prvního roku provozu vyrobila tato malá elektrárna jen kolem 100 000 kWh, což bylo při stále rostoucí poptávce málo. Roku 1907 tak musel být zřízen třetí kotel se soustrojím a bylo uvažováno o dalším rozšíření elektrárny. Původní výkon 200 kW tak vzrostl na dvojnásobek.

V roce 1911 začalo město na základě usnesení z 20. května téhož roku vyjednávat s firmou Křižík o převzetí celého podniku do obecní správy, k čemuž došlo k 1. červenci 1911, i když podle původní smlouvy ho měla 50 let provozovat firma Křižík a následně ho předat bezplatně městu. To však vložilo do smlouvy, že může elektrárnu vždy po 5 letech vykoupit za určitých podmínek, čehož rovněž využilo. Následně se správní rada městských elektrických podniků rozhodla rozšířit dodávání elektrické energie mimo město, a to nejen do obcí pardubického okresu, nýbrž i do těch sousedních (první dálková linka o délce asi 40 km vedla do Holic), takže další rozšíření bylo přímo nutností. Roku 1912 byl vybudován vodotrubnatý parní kotel „Daněk“ a parní turbína o výkonu 1500 HP. Nově pořízený turbogenerátor měl výkon 1100 kW, 6200 V, 50 kmitů a 2 rotační měniče třífázového proudu na stejnosměrný o výkonu 500 a 90 kW. Další podporou pro výrobu elektrické energie se stala vodní elektrárna na Chrudimce s 2 generátory o celkovém výkonu 150 kW a 6200 V, k jejímuž uvedení do provozu došlo 4. května 1911. Do roku 1915 bylo postaveno kolem 98 km primárních sítí a kromě Pardubic bylo na ně připojeno 6 měst a 25 obcí v pardubickém, holickém a vysokomýtském okrese.

Další rozvoj elektrárny přerušilo období 1. světové války. Ta se skutečně dá označit za čtyřletou přestávku v rozmachu firmy, protože mnohokrát musela být odstavena kvůli nedostatku uhlí. Jediným, co se ještě podařilo dokončit, bylo v roce 1916 zřízení strmotrubnatého kotle a turgenerátoru o výkonu 1650 HP. Důvodem bylo připojení velké nemocnice na místní elektrickou síť, a tudíž strmý nárůst spotřeby. Tehdejší problémy můžeme vidět třeba ze zmínky „Národních listů“ z 24. září 1917:

„Pět českých měst a 230 statkářů bez světla.

Z Pardubic, 24. září. (Zvláštní tel. zpráva „Národních Listů“.)

Městská elektrárna v Pardubicích oznámila v pátek, že následkem nedostatečného přídělu uhlí je nucena ustati ve výrobě elektrického proudu k osvětlování. Skutečně také od pátku v celém městě večer a v noci je tma. V Pardubicích není od pátku ani veřejného osvětlení v městě, ani soukromého v bytech, v nichž svítilo se elektřinou, ani elektrického pohonu v závodech na něj zařízených.

Pardubická elektrárna má však zavedenou také meziměstskou elektrickou síť v délce 130 kilometrů, kterou osvětlovala města Sezemice, Holice, Horní Jelení, Chrast a Hrochův Týnec. Všechna tato města následkem zastavení práce v pardubické elektrárně následkem nedostatku uhlí rovněž jsou dnes beze světla.

Na pardubickou síť elektrovodnou bylo připojeno také 520 statkářů, kteří všichni postrádají dnes elektrického proudu pro pohon řezaček a mlátiček. Na pardubickou síť elektrovodnou jsou připojeny také vodovody v Pardubicích, Chrudimi a Chrasti, které jsou následkem zastavení práce v pardubické elektrárně také donuceny k nečinnosti.

Pardubickou elektrárnou osvětlovány byly také pardubické nádraží a karatenní nemocnice a záložní nemocnice čís. 3., u kterých umožněno je další osvětlování jedině tím, že nádraží dalo k jejich osvětlování své vlastní uhlí.

Rozechvění v obyvatelstvu všech jmenovaných postižených měst následkem tohoto nepřirozeného zatmění všech jejich ulic a veřejných místností je přirozeně všeobecné a každý s dychtivostí očekává, jak další věci se vyvinou.“

Zato po převratu a vzniku ČSR začala pro městské elektrické podniky doba velkého a netušeného růstu. 27. března 1919 došlo k ustavení Východočeského elektrárenského svazu, jemuž byly roku 1922 předány podle smlouvy rozvodné sítě a zajištěna dodávka elektrického proudu, kromě obvodu Velkých Pardubic a linky do továrny na látky výbušné v Semtíně. Do této doby se podařila výstavba dalších primárních linek, takže jejich celková délka vzrostla již na 220 km a připojeno bylo dalších 11 měst a 66 obcí.

Členy Východočeského elektrárenského svazu, zřízeného na podkladě zákona o soustavné elektrizaci z roku 1919 č. 438 Sb. z. a n., se staly: stát, země Česká a zastupitelské okresy pardubický, holický, chrudimský, vysokomýtský, ústecký, litomyšlský, skutečský, nasavrcký, poličský a hlinecký. Tyto subjekty se v již zmíněné smlouvě zavázaly, že dojde k vybudování primárních sítí vlastním nákladem za financování okresů, a to ve všech členských subjektech, aby nebyla nějaká jejich část opomenuta. Dokonce byla přijata i idea o zřízení takové elektrárny, jež by byla schopná zásobovat elektrickou energií celý východ Čech. Prvním praktickým důsledkem této shody mezi Východočeským elektrárenským svazem a elektrárnou byl společný pronájem vodní elektrárny na Labi v Přelouči od státu, jenž na její vybudování věnoval kolem 15 000 000 Kč. V roce 1924 navíc stát zadal vybudování velké vodní nádrže v Seči, a tak se stal dalším plánem tohoto subjektu společný pronájem tamní budoucí vodní elektrárny. S Pardubicemi měla však tato přehrada společné ještě to, že její stavbou byla pověřena firma Ing. Vendelín Dvořák, podnikatelství staveb v Pardubicích.

V elektrárně byly zatím vybudovány velké budovy pro novou kotelnu, strojovnu, rozvodnu i skladiště. Do té doby byla totiž v areálu elektrárny pouze trojice budov – kanceláře, stará strojovna a půl kotelny. Nová kotelna byla zařízena na 8 velkých kotlů, každý o 460 m2 výhřevné plochy, do nové strojovny byl postaven nový turbogenerátor o výkonu 5 000 kW. Její výhodou bylo rovněž to, že byla dimenzována pro případné rozšíření o 2 další jednotky po 10 000 kW. Po dobu jejich výstavby musela být provedena řada provizorních kroků, k jejichž postupnému rušení došlo po dobudování rozvodny v červenci 1925. Stavební návrh pocházel od firmy Křižík, dodávku zařízení provedla firma Č. M. Kolben a z malé části i společnost Křižík. Všechny stavební práce i s kobkami vysokého napětí provedla sama elektrárna, jejíž rozvoj můžeme vidět na produkci elektrické energie. Zatímco v roce 1904 bylo vyrobeno 100 000 kWh, tak roku 1914 to bylo již 1 289 000 kWh, v roce 1919 2 768 000 kWh, roku 1924 7 850 400 kWh a v roce 1931 18 529 341 kWh (tehdy byla výroba nižší o 1 818 266 kWh oproti předchozímu roku, neboť průmyslové podniky byly postiženy světovou hospodářskou krizí).

Roku 1933 si provedení rekonstrukce kotle práškovým topením vyžádalo nákladu ve výši 600 000 Kč. Dodávka tohoto zařízení byla zadána firmě Wiesner v Chrudimi a část Škodovým závodům v Plzni. Téhož času začala tehdejší média rozšiřovat nepravdivé zprávy o chystaném prodeji elektrárny. Na to reagovalo toto prohlášení: „Městská rada v Pardubicích a správní rada Elektrických podniků města Pardubic pojednaly o článcích uveřejněných v časopise „Polední list“ v rubrice „Z východních Čech“ a konstatovaly, že nezakládají se na pravdě, najmě pak, že není pravdivým článek uveřejněný v čísle 116., ročník VII., pod hlavou „Doslov k pardubické elektrárně“, neboť Východočeský Elektrárenský Svaz nepodal nabídky na koupi Elektrických podniků města Pardubic, ani nabídky jiné, v městské radě, ani ve správní radě elektrických podniků nebylo také nikdy jednáno o prodeji Elektrických podniků města Pardubic Východočeskému Elektrárenskému Svazu, ani o převedení Elektrických podniků města Pardubic na Východočeský Elektrárenský Svaz v jakékoliv jiné formě. - V Pardubicích dne 8. května 1933. Starosta: JUDr. J. Frýba v. r. I. starostův náměstek Rudolf Pačovský v. r. Předseda správní rady Elektrických podniků: Ing. J. Prokop v. r. Místopředseda správní rady Elektrických podniků: Fr. Šupler v. r.“

Elektrárna přežila složité období 2. světové války a jako parní fungovala ještě v 60. letech 20. století. V tisku můžeme nalézt zmínky o tom, že již 19. prosince 1960 splnila celoroční plán, a tudíž se stala nejlepší v ČSR. Úspěchy však sbírala již dříve, neboť za prvních 9 měsíců roku 1953 plnila svůj plán již na 98,3 % a o 2 roky později neměla ani jednu poruchu. To již však měla stará elektrárna své dny sečtené, protože 19. května 1970 byla zahájena její přestavba na teplárnu vytápěnou mazutem. Vedle toho byla rovněž postavena nová budova laboratoří a administrativy a odstraněna prašnost, jejíž snižování probíhalo i v 80. letech 20. století. Návrh mokrého odlučovače tuhých zbytků ze spalování mazutu v kotlích teplárny zhotovil Karel Polák. V roce 1980 byla dokončena generální oprava mazutového kotle, díky níž došlo k několika odstávkám. Další změna přišla k 15. dubnu 1994, kdy byl mazut nahrazen zemním plynem. Tehdy došlo k rekonstrukci kotlů K5 a K9 (30 + 50 MW). Před rokem 2000 byl provoz zastaven a z teplárny se stal záložní zdroj tepla (Elektrárny Opatovice, a. s. - Záložní zdroj tepla TPA) o celkovém tepelném výkonu 45 MW, jehož existence se osvědčila při úplné destrukci střechy kotelny v Elektrárnách Opatovice 9. listopadu 2002, jež měla za následek výpadek dodávky tepla pro široké okolí Hradce Králové a Pardubic a ovlivnila život několika set tisíc obyvatel. Více o této nehodě lze zjistit zde: http://old.konstrukce.cz/clanek/havarie-strechy-kotelny-elektrarny-opatovice-nad-labem.