Dům čp. 74 na Valdštejnově náměstí v Jičíně

I tato místa byla zastavěna již přinejmenším v období gotiky, čehož důkazem mohou být sklepy, které jsou datovány do 15. století. Vývoj současného čtyřkřídlého řadového domu s dvojicí oblouků loubí na pilířích a šestiosou fasádou je však mnohem složitější, než by se na pohled zdálo. Předpokládá se, že z původního gotického domu zůstala část přízemních zdí, zbytek smazala jeho radikální přestavba a zvýšení o 2. poschodí, k čemuž došlo v roce 1885. V té samé době mělo vzniknout rovněž pravé křídlo a roku 1896 došlo k vybudování levého křídla, přičemž zadní křídlo mělo vzniknout již v roce 1842 podle plánů stavitele Franze Herknera. Za 1. republiky bylo uvažováno, že dojde k demolici tohoto objektu, aby zde mohla vzniknout moderní zástavba, k čemuž naštěstí nedošlo. Ale i tak znamenal rok 1930 velký zásah do původní stavby a nejde jen o výše jmenovanou fasádu od Čeňka Musila.

Díky kupní smlouvě z roku 1629 známe vlastníka původního domu. Byl jím Jan Židův čili Jan Žid, který za něj obdržel od Hanibala z Valdštejna na Miletíně 225 kop českých grošů. Nový nabyvatel ho nechal zbořit a vystavět tu nový šlechtický dům, jenž měl odpovídat přáním a požadavkům Albrechta z Valdštejna. Jak vidět podle historie okolních objektů, tak měla původní zástavba smůlu i jinde. Nemůžeme však říci, zda byl zbořen úplně nebo byla jeho část využita ke stavbě nového domu. Již v roce 1637 byl objekt prodán Jaroslavu Jiřímu Štosovi z Kaunic a na Mladějově, a to za 600 zlatých. O 3 roky později ho koupil obroční písař kumburskoúlibického panství Daniel Jivanský za 1 050 zlatých, jež doplatil roku 1641. V roce 1645 byl dům prodán Václavu Beránkovi za 525 zlatých. Díky jeho úmrtí se dostal do majetku jeho vdovy Kateřiny, která se následně vdala za Baltazara Portenšteina. Roku 1681 ho koupil jako spáleniště Jiří Portenštein (též psán jako Portenštejn). Díky jeho ceně - 280 zlatým - mohl investovat své úspory do jeho obnovy a tento náklad je zmíněěn jako "nemalý". V roce 1683 ho koupil lazebník Josef Groh (zapisován i jako Kroh) a určenou částku splácel až do roku 1700. V roce 1720 ho odkoupila od svých bratrů Anna Kateřina Peterková, roz. Grohová. Za otcovský dům tehdy zaplatila 1 800 zlatých. Roku 1735 vlastnili objekt František Ladislav a Anna Peterkovi, kteří ho prodali Hynku Řehoři a Kateřině Zimlerovým za 1 100 zlatých. Vdova Kateřina Zimlerová se obávala, že nebude mít po smrti dostatek financí, a tak se budovy v roce 1780 zbavila a prodala ji Václavu Mikešovi, za něhož došlo po známém požáru k její obnově. Od jeho dědiců ji roku 1834 koupil Kašpar Mariška (zprvu psán německy - Marischka, později již v počeštělé podobě), v roce 1837 Josef a Alžběta Šurdovi (též známi jako Schurdovi), ale velká změna nastala až roku 1841, kdy dům koupil Ignác (Hynek) Fiedler. Hned v následujícím roce totiž nechal vybudovat zadní jednopatrové křídlo. Roku 1852 provozovala v domě obchod Monika Luksová, jedna ze židovských spoluobčanů, kteří odešli za hranice původního ghetta. Dědictví po Hynku Fiedlerovi bylo nakonec dáno do soudní veřejné dobrovolné dražby, což můžeme vidět v následující vyhlášce:

"Vyhláška.

Od c. k. krajského soudu v Jičíně se k žádosti veškerých přihlášených dědiců po Hynku Fiedlerovi, měšťanu a majiteli domu v Jičíně, povoluje soudní veřejná dobrovolná dražba těch do pozůstalosti po Hynku Fiedlerovi náležejících nemovitostí, totiž domu č. p. 74 v Jičíně na náměstí v soudně vyšetřené odhadní ceně 18.144 zl. a kolny č. parc. 296/2. "na hrádku" v Jičíně v soudně vyšetřené odhadní ceně 1585 zl. 60 kr. r. č. a ustanovuje se k výkonu této dražby jedno stání na den 22. prosince 1884. o 9 hodině dopolední v kanceláři c. k. notáře Jana Heindla na vald. předměstí v Jičíně.

Cena vyvolací jest ustanovena od dědiců pro dům na 19.000 zl., pro kolnu na 1.590 zl. 60 kr. r. č., pod kteroužto cenou se tyto nemovitosti neprodají. Dražební vadium obnáší při domě 1.900 zl. a při kolně 159 zl.

Ostatní dražební výminky, knihovní výtah o těchto ve vložkách č. 74 a 50. pozemkové knihy Jičínské ležících nemovitostech, jakož i inventář a odhadní protokol lze sobě u p. c. k. notáře Jana Heindla v Jičíně nahlédnouti, a podotýká se, že se věřitelům na domě č. p. 74 v Jičíně zástavní práva bez ohledu na kupní cenu zachovávají.

Ku prodeji tomuto se koupěchtiví zvou.

V Jičíně, dne 29. listopadu 1884.

Ellenberger."

V této dražbě získal budovu za 20 151 zlatých obchodník galanterním zbožím Gottlieb Schindelka (později bylo jeho jméno taktéž počeštěno na Bohumila Šindelku) a hned o rok později se pustil do její přestavby, kdy byly v přízemí zřízeny 2 velké obchody a pisárna a vzadu pak byla situována skladiště. Stropy byly umístěny na traverzy a do 1. a 2. patra byly umístěny 2 byty o 4 pokojích a 4 byty o 2 pokojích s celým příslušenstvím. Autorem plánů i jejich realizátorem byl místní stavitel František Menčík. Roku 1904 se stal novým vlastníkem budovy Otto Šindelka. Za něj zde fungovala řada různých firem, z nichž zmiňme např. zubní atelier koncesovaného zubního technika Václava Adama. Razantní změna však nastala v roce 1929, kdy byl dům zakoupen zlínskou firmou T. a A. Baťa, posléze známou jako Baťa a. s. ve Zlíně. Tehdy se zdálo, že má objekt své dny spočítané, protože tato společnost chtěla svoji prodejnu umístit do nové budovy. Nakonec bylo celé přízemí přebudováno na již zmíněnou prodejnu, zřízena dvojice zrcadlových kleneb a fasáda volně uzpůsobena podle sousedního domu čp. 73. Počátkem 30. let 20. století byl ve 2. poschodí budovy umístěn Důchodkový kontrolní úřad.

Po únoru 1948 se dostal dům do rukou státu, resp. města, ale obchod obuví se tu s přestávkami nalézal ještě koncem 80. let 20. století. Když byla 12. dubna 1967 zřízena památková rezervace, byl dům rozdělen ve dví. Přední část byla zařazena mezi chráněné uliční a stavební obvody a zbytek byl přiřazen k ostatním objektům a plochám památkového zájmu. Roku 1975 byly provedeny přípravné práce ohledně úpravy domu na dům obuvi a k jejímu zahájení došlo o 2 roky později. Za kulturní památku byl objekt prohlášen až 18. prosince 1991, kdy byl ještě v majetku OPBH Jičín. Krátce nato, tj. 27. prosince 1991, podal nový vlastník Milan Kašpar z Kbelnice žádost o povolení demoličních prací na čp. 74. Jelikož však byl dům již památkově chráněn, bylo řízení o odstranění stavby o rok později zastaveno, ale v přestavěné budově byl zřízen obchodní dům KOD. Některé změny objektu však probíhají i nadále. V roce 2006 byl zřízen prodejní stánek Pekařství Šumava a roku 2010 došlo k umístění pamětní desky. Více o tomto objektu, který dnes náleží společnosti LEXA PLUS s. r. o., lze nalézt na webu památkářů: https://pamatkovykatalog.cz/mestansky-dum-2342339.