Dům čp. 8 v Chelčického ulici v Jičíně

Tento nárožní dům se nachází na místě dvojice středověkých parcel a tehdejší existenci gotické zástavby můžeme vytušit z dochovaného předního sklepa, jenž byl vybudován právě v období gotiky, a tudíž je starší než současný objekt, který zde vznikl až v následujících renesančních časech. K sloučení obou parcel muselo dojít někdy ve 14. nebo 15. století, neboť již v roce 1465 byl v téměř současném položení a výměře, i když zasahoval více do náměstí, než je tomu dnes. Tehdy ho jeho vlastník Crmolav odevzdal zámečníkovi Janu. Roku 1478 pak náležel Valentinu a v roce 1487 Alžbětě, vdově po místním střelci. Roku 1491 zapsal Valentin řečený Kobyla svůj veškerý majetek synu Janovi. Ten dům čp. 8 odevzdal otcovským i svým jménem Alžbětě střelcově, jež ho následně zapsala řezníku Janatovi a své dceři Kateřině. Janatův syn Martin v roce 1518 odevzdal objekt Jindřichu Kamenickému z Vitiněvsi a ten posléze Václavu Ručnicovi. Po něm náležel písařovi Prokopovi a od Jana Červenky spadl na Viléma Trčku z Lípy, který ho nechal obnovit, aby z něj bylo vidět, že nejde o pouhý měšťanský, nýbrž panský dům. Od vrchnosti ho roku 1574 koupil městský písař Jiřík Pánek. Jeho vdova Dorota si pak vzala za manžela Jana Italia z Pacova (Pacovina), který nechal dům částečně nebo kompletně zbourat a přestavět.

Stalo se tak v roce 1590, což dokazuje dochovaný nápis na bosovaném portálu pod podloubím: "IOANNES ITALIUS * MDXC * PACOVINUS FIERI CURAVITI." Díky němu tedy víme i jméno prvního jeho vlastníka, jímž byl rovněž předem jmenovaný stavebník Jan Italius Pacovinus. Když tento zemřel, ujala dům jeho vdova Dorota, která ho roku 1616 prodala za 425 kop grošů Jakubu Hurychovi (někde se objevují též verze Horych, Hörych i Hürich), jenž měl za manželku Elišku, dceru bývalého zdejšího děkana Jiřího Dikasta Miřkovského, který se zde nějakou dobu ukrývat poté, co uprchl z Prahy. Nešlo jen o to, že jeho zeť byl stejného vyznání, ale také o to, že se v těchto těžkých chvílích mohl skutečně spolehnout pouze na svou vlastní krev. V pobělohorském období odešel z města kvůli víře i sám Jakub Hurych, ale s několika dalšími jičínskými měšťany se vrátil zpět v roce 1634, přičemž za valdštejnských dob náležel dům Mikuláši Hollarovi z Práchně, jenž byl bratrem známého malíře a rytce Václava Hollara z Práchně a u Albrechta z Valdštejna působil jako stavební písař. I on nebyl katolíkem, ale kvůli svým znalostem a schopnostem byl vážen a trpěn. Po jeho smrti ujala budovu jeho vdova Apolena. Roku 1651 koupil dům, již přezdívaný jako Hollarovský, hospodář jičínského zámku Konrad Reitknecht, a to za 250 zlatých a dluh ve výši 627 zlatých rýnských, který vězel na domě do bývalé knížecí komory. Ten byl nakonec za věrné služby Tiefenbachům, likvidátorům všech pohledávek na zdejším panství, umořen zvláštní komisí nad zbořenými a nedostavěnými domy, neboť tento objekt byl na příkaz vévodské komory zbourán a na stavbu nového domu bylo vypůjčeno značné množství financí z valdštejnské pokladny.

V roce 1686 prodal dům za 500 zlatých hejtman Štěpán Glancz. Novou majitelkou se stala Anna Marie Textorová. Ta již jako Anna Marie Cibuláková ho postoupila roku 1702 svým dětem Konrádu Jakubovi, Anně, Alžbětě, Václavu a Kláře, jež měla se svým prvním manželem a primátorem Václavem Františkem Textorem. Z nich ujal dům za 800 zlatých Konrád Jakub Textor, což se stalo ještě v témže roce. Roku 1734 ho koupil Michal Maxmilián Tystl de Tajs za 1 200 zlatých, a to pro svou dceru Rozalii, která se provdala za Jana Kozu. V roce 1755 náleželo čp. 8 Jiřímu a Rozalii Khöglovým, přičemž tato Rozalie byla dcerou Jana a Rozalie Kozových a před sňatkem s Jiřím Khöglem byla provdána za Josefa Kotíka. Roku 1757 náležel objekt Michalu Kozovi, o 2 roky později Kateřině Rozině Kozové a jejímu manželovi Josefu Šeborovi, v roce 1767 Františku a Kateřině Libmanovým, roku 1787 Janu a Kateřině Tichým (Kateřina Libmanová se totiž podruhé vdala) a v roce 1821 se stal vlastníkem čp. 8 jejich syn Jan Kajetán Tichý, který ho velkým nákladem přestavěl, přičemž z původní stavby zůstalo staré přízemní klenutí se starým portálem z roku 1590 a část klenutí v 1. patře. V průčelí zůstala též stará ostění a malé římsy nad okny v průčelí. Jinak došlo nejen k přestavbě domu, nýbrž také ke změně jeho zastřešení, protože získal novou valbovou střechu. Tehdy podle všeho vznikl ještě jeden vchod z nárožního bytu s bývalými padacími dveřmi, případně došlo jen k jeho úpravě.

Roku 1840 převzal čp. 8 František Kajetán Tichý, a to od své matky Františky Růžičkové, předtím Tiché. V roce 1841 byl vlastníkem domu Kajetán Tichý a roku 1843 Václav a Anna Šádkovi. V roce 1881 koupili čp. 8 Jan a Marie Mukařovští, provozující zde kupecký krám s různými delikatesami a ve vedlejším čp. 9 vyhlášenou vinárnu i vinotéku (zejména zde byla nabízena rakouská a uherská vína, ale mohli jsme narazit též na další dovozová vína); roku 1885 obchodník z Levínské Olešnice Josef Fišar, který se ho rozhodl o 3 roky později prodat, a v roce 1889 praktický lékař MUDr. František Štěpán spolu s cukrovarnickým úředníkem v Dobrovici Františkem Segertem, jež za něj zaplatili 17 200 zlatých. Roku 1898 koupil Segertovu část MUDr. František Štěpán a ten zcelený dům i s hostincem prodal v roce 1903 za 46 000 K Antonínu a Antonii Paříkovým, aby tu bylo od 1. května téhož roku provozováno výborné řeznictví a uzenářství. Téhož roku zdědili dům Bohumil Pařík, Karla Paříková, Hermína Hezká a nezletilá Marie Paříková a v roce 1921 Antonín Pařík a nezletilé děti Karla a Bohunka, každý po 1/3 domu, jemuž se od kamenné desky s domovním znamením v podobě kotvy a textem: "Tento dum gest wistawen 1823 nakladem Jana Kajetana Tichiho" říkalo též dům U kotvy, který býval známý zejména svým hostincem, když ne kupectvím. Roku 1933 náležel objekt Antonínu Paříkovi, Karle Paříkové st. a Karle Paříkové ml., opět po 1/3.

Po 2. světové válce připadla nemovitost státu, od něhož ho získalo město, takže s ní hospodařil Podnik bytového hospodářství Jičín. To se projevilo tím, že zájem o něj postupně upadal, takže kvůli špatné krytině do něj začalo zatékat. Změna přišla až s tím, že 6. února 1964 bylo čp. 8 zapsáno do státního seznamu kulturních památek (viz https://pamatkovykatalog.cz/mestansky-dum-hollarovsky-2145428). Téhož roku byl tedy snesen krov, který byl nahrazen novým. V roce 1967 pak byla provedena generální oprava domu, jenž byl roku 1977 popsán Emanuelem Pochem takto: "Ulice z náměstí: ke kostelu sv. Ignáce - ulice Chelčického, dř. Kostelní: v nároží dům čp. 8 Hollarovský, pak "U kotvy" - nově vystav. r. 1590 G. I. Pacovinem, oprav. v l. 1620-30 a r. 1770, r. 1823 přestav.; jednopatrový s podloubím a mansard. střechou, nároží bosováno, fasáda uprav. novogotic. v pol. 19. stol., v přízemí zachován pův. renes. portál z r. 1590 a pův. klenby, v patře část kleneb. " Adaptován byl pro bytové využití a zároveň s tím byla obnovena raně barokní fasáda a modernizovány interiéry. Následovala řada dalších oprav, z nichž jedna z posledních byla provedena roku 1997, kdy došlo k zrestaurování kamenného ostění v přízemní chodbě. V současné době patří dům Petru a PaedDr. Aleně Budínovým. Sídlí v něm autopůjčovna BUDÍN RENT A CAR a známý hostinec Pub Jičín, kde je nabízeno pivo z jičínského minipivovaru (viz https://www.facebook.com/MinipivovarJicin).