Toto místo bylo zastavěno již ve 13. století, pokud ne dokonce dříve. Z původní gotické budovy se dochovaly pouze sklepy. Přední budova v renesančním slohu byla vystavěna na konci 16. století a po požáru v roce 1768 přišla o ozdobu v podobě 2 vysokých štítů, jež musely být odbourány, trakt u brány je naopak raně barokní z období kolem roku 1630, kdy byla provedena celková přestavba. V letech 1830-1840 došlo k řadě stavebních úprav, tentokrát v pozdně empírovém slohu. V té době vznikla např. kamenná pavlač na dórském sloupoví a původní čelní sdružená okna přišla o kamenná ostění a těžkých říms pod okny.
Prvního vlastníka tohoto objektu však známe až z roku 1540, kdy jím byl Jakub Vlach, od něhož ho v roce 1542 koupil Tobiáš Soukeník za 200 kop českých grošů. Roku 1545 zakoupila objekt Žofie Sendražská z Barchova, která za něj zaplatila 238 kop českých grošů. V roce 1557 ho darovala své vnučce Anně Domouské z Harasova, jež ho opět prodala Marku Mokrajšovi, vlastníku Čeřova za 250 kop českých grošů. Roku 1573 koupil dům kovář Jan Cihelka za 212 kop českých grošů a okamžitě ho prodal Václavu z Valdštejna a na Lomnici za 212 kop českých grošů. V roce 1585 náležel objekt vdově Elišce z Martinic a po ní až do roku 1612 Appollonia ze Sternberku, roz. z Valdštejna na Lomnici, Tuři a Záběhlicích, která prodala dům prostřednictvím Jakuba Tuhaňského Dorotě Poklopové, vdově po Václavu Poklopovi, a to za 352 1/2 kopy českých grošů. V roce 1637 ho zakoupil Michal Khynel od Václava Ratibořského, jenž zastupoval dědice po zemřelé Dorotě Poklopové, jinak Švihovské - Evu, manželku Václava Švihovského, měšťana Jana Ryra a jeho ženu Marii. Dům ho vyšel na 535 kop míšeňských a tuto částku kompletně splatil až roku 1649.
Vévodská komora vynaložila na jeho pořízení velké množství peněz, ale ještě více stálo jeho přebudování, neboť původní dům byl zbourán a na jeho místě vznikla mnohem honosnější budova. Nedochovalo se však, pro koho bylo investováno takové množství financí, ale muselo jít o někoho opravdu významného, protože v mnohém byl podobný Maxmiliánovu domu. Dalšího majitele známe po jméně až v roce 1666. Tehdy ho koupil Tobiáš Butta za 700 zlatých, jež doplatil až roku 1675. O 6 let později objekt vyhořel. V roce 1692 ho koupil Václav Daniel Butta st., a to po otci Tobiášovi za 1 000 zlatých. Ty splácel až do roku 1719. V roce 1733 ho koupil Adrian Charlie za 2 000 zlatých. Roku 1768 ho jeho dědicové prodali Karlu Hyblerovi (psán i jako Hübler). V té době šlo o dům "z dopuštění božího jako jiné městské domy v popel obrácený". Ten ho následně obnovil a během války o bavorské dědictví, kdy byl nějakou dobu umístěn v Jičíně císařský válečný stan, v něm hostil polního maršála Franze Moritze hraběte von Lacyho.
19. srpna 1785 koupila dům obec, a to z toho důvodu, že byl do Jičína přenesen z Nového Bydžova c. k. krajský úřad. Od té chvíle sloužil k bydlení hejtmana, úřednictva a rovněž jako archiv a kancelář. Tyto místnosti byly upraveny téhož měsíce a ostatní byty koncem října téhož roku. 9. září 1809 vyhořela západní a jižní část náměstí i se zámkem. Kvůli tomu byl do domu čp. 94 přestěhován c. k. krajský úřad a c. k. komorní pokladna. Kvůli tomu bylo zazděno podloubí tohoto rohového domu, jinak by nebyl získán potřebný počet místností. Oba úřady tu sídlily až do roku 1812, kdy byl c. k. hejtmanstvím zakoupen od Filipa Kroužilky dům čp. 24.
V roce 1814 náležel Josefu Mikoláši Holspachovi staršímu, roku 1837 Josefu Tadeáši Holspachovi a v roce 1842 Františkovi a Marii Prokopovým. V letech 1862-1863 fungovala v domě filiálka pražského univerzitního knihkupectví J. G. Calveho (Bedřich Becke) a známou byla též Stahlova lékárna "U české koruny" (Rudolf Stahl si otevřel novou lékárnu 16. května 1882 v čp. 60 na Valdickém Předměstí a zemřel 28. ledna 1884), jejíž koncese byla později přenesena Františkem Vítkem do objektu čp. 77. Během prusko-rakouské války byl dům vypleněn. Důkazem může být, že Jan Jiránek vykázal škody ve výši 204 zlatých, lékárník Rudolf Stahl 321 zlatých škody a Josef Prokop 22 zlatých škody. Roku 1872 získal objekt civilní geometr Emanuel Prokop, který si v něm otevřel svoji technickou kancelář v roce 1881 a zemřel roku 1921. V té době byl v domě provozován obchod školními knihami a papírnictví, které vedl Vilém Novák a po jeho smrti vdova Anna Nováková. V roce 1893 uvažoval Emanuel Prokop, že svůj dům prodá a přestěhuje se do Prahy, ale nakonec si to rozmyslel. V přízemí se navíc nacházel byt o 3 pokojích s příslušenstvím a zahrádkou. Důkaz o tom máme z roku 1898, kdy ho nabízel Emanuel Prokop k pronajmutí. V roce 1919 si otevřel v domě advokátní kancelář JUDr. Karel Trnka. V roce 1922 převzala dům vdova Rosa Prokopová, dcera c. k. místodržitelského rady Josefa z Freyburgů a starostka Dámské pěvecké jednoty "Ludiše". Ta byla velmi činná ve zdejším kulturním i společenském životě města a dokonce patřila ke zdejším divadelním ochotníkům. 19. listopadu 1927 byl prodán Jičínskému úvěrnímu ústavu, který ho nechal opětovně přebudovat. V roce 1936 bylo zřízeno v jižním křídle nové schodiště a o rok později bylo probouráno podloubí a celé přízemí bylo určeno pro obchody, jež obdržely moderní výkladní portály. Zároveň byl zrušen původní vchod z náměstí a nový vznikl ze strany od kostela. 1. ledna 1939 koupili budovu Bohumil a Marie Veselí.
Později se objekt, který má na jedné straně 3 osy a 3 arkády křížově sklenutého podloubí a na druhé 9 os, dostal do rukou státu, od něhož se dostal do městské správy i majetku. Roku 1961 náležel Podniku bytového hospodářství Jičín. 6. února 1964 byl dům zapsán do státního seznamu kulturních památek. Tehdy došlo k opravě fasády. V roce 1991 se stal majitelem domu Jiří Veselý. V letech 2008-2009 došlo k výměně všech stávajících kovových konstrukcí výkladců a vstupních dveří, osazení rolovacích mříží a výměně hlavních vstupních dveří do domu. V letech 2010-2011 byla provedena oprava místnosti v 1. poschodí. Od roku 2017 se zde nachází kavárna „BOND CAFFE“ (viz
https://www.bond-caffe.cz) a obchod značkovou módou BOND-fashion, ale za celou poválečnou éru se zde vystřídala řada různých provozoven. Více informací o tomto objektu, jenž dnes náleží Ing. Vladimíře Veselé a Jiřímu Veselému, lze nalézt na webu památkářů:
https://pamatkovykatalog.cz/mestansky-dum-12851753.