Fara v Borohrádku

Zdejší fara má nejspíše mnohem starší základy než se zdá, ale původně byl Borohrádek přifařen k Šachovu, jenž rovněž náležel k borohrádeckému panství a jeho vlastníci zde měli prezentační právo. Kdy přesně se stal Borohrádek farní obcí, tak to se nedá s přesností určit, neboť většina historických záznamů a listin v průběhu staletí zanikla, buďto se ztratila, nebo shořela.

Podle všeho stál u jejího vzniku buďto již Jan Licek z Rýzmburka a na Koldíně, seděním na Borohrádku ( † 1553) s manželkou Saloménou z Janovic, nebo Zikmund Licek z Rýzmburka s manželkou Annou z Kralovic a jejich syn Jan Hilebrant, případně měšťan Starého města Pražského Kryštof Betengel z Najenperka, jemuž byl Borohrádek prodán 12. října 1582 za 12 600 kop českých grošů. O 5 let později k němu ještě připojil rychnovské panství, které zakoupil od Buriana Trčky z Lípy a na Světlé za 33 750 kop českých grošů. Tento muž, jehož kořeny můžeme hledat ve Švýcarsku, pocházel z kališnického rodu, z něhož se později stali českobratrští příznivci. Vzhledem ke své povaze, chytrosti, podnikavosti a vůbec všem dalším vlastnostem by se dal označit za někoho, kdo značně předběhl svou dobu. Mnozí mu tak záviděli a vytvářeli o něm různé legendy, protože nedokázali pochopit, co vše a jakým způsobem vůbec dokáže. Vždyť se objevila i legenda o tom, že původně žil nuzně v lese za bělidlem u Rychnova nad Kněžnou, kde jednoho dne uviděl lasičku, jež běžela v tlamě se zlatým penízem a tak se za ní vydal, aby následně objevil množství v podzemí ukrytých pokladů, za něž si pak pořídil všechny své majetky.

Ať už to bylo jakkoliv, tak před svou smrtí 24. července 1602 odkázal vše svému bratrovi Eustachovi a jeho synu Kryštofovi. I tato dvojice sem mohla zanést na nějaký čas faru, i když pouze utrakvistickou, ale vzhledem k neexistenci chrámu Páně se dá o této teorii rovněž pochybovat, protože pokud tu nějaký svatostánek s farářem kdy existoval, tak spíše před husitskými válkami, ale o tom se nám žádná zmínka nedochovala, pokud nepočítáme několik legend, jejichž slova jsou přinejmenším sporná a nijak nedokazatelná. Jedinou možností by tak mohlo být to, že z nějakého důvodu nemohl šachovský farář sídlit na vlastní faře, a tak dlel nějakou dobu v Borohrádku, ale o tom také nikde nic není uvedeno. Spíše jde o to, že Šachov byl brán za součást Borohrádku a od toho se hovořilo o "borohrádecké" faře.

Protože Kryštof Betengel z Najenperka byl během stavovského povstání plně na protihabsburské straně, není se co divit, že mu byl po vítězství císaře a katolických pánů veškerý majetek zabaven a 23. června 1623 prodán Vincenci Muešingerovi z Gumpendorfu, svobodnému pánu na Rožmberce, jehož dcera Marie Kateřina spolu s manželem Petrem Ernestem z Mollartu, svobodným pánem v Reineku a Drosenfeldu, na Rožmberce a Gumpendorfu, postoupila 18. září 1629 rychnovské a borohrádecké panství Vincenci Zukkonovi, rosonskému biskupovi, benevellskému hraběti a vyšehradskému proboštovi. Za něho spadly všechny okolní fary pod správu rychnovského faráře a takto tomu bylo i za vlády Anny Eleonory kněžny z Mantovy a Gonzagy, jež se vdala za císaře Ferdinanda II. Ta získala rychnovské panství po smrti Zukkoniho v roce 1635, aby ho o 5 let později prodala Albrechtu Libštejnskému z Kolovrat.

Jeden z jeho nástupců, Ferdinand Ludvík Libštejnský, si notně zamiloval Borohrádek a v tomto tehdejším městysi mu scházel právě chrám Páně, neboť správné město se bez takové základní věci nemůže obejít, a tak začal roku 1669 se stavbou kostela sv. Michala, archanděla, která byla dokončena v roce 1673 (někteří autoři však uvažují, že se nejednalo o úplně novou stavbu, ale přestavbu staršího objektu, což by mohly potvrzovat i některé náhrobníky, jež jsou starší než sám chrám Páně, např. náhrobník Licků z Rýzmburka z roku 1625 a Zárubů z Hustířan z roku 1629). Nový kostel však byl nejprve bez fary, což nám potvrzuje citace z článku "Borohrádek", jenž sepsal ředitel měšťanských škol ve Vamberku Gotthard Josef Lašek a publikoval v řadě periodik, např. roku 1908 v "Hradeckém kraji":

"O původu fary borohrádecké z nedostatku pramenů dějepisných ničehož vypátrati nelze. Že však již dávno před třicetiletou válkou (již r. 1556) v Borohrádku fara a velmi pravdě podobno také stálá správa duchovní byla, patrno jest z nápisu prve uvedeného zvonu slitého nákladem urozeného pána Sigmunda Lička z Riesenburku a na Borohrádku r. 1556*).

Po válce třicetileté bylo obročí borohrádecké od sousedních farářů administrováno. První skutečný stálý správce v Borohrádku byl P. Tobiaš Kramařík, jenž umřel r. 1698; avšak připomíná se již roku 1682.

Roku pak 1699 vystavěna byla fara (nová) v Borohrádku.**)

*) Pamětní kniha farní.

**) Pamětní kniha měst. Borohrádku. R. 1821 počala se stavěti nová fara. Vrchnost dala na tu stavbu 9600 zl."

Ohledně jejího původu se však prameny značně liší. Zatímco ve výše uvedené citaci, jež se později ocitla i v knize "Hejtmanství Rychnovské. Nástin historicko-topografický", se hovoří o výstavbě fary v roce 1699 (tento letopočet je uváděn rovněž v záznamech a pamětnicích zdejšího farního úřadu) a jejím nahražením novou budovou roku 1821, tak památkáři naopak píší, že byla "upravena 1881 ze staré z r. 1629". Osobně pochybuji, že k výstavbě fary došlo kolem roku 1629, neboť o tom nejde nikde nic nalézt. Známá je pouze zmínka, že v témže roce byla borohrádecká fara přifařena k Rychnovu nad Kněžnou, což ještě neznamená existenci farní budovy v Borohrádku.

Takže jednoznačně můžeme říci pouze to, že pochází ze 17. století (za prvního stálého duchovního správce P. Tobiasze Krawarzika ještě neexistovala, protože ten zemřel již v roce 1698 a o její vybudování se zasloužil jeho nástupce P. Bruno Rausker, který tu působil do roku 1709) a po různých přestavbách a úpravách v následujících dvou staletích z ní vznikla současná dvoupodlažní budova obdélného půdorysu s pětiosým průčelím a hlavním vchodem s prostým kamenným portálem, přičemž na kratších stranách se nacházejí 2 okenní osy se stejnými okny jako v průčelí, a to včetně šambrán a přízemních mříží. Ukryta je pak pod valbovou střechou.

K různým přestavbám i opravám fary a její pravidelné údržbě docházelo většinou do přelomu 19. a 20. století, aby se později tato péče pozvolně zredukovala. Zdejšími farními správci byli: v letech 1709-1745 P. Jan Žalský; v roce 1745 administrátor P. Václav Josef Komínek; v letech 1745-1758 P. Jan Josef Lippavský, který založil farní zahradu a upravil dřevěný farní byt; roku 1758 administrátor P. Jan Čermák; v letech 1758-1772 P. Václav Jan Vostřebal; v roce 1772 P. František Didakt; v letech 1772-1793 P. Václav Stupan; v letech 1793-1799 administrátor in temporalibus et in spiritualibus a v letech 1800-1814 farář P. Jan Netopil; v letech 1814-1815 administrátor P. František Schembera; v letech 1815-1819 P. Jan Peikert; roku 1819 administrátor P. František Schembera; v letech 1819-1823 P. Václav Tichý; v roce 1823 administrátor a v letech 1823-1837 farář P. Josef Scholz; v letech 1837-1838 administrátor P. Antonín Suchánek; v letech 1838-1844 P. Josef Kaun; v roce 1844 administrátor P. Antonín Suchánek; v letech 1844-1848 P. Jan Alois Dusil; roku 1848 administrátor P. Antonín Suchánek; v letech 1848-1851 P. František Neumann; roku 1851 administrátor P. Jan Raschek; v letech 1851-1863 P. Josef Antonín Dusil; v roce 1863 administrátor P. Josef Moravec; v letech 1863-1882 P. František Bernard Scholz (Šolc); v roce 1882 administrátor a v letech 1882-1895 farář P. Josef Pohl; roku 1895 administrátor P. Josef Teplý; v letech 1895-1943 P. František Vacek; v letech 1943-1944 administrátor Vernant Malíšek od roku 1944 P. Josef Kašpar a později začala být zdejší fara administrována, což se děje i dnes, nejprve z Týniště nad Orlicí a nyní z Horního Jelení.

Ze všech významnějších prací zmiňme např.: stržení původní dřevěné fary a výstavbu nového kamenného objektu podle plánů, které zhotovil pražský stavitel Josef Peschka, v letech 1821-1822 (13. dubna 1821 položen základní kámen a 29. srpna 1822 se do domu nastěhoval farář Tichý); obnovu farní zahrady a její oplocení v roce 1823; pořízení nových podlah a vnitřní rekonstrukci roku 1844; výstavbu nových kůlen v roce 1847 (po požáru 1. července 1846); opravu farní studny roku 1883; pořízení 5 nových oken v roce 1887; prohloubení farní studny roku 1893; obílení budovy a pořízení nové skříně pro farní archiv o rok později; opravu interiéru v roce 1898 a pozdější zřízení elektrického světla, takže bychom mohli ještě dlouho pokračovat. Faře se však nevyhýbala také různá neštěstí, např. 29. července 1853 byla za velké bouře s krupobitím vytlučena okna a poškozen plot.

Problémem ohledně údržby farního domu se však stávaly jak peníze, tak souboje zdejších kněží s místním obyvatelstvem. Nešlo jen o borohrádeckého kaplana P. Bedřicha Hubáčka, jenž byl v různých sporech s učitelstvem z místa i jeho okolí (nejznámější jsou sváry mezi ním a žďárským řídícím učitelem Kajetánem Peiskrem), nýbrž i o faráře P. Františka Vacka, který byl jako přispívající člen SDH v Borohrádku vyloučen 10. října 1910 z tohoto spolku "pro útoky proti hasičské organizaci". Nebyla to však jediná věc, jež se mu stala, protože 7. dubna 1910 vyšel v "Právu lidu" článek o tom, že se měl 4. dubna téhož roku oběsit ve farní zahradě, což byla úplně vylhaná zpráva. Pokud nebyli místní řemeslníci římskými katolíky, tak bylo kolikrát problematické sehnat zhotovitele některých prací.

Později šly věci v souvislosti s farou z příslovečného kopce. Roku 1936 byl na místě farní zahrady postaven Lidový dům, pozdější kino. V roce 1944 byl zase pokoj vedle kuchyně zabrán německými vojáky. Administrováním Borohrádku z jiných míst se nakonec objekt uprázdnil (viz https://www.bihk.cz/dieceze/borohradek) a již svým zevnějšem upomíná na to, že již dávno není centrem zájmu. Stavební a historické hodnoty domu si alespoň všimli památkáři, a tak byla budova, která stále patří římskokatolické církvi, zapsána 19. března 1964 do státního seznamu kulturních památek. V letech 2009-2010 se objevila nabídka královéhradeckého biskupství s několika možnostmi jejího získání do majetku města (odkup na splátkový kalendář, převod společně s místním kostelem), ale rada města ji nakonec odložila (viz https://www.mestoborohradek.cz/file.php?nid=428&oid=5459054), i když je stále uvažováno o tom, že by z ní mohlo být kulturní centrum nebo obdobné zařízení. Více se o ní lze dozvědět na webu památkářů: https://pamatkovykatalog.cz/fara-2323004.

Fara v Borohrádku na mapě